Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy koronavirus Extra Host (pořad) SuperStar 2020 Počasí

Nejnovější kauzy

Názor právníka: Vláda se opět chystá pošlapat ústavu a lidská práva, byť jen na chvíli

Zdroj: Profimedia.cz
+ Další 4 fotografie
komentář
KOMENTÁŘ PRÁVNÍKA TOMÁŠE NIELSENA: Vláda představila návrh zákona pro boj s onemocněním COVID-19. A ačkoliv o něm hovoří jako o předpise, který pouze upřesňuje již existující pravomoci ministerstva zdravotnictví, není tomu tak. Návrh zákona vkládá vládě do ruky nástroj, jímž může zásadně omezit základní lidská práva nás všech. A to bez důvodu, kontroly, kompenzací či odpovědnosti.

Legálně omezována základní lidská práva

Jde v řadě již o třetí ideu, která má reagovat na fakt, že Poslanecká sněmovna nehodlá dále udržovat stav, v němž jsou legálně omezována základní lidská práva. První myšlenkou byla novela současného zákona o ochraně veřejného zdraví. Po kritice ze strany odborníků i opozice pak přišla s nápaditějším řešením – změnit přímo ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. K tomu by ale potřebovala souhlas tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů, což je výsledek, ve který nemůže doufat. Připravila proto návrh zákona neústavního, podle všeho dokonce protiústavního. Ten má za cíl zcela zásadním způsobem rozšířit pravomoci ministra zdravotnictví, potažmo vlády, ovšem bez pojistek ochrany demokracie, které obsahuje ústavní zákon o bezpečnosti ČR.

Za zcela bezprecedentní lze považovat především obecnost, jakou jsou jednotlivá mimořádná opatření v návrhu zákona koncipována. Tak například pod pojmem „omezit činnosti obchodní nebo výrobní provozovny…“ si lze představit v podstatě vše včetně totálního zrušení práva svobodně podnikat. Ministr podle návrhu může dokonce zakázat konání všech veřejných akcí, a tím zcela zrušit právo shromažďovací. Může také vydat „příkaz používat ochranné, mycí, čisticí nebo dezinfekční prostředky a další protiepidemická opatření“, aniž by bylo jasně řečeno, komu lze takové opatření uložit, o jaké prostředky může jít či jaká další opatření má návrh na mysli. Pokud tedy ministr rozhodne, že se venku lze pohybovat pouze s plynovou maskou, fakticky tím omezí či eliminuje právo na svobodu pohybu. Nemluvě o tolik diskutovaných rouškách, které nám díky tomuto ustanovení může vláda nasazovat v podstatě kdykoliv.

label alt

Kdo je Tomáš Nielsen

JUDr. Tomáš Nielsen je řídícím partnerem advokátní kanceláře Nielsen Legal. Dlouhodobě se věnuje problematice ochrany práv v on-line prostředí. Ať již jde o ochranu firem před zneužitím jejich know-how, ochranu lidí před zneužitím jejich soukromí, lidské důstojnosti, nebo osobních údajů, nebo o správné nastavení business vztahů mezi podnikatelskými subjekty.

Vedl řadu projektů v oblasti implementace informačních systémů pro velké banky a výrobní společnosti, zastupoval klienty ve sporech v oblasti IT a poskytoval poradenství i v oblasti regulace (vztahy k ČTÚ, RRTV apod.).

Mezi jeho klienty jsou mezinárodně uznávané IT firmy i neziskové organizace, které se věnují ochraně lidských práv i některých ohrožených skupin.

Tomáš je laureátem ceny Právník roku v oblasti IT za rok 2019 a Výroční ceny České asociace elektronických komunikací za rok 2014. V minulosti působil jako šéfredaktor odborného časopisu Technologies & Prosperity, ředitel rozvoje podnikatelské sítě IT podnikatelů TUESDAY Business Network (dříve First Tuesday), následně jako právník a posléze partner mezinárodní advokátní kanceláře Rowan Legal. Přednáší telekomunikační právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a právo ICT na Fakultě dopravní ČVUT. Je rovněž rozhodcem Mezinárodního rozhodčího soudu v Rize. Byl členem pracovní skupiny Ministerstva kultury SR pro novelu autorského zákona.

Tomáš Nielsen je autorem či spoluautorem řady odborných článků a publikací, například komentáře k zákonu o elektronických komunikacích (Linde, 2014), Základy softwarového práva (Wolters Kluwer, 2011), Práva k duševnímu vlastnictví a jejich ochrana (European Commission – Enterprise and Industry, 2009), Company Formations (CorporateINTL, 2009) a dalších.

Více o tématu

Dosud nezmiňovanou, za to však rovněž zásadní změnou proti současnému zákonu o ochraně veřejného zdraví, je také možnost ministerstva zdravotnictví požádat při realizaci mimořádného opatření o součinnost Armádu České republiky. Ta ji přitom poskytne, pokud je k tomu způsobilá a pokud tím neohrozí svou činnost. Ačkoliv předkladatel jistě bude argumentovat potřebou využít vojáky pro extrémní situace, jakými je pomoc při ochraně obyvatel např. v domovech pro seniory, návrh zákona takové omezení neobsahuje. Jak vláda přesvědčí občany, že uvedená pravomoc neskončí tak, že nošení roušek na ulicích budou hlídat obrněné transportéry?

Co zákonu chybí?

Jedinou pojistkou proti zneužití tohoto institutu (vedle soudního přezkumu) zůstává souhlas vlády. V případě nebezpečí z prodlení pak dokonce dodatečný – daný do 48 hodin od vyhlášení příslušného opatření. V praxi to tedy může znamenat, že ministr zastaví českou ekonomiku a vláda během dalších dvou dnů takové opatření zruší. A že česká vláda umí měnit názor ze dne na den, již víme. Jde navíc o pojistku fiktivní, protože si asi nelze představit mnoho situací, kdy by ministr zdravotnictví vydal podobné opatření proti vůli svého chlebodárce – premiéra.

Co zákonu chybí? V první řadě konkrétnost. Zákonné zmocnění jakéhokoliv úřadu k vydání tzv. opatření obecné povahy (jímž jsou i mimořádná opatření MZ) totiž musí být velice konkrétní – není možné ponechat oprávněnému orgánu takto širokou možnost vlastního uvážení, zejména v případech, kdy opatření je schopné zcela zásadním způsobem omezit až eliminovat základní lidská práva. To konstatoval i Městský soud v Praze v nedávném rozhodnutí, jímž zrušil několik mimořádných opatření MZ ČR. A lze věřit, že to potvrdí i Nejvyšší správní soud. Pokud tedy vláda najde odvahu a skutečně podá v této věci kasační stížnost. Přeci jen – judikát na úrovni městského soudu je pro ni jistě méně ponižující než judikát NSS.

Zákonu dále chybí účelovost – jistě si dovedeme představit situaci, kdy v konkrétním provozu vypukne koronavirus a je třeba zasáhnout (podobně, jako když se v konkrétní restauraci objeví nějaká podezřelá infekce). Nemělo by být ale možné tak činit bez konkrétního, prokázaného a bezprostředního ohrožení života či zdraví. Zákon dokonce umožňuje ministru zdravotnictví vydat mimořádné opatření nejen za účelem likvidace epidemie, ale i pouhého nebezpečí jejího opětovného vzniku. Co to znamená? Toto nebezpečí tu je a bude zřejmě dlouho, ne-li navždy. Může tedy ministr vydávat tato opatření kdykoliv jen proto, že mu pánové Prymula s Maďarem potvrdí, že novou vlnu epidemie nelze vyloučit?

Za absolutní chybu lze považovat chybějící striktní požadavek přiměřenosti zásahů. Ministerstvo by mělo být povinno při vydání jakéhokoliv opatření řádně odůvodnit nejen zdravotní aspekt omezení (jak to, navíc s využitím nedůvěryhodných informací činí dnes), ale i jeho přiměřenost z hlediska závažnosti onemocnění. Mělo by se zabývat hodnocením přiměřenosti omezení lidských práv ve vztahu k nebezpečí a úrovní efektivity zásahu.

Zatímco si lze představit možnost, že by ministr uložil skutečně nemocnému člověku nosit na veřejnosti ochranou pomůcku proti šíření viru (a ideálně by mu ji stát měl i poskytnout, což zákon rovněž nepředpokládá), je zcela absurdní takovou povinnost uložit všem obyvatelům jen tak „pro jistotu“. A to dokonce bez řádné analýzy přínosů a rizik takových opatření!

Návrh zákona o opatřeních proti COVID-19

A právě možnost zavést jednotlivá opatření celoplošně ve vztahu ke všem obyvatelům je to, co ve spojení s dalšími chybami činí ze zákona právní paskvil za hranou ústavnosti. To, že ani tento zákon nehovoří o jakýchkoliv kompenzacích, na které by osoby, postižené mimořádným opatřením, mohly mít nárok, snad nikoho nepřekvapí… Návrh zákona o opatřeních proti COVID-19 je tak pouze evidentní snahou, jak obejít rozhodnutí městského soudu a nesouhlas sněmovny s prodloužením nouzového stavu, jak si uzurpovat pravomoci, které by ministerstvu ani vládě neměly v takovémto rozsahu nikdy příslušet.

Není přitom kvalitní z profesionálního hlediska, natož aby byl alespoň jakkoliv elegantní. Je to jen pokus o brutální pošlapání ústavního pořádku České republiky. Na tom nic nemění ani omezená platnost zákona do konce roku 2020. Zákon buď v souladu s ústavou, je nebo není. Nelze přijmout zákon „poloústavní“. Pokud parlament návrh zákona schválí, vláda získá do určité míry podobné pravomoci jako za válečného stavu. Bez jakékoliv kontroly, bez jakýchkoliv záruk. A to se bavíme o snad trochu závažnější formě chřipky. Co se stane, až se například v Súdánu objeví skutečně nebezpečná bakterie? Znovuzavedeme trest smrti?

VŠE O VÝVOJI EPIDEMIE KORONAVIRU NAJDETE ZDE.

Související články

Další články