Lékařka v první linii: Prožíváme permanentní stres. O odpočinku si můžeme nechat zdát

Paní primářko, uplynul rok od chvíle, kdy život obyvatel České republiky začala měnit virová infekce, s níž jsme se dosud nesetkali. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Pro všechny to bylo na jaře loňského roku úplné novum. Pandemie. Najednou tu byl průšvih, který musíme řešit a postavit se mu čelem. Vytvořili jsme Covid Emergency, abychom oddělili od „normálního“ Emergency takzvaně „zdravé nemocné“ od těch koronavirových. Na Covid Emergency jsme umísťovali pacienty s podezřením na toto zcela nové onemocnění. To bylo na jaře. Všichni si pamatujeme, že počet nakažených byl menší, než se provalilo na podzim. Nicméně tím, že to byla novinka, byli jsme všichni nervózní. Učili jsme se používat ochranné prostředky, neudělat chybu, jak naložit s takovým pacientem. Kdo se k němu postaví… Prostě: Všichni jsme se to učili za pochodu, protože s ničím takovým jsme se dosud v praxi nesetkali.

Emergency je specifické zdravotnické pracoviště, jak jste novou situaci, která do vaší všednodenní činnosti zasáhla, vnímali?

Naší prací je první linie, ať k nám přijde, co přijde, musíme… Pacienty musíme ošetřit bez ohledu na to, jestli máme plná lůžka, jestli jsme unavení, máme či nemáme dostatek personálu. Je to naše práce každou hodinu. A teď k tomu přibyla pandemie nemoci COVID-19. Od loňského jara pacienti s podezřením na kovid jsou a měli by být směřováni na infekční oddělení. Kdo jednoznačně ale rozliší takové pacienty v terénu? Zdravotnická záchranná služba také nedokáže stoprocentně určit, jestli jde o člověka potenciálně nakaženého kovidem. Do toho přicházejí a přijíždějí pacienti sami. Emergency je urgentní příjem, kam se lidé, takříkajíc, hrnou stále. A pak vyhledávají vyšetření s čímkoliv, bez ohledu na kovid.

Po jarní vlně pandemie to vypadalo, že u nás jsme nakonec vše obstojně zvládli. Čekali jste, co přišlo na podzim?

Tušili jsme, že ještě není všemu konec. Ale v tu dobu jsme se všichni těšili, že v létě bude klid a budou přicházet pořád jen ti naši pacienti a že budeme zažívat onen běžný denní nápor. Nastal podzim. S tím, že už jsme se naučili zacházet a nejsme nervózní z ochranných prostředků, z ošetřování kovidových pacientů. Myslím si, že umíme s nimi zacházet, umíme se obléknout i z ochranného oděvu se dostat. Umíme si dát pozor, abychom zbytečně nepustili mimo nemocnici nebo na další oddělení kovidového pacienta. Naučili jsme se velmi rychle používat rychlotesty, odebírat vzorky na testy PCR. Myslím si, že jsme se to naučili, ale nervózní jsme z toho všichni všude… Do běžného provozu nám tedy od loňska přibyli kovidoví pacienti. Někteří k nám přicházejí i s dalšími obtížemi, což je samozřejmě problém.

Co vnímáte v souvislosti s tím, že před rokem přibyl jakýsi zcela nový druh pacienta, jako vůbec nejtěžší?

Zatím se pereme s vědomím a představou, že jde v této době o nikdy nekončící příběh. Tak nějak se bojíme, ale ne o sebe. Z personálu se minimálně lidí nakazilo v práci. Jsme většinou proočkovaní a ti, co prodělali nemoc COVID-19, ji zvládli bez následků, vesměs s lehčím průběhem. Největší problém dnes vidíme, že kvůli potřebě kovidových lůžek ubývá lůžek pro pacienty s jinými chorobami. My tu s tím bojujeme různým způsobem, ačkoliv s nedostatkem míst se potýkáme mnoho let. Nyní to vyvrcholilo. Nelze kvůli kovidovým pacientům neumístit jiné – to znamená s jakoukoliv jinou chorobou. Je to takový nekonečný boj, co nevidí jinde: že nám tady leží hodiny a hodiny, kdy nechceme pacientem zatěžovat jednotku intenzivní péče a snažíme se ho na Emergency léčit. Například intoxikovaného třeba třicet hodin. Nikdy ovšem nevíme, koho nám sem záchranka přiveze, kdy se nám lůžka zaplní.

Nouzový stav

Rok od vyhlášení prvního nouzového stavu. Pro část společnosti se stal fetišem, říká Hamáček

Je pátek odpoledne. Jak vypadá situace na Emergency Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem právě teď?

Zrovna v tuto chvíli máme plno úplně všude, lůžka i ambulance. Lékařů je málo a v podstatě prožíváte permanentní stres. Samozřejmě někdy máme také volněji. Možná někdy chodí pacientů méně, jsou lidé, kteří se kvůli kovidu bojí přijít do nemocnice. V o to horším stavu ale přijdou později. A to je další problém dnešní doby. Doba, kterou nyní žijeme, není normální. O odpočinku, pěkných dovolených - touto dobou byli všichni zvyklí trávit volný čas na horách, být venku – si můžeme zatím nechat zdát. Doba je stresující úplně pro všechny. Samozřejmě nikdo z nás nechce udělat chybu a medicínsky nikoho nepoškodit, neposlat domů nikoho, kdo by měl zůstat v nemocnici. Ovšem leckteré stavy jsou hraniční. Jelikož takové pacienty není kam umístit, zaléčí se u nás, a pokud je alespoň trochu možné, jdou domů. Ale pokud jsou polymorbidní, tak se pochopitelně vracejí.

Mnoho vašich kolegů nerado přiznává, že bohužel stále není vidět ono pověstné světlo na konci tunelu. Vy je vidíte?

Snažím se o to. Pochopitelně usilujeme o zvládání současné situace a ke kovidovým pacientům přistupujeme jako ke všem ostatním. Nikdo z personálu na Emergency se nikdy nechoval v této souvislosti hystericky: Je tady kovid! Umíme takové pacienty vyšetřit, ošetřit a snažíme se je nestresovat v pro ně již tak nepříjemné situaci. Snažíme se jim vycházet vstříc a celou dobu vnímat tak, že je sice trochu pekelná, ale že nemůže trvat dlouho. Každý má svůj způsob relaxace, abychom se z toho místy nezbláznili. Všichni si přejeme, aby se ono světlo tam někde za lesem objevilo.

COVID-19

Stýskalo se jí po rodině: Koronakrize dohnala stařenku k pokusu o sebevraždu

Je tím světlem očkování proti nemoci COVID-19?

Ze začátku jsem byla – řekněme trochu – proti vakcíně. Říkala jsem si: prodělám nějakou virózu. Váhala jsem, očkování mají svá pro i proti. Pak jsem byla očkovaná hned v únoru, kde jsme vakcínu dostali s kolegy a kolegyněmi ve službě. Minimálně za sebe mám bezpečnější pocit, vždyť s kovidovými pacienty jsme několikrát denně ve styku. Mám i jiné povinnosti, nejen tady v ústecké nemocnici, potřebuji pracovat, fungovat a nechci případně virem nikoho nakazit. Proto očkování všem, kterým to zdravotní stav dovolí, jednoznačně doporučuji.

Jak primářka exponovaného zdravotnického pracoviště relaxuje, když zrovna není v práci? Vyšetříte si vůbec čas na odpočinek?

Potřebuji se fyzicky vyšťavit, abych všechno vypustila z hlavy. Sice ráda čtu knížky, ale při tom se mi pracovní myšlenky stále dokolečka vrací. Baví mě běh, lyžování. Mám zahradní domek, v něm běžecký pás a obrovskou televizi. Jdu na pás a poslouchám písničky. Pouštím si, co mě baví. Teď zrovna Jarka Nohavicu.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad