Zvenku to skoro vypadá jako koncentrák, ale je to jen psychiatrická léčebna, postavená v roce 1852 v britském Lincolnshiru. I když „jen“ – personál tam byl nesmlouvavý stejně, léčili se tam psychicky nemocní lidé a jedinou léčbou, která tehdy přicházela nejen v úvahu, ale měla i obrovský rozmach, byly elektrické šoky.

Poslední pacienti a nemocniční personál odsud odešli v roce 1990 a od té doby budova chátrá. Malby a tapety se odlupují ze zdí, polstrované buňky, kam se zavírali nemocní na samotku a kolikrát tam spáchali sebevraždu, tlejí do prázdna.

V obrovských prostorách vládne tísnivé vlhko, zima a tma, sem tam se objeví náznak uměleckých projevů pacientů, kteří tam třeba byli nuceni strávit celý život. Tohle místo má prý jedinečnou atmosféru a málokdo se tam odváží vstoupit, elektrošoky tam byli léčeni i pacienti, kteří trpěli třeba jen obyčejnou melancholií, jedna žena podstoupila tuhle proceduru dokonce šestadvacetkrát.

Podle výpovědi tehdejšího lékaře jí to velice prospělo, kreslila pak po zdi jiskřičky. Jistě celá štěstím bez sebe.