Zločiny Velké Prahy: S tímhle pracují Plesl, Langmajer a Šafařík. Pachatelé si dávají velký pozor

Podle Radka Galaše si policisté v době vzniku Velké Prahy museli vystačit jen s několika zásadními metodami. „Byly tu krevní stopy, ale tam se dala určit jen skupina, nic víc. Dále mohli využívat daktyloskopii, balistiku, mechanoskopii, písmoznalectví, a to je asi tak zhruba všechno,“ říká ředitel.

Ačkoliv metod nebylo moc, ty běžně používané pomáhaly, jak jen mohly. „Máme například prokázané použití balistiky v případě vraždy detektiva na Žižkově v roce 1909, i když zatím nejstarší balistiku jsme našli v případě vraždy mezi policisty v roce 1907,“ vypráví Radek Galaš. V té době již prý také byla známá mechanoskopie. Četník Ladislav Havlíček, který dal mechanoskopii systém, ji v knižní podobě popsal až zhruba v roce 1940. „Jak šel pokrok a poznání, tak se vyvíjely i tyto metody, ale tohle byly asi tak ty nejzákladnější, které se na místě používaly. Nepostradatelný ale byl i selský rozum a kriminalistické nebo policejní štěstí,“ říká ředitel.

Historie

Zločiny Velké Prahy, Hříšní lidé a další: Nakolik odpovídají skutečnosti a hříchy prostitutky Pulpánové

Využívala se už také fotografie

Zločiny Velké Prahy: Co pomáhalo s vyšetřováním

Daktyloskopie – Nauka, která pomáhala určit pachatele pomocí otisků prstů.

Balistika – Věda, která se zabývá pohybem a účinkem střely. Dalo se s ní určit, z jaké zbraně se střílelo, odkud a podobně.

Kriminalistická biologie – Věda, která pomáhá vyšetřování zločinu vyhledáváním, zajišťováním, zkoumáním a vyhodnocováním biologických stop. Je přitom jedno, zda jde o stopy lidské, zvířecí nebo rostlinné. Do kriminalistické biologie patří také krevní stopy, o nichž se ve článku zmiňuje Radek Galaš.

Mechanoskopie – Metoda, s jejíž pomocí se identifikují nástroje na místě činu a to, jak je pachatel použil k překonání různých překážek. Například takovým kasařům velmi komplikovala život.

Písmoznalectví – Obor, s jehož pomocí se podle písma dá odhalit identita pisatele.

Více o tématu

Ve dvacátých letech strážci zákona využívali také evidence zločinců nebo daktyloskopické evidence. Například otisky prstů se uchovávaly i tak, že se odnesl celý předmět, na němž se nacházely – samozřejmě, pokud dovolovala velikost předmětu a logicky potřeba uchovat je in natura pro bližší zkoumání. Jinak se otisky fotily a samozřejmě i snímaly na fólie. V kurzu totiž už byla také kriminalistická fotografie. „Ta se používala nejen v pátrání po osobách, ale i na místě činu,“ doplňuje ředitel s tím, že o pořizování snímků z místa činu se například staral policejní agent, kterého v seriálu hraje Denis Šafařík, nebo pak profesionální policejní fotograf. Také se občas najímali civilní fotografové, ale to pouze v případě nedosažitelnosti policejních.

Jednou z nejdůležitějších metod ovšem byla místní a osobní znalost. To platí ostatně i dnes. Právě na to naráželi policisté, kteří po vzniku Velké Prahy museli začít fungovat na periferiích, kde se do té doby služebně pohybovali hlavně četníci. Ti již po desítkách let svého působení měli v těchto končinách své kontakty nasbírané. „Policie místní osobní znalost neměla, to znamená, že se s těmi místy a lidmi musela teprve seznamovat. Důležité bylo získat si důvěru místních, aby pak obyvatelé policistům sdělovali potřebné informace,“ líčí Radek Galaš.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní