Trendy tagy Speciál: Hubněte do plavek válka na Ukrajině Svatba Karlose a Lely Agáta Hanychová

Robert Čapek alias Líný Učitel: České školství? Balvan zarostlý mechem, všechno špatně

Robert Čapek: České školství je balvan zarostlý mechem. Víceletá gymnázia bych zrušil
Zdroj: Extra.cz/Martin Procházka
rozhovor

Jmenuje se Robert Čapek, veřejnost ho ale zná jako Líného učitele. Právě pod touto přezdívkou totiž kritizuje časté nešvary českých učitelů. Jaký případ ze školních lavic ho nejvíce zasáhl, jak školství ovlivnila pandemie koronaviru a co je podle něj smyslem vzdělávání? Nejen na to jsme se ho zeptali v rozhovoru pro eXtra.cz.

Co dnes znamená být dobrý učitel?

To není úplně otázka na krátkou odpověď. Já jsem o tom, jak být dobrý učitel, napsal celé knihy. Ono je to těžké, udělat z toho nějakou tresť. Řekněme, že dobrý učitel je ten, který ví, co je důležité pro vzdělání. Dobrého učitele dělá dobrý vztah se žáky a zvládnuté učitelské řemeslo, tedy používá kvalitní didaktiku, umí učit a hodnotit, je dobrý diagnostik, umí používat psychologii, vhodně pracuje s klimatem ve třídě. To jsou ty větší důležité věci a v každé z nich je zakomponovaná hromada menších dovedností a postojů a postupů.

Myslíte si, že v ČR se daří, aby učitelé takto pracovali, nebo je to spíš špatné?

Řekněme, že když se člověk podívá do reálné praxe i na výzkumy, jsme na tom hodně špatně. Těmi výzkumy myslím šetření, kde se ptají dětí, jestli rády chodí do školy, a takové věci. To je pro mne hodně důležité. V tom jsme na dně Evropy. Můžeme diskutovat, zda tu je nějaké dílčí malé zlepšení nebo není. Ale celkově je naše školství prostě špatné.

Od revoluce se to nezlepšilo?

Ale to zase ano, je tam určitý pokrok, ale ten se projevuje spíš u učitelů, kteří mají to správné pedagogické myšlení. V určitém ohledu je český učitel nejméně svázaný snad v celé Evropě, už se například nemusí ohlížet na osnovy a může pracovat svobodně a kreativně. Ale tohle umí využít jen zlomek učitelů. Ukazuje se, že je tu obrovské množství učitelů, kteří stále učí nejzastaralejšími metodami staré a smutně proslulé osnovy bez ohledu na to, že ty už jsou dávno po smrti. Nějaké změny se jistě udály, ale takové, jaké by člověk chtěl a naše školství potřebovalo, se nestaly ani zdaleka.

Školství jako zarostlý balvan

Takže v pár školách jsou více progresivní a ve zbytku to jede pořád samospádem…

Přesně tak, to znamená, že mezi ty změny určitě patří to, že různé alternativní nebo komunitní školy, které dříve existovat nemohly, nyní většinou předvádějí skvělou vzdělávací práci. Ale veřejné školství, to je až na malé výjimky prostě obrovský balvan zarostlý mechem.

Vnímáte jako problém i tu neprostupnost? Že když se někdo narodí do sociálně slabých poměrů, z toho se pak reprodukuje i to, že má horší vzdělání? Píše o tom například sociolog Daniel Prokop, podle kterého jde o jeden z největších problémů českého školství.

Ano, tak to vnímám také. Na tom se ukazuje, jak nekvalitní je české školství. Není pro žáky férové a je proslulé tím, že kvalita domácího prostředí velmi ovlivňuje školní úspěch. Dám takový příklad: Jedna škola rozdělila tři první třídy na dvě studijní a jednu slabou, ve které skončily děti ze sociálně slabých rodin. Hodně z nich jsou Romové. To znamená, že škola už je odřízla ještě dříve, než vůbec začal jejich školní život. Je to odpadní první třída, a přitom pro všechny závazný Rámcový vzdělávací program jasně říká, že by školy měly dělat maximum pro to, aby nedocházelo k podobnému rozdělování.

Ale podívejte se na české školství v realitě. Tam, když jste žák, který začíná v té první třídě, pak se vám už během základní docházky mohou přihodit hned několikery přijímačky. Někde už do první třídy. Pak jsou školy, které dělají přijímačky do jazykové třídy. Pak jsou tu přijímačky na víceleté gymnázium a ještě jsou různé výkonové přijímačky do takzvaných studijních tříd, takže vlastně místo abychom měli férové školství, máme segregované výkonové školství a bohatší rodiče si všechny ty věci mohou zaplatit. Mohou si zaplatit přípravu, lektory, testy a za tyhle peníze rodičů dostávají jejich děti výhody.

Podívejte se třeba na SCIO, kolik tu stojí několikahodinová online příprava. Šestnáct tisíc korun. Může si to dovolit každá rodina připravovat dítě z jednoho předmětu za 16 tisíc? Pokud k tomu máte ještě druhý klíčový předmět, jste hned na 30 tisících. Když přidáte různé učebnice a konzultace, částka roste. A tohle eliminuje rovnost vzdělávání a děti z mnohých rodin to z rovných příležitostí vylučuje. A navíc - co to je za přijímačky, když se v nich nezohledňuje dítě komplexně, jeho dlouholetý zájem a speciální talent, ale zhmotňuje se tu úplný opak ve státem určených jednorázových přijímačkách, na které lze dítě nadrilovat? To je postavené úplně na hlavu.

Robert Čapek

- Narodil se v roce 1967

- Působí jako učitel, psycholog a didaktik.

Vyučoval postupně na všech typech škol, od zvláštní po vysokou

- V současné době se věnuje postgraduálnímu vzdělávání pedagogických pracovníků

- Tvoří síť moderních učebnic a o vzdělávání vydal několik knih

-Známým se stal díky svému blogu a facebookové stránce Líný učitel

Více o tématu

Víceletá gymnázia bych zrušil

V této souvislosti se mluví o víceletých gymnáziích, zda by se neměla zrušit, co si o tom myslíte?

Stoprocentně bych je zrušil. Je to hnusná žába na prameni našeho školství a nepochybně má jen negativní efekty. A to z mnoha ohledů. Původně byly pro úzkou skupinku talentovaných dětí, ale to bylo pomýlené od prvního dne jejich existence.

Pokud byste chtěl, aby nějaké talentované dítě šlo jiným směrem než zbytek populace, pak byste dělal talentové přijímačky. Ale přijímačky na víceletá gymnázia nejsou talentové. Kdybyste byl třeba fantastický přírodovědec, jak byste uspěl třeba u češtiny? Musel byste si ji našprtat. Neslouží to talentovaným dětem. Dostanou se tam nepochybně chytří žáci, ale doprovázejí je mechaničtí šprti a žáci, kteří absolvovali zaplacené kurzy. Je to 15 i více procent žákovské populace, kteří pak bolestně chybějí ve třídách základních škol. A přichází pohroma: na základkách následuje zase obrovský pokles bez vzájemného učení s nejlepšími, na víceletých gymnáziích se realizuje ta nejmizernější výuka. Žáci v přeplněných třídách poslouchají ubíjející výklad, jsou zkoušeni způsobem, který zastaral už před desetiletími, a k žádnému rozvoji talentu tam nedochází. Dogmatická výuka jim sebere motivaci a zablokuje myšlení. Z některých tam učitelé dokážou udělat čtyřkaře. To je pedagogický masakr. Učí se, šprtají se, přicházejí o volný čas a kroužky, aby vůbec obstáli.

Zároveň s tím by se ale musela posílit výuka v základních školách. Aby se rodiče nebáli, že tam jejich děti zakrní.

Ano, souhlasím. Ale to nejde tak, že je připravíme o nejlepší žáky. Začíná se to podobat kvadratuře kruhu: u nás se musí zlepšit všechno. Ale víceletá gymnázia jsou obrovskou chybou v systému, která se neosvědčila, ale stejně to stále běží dál. Bohužel je to politikum. Nikdo nemá odvahu do toho šlápnout, protože hned se ozvou rodiče, elitní rodinky, profesoři, ředitelé gymnázií, že jim někdo bere děti. Jsem na to zvědavý, jestli se to bude řešit tak, jak slibuje nová Strategie 2030+. Na tohle musí mít ministr koule.

Když už jsme u těch středních škol, další otázka je, co se státní maturitou. Vy proti ní celkem bojujete.

Protože Cermat to všechno kazí. Jednak je to hrozně drahé, jsou to miliony a miliony vyhazované z okna, přitom nenesou žádný užitek. A maturity a Cermat způsobily, že třeba učitelé na středních školách jedou čtyřletou olympiádu. Je nezajímají dovednosti žáků. Je zajímá jen to, aby měli u maturity výsledky, podle kterých se pak školy poměřují. Takže střední školy se proměnily na přípravky pro cermatovské maturity. A Cermat si stále jede svou a klade doslova stupidní otázky.

Představte si, že jste učitel matematiky a učíte žáka počítat, aby to dávalo smysl. Jemu vyjde, že věž je vysoká 50 tisíc metrů. To přece nedává smysl, takže to žák škrtne a hledá jiné řešení. Hlavičkám autorů v Cermatu to však smyl dává a je to správná odpověď. Učitelé tedy připravují žáky na tyhle a další kraviny a to je prostě hrozné. A nejhorší je, čím se dnes maturita stala. Byrokratický kolos, který je zdrojem stresu. Dříve byla maturita završením společné cesty učitele a žáků. Nikdo se moc nestresoval, protože se vědělo, jak na tom kdo je. Čtyři roky společné práce, to už učitel věděl, kdo má jaké přednosti a kde jsou rezervy. Ti nejlepší pak většinou excelovali, někdo příjemně překvapil, někdo si vytáhl blbě, ale jinak přesně platilo, že maturita prezentuje čtyři hlavní složky vzdělávání.

Byla to hra, slavnost, rozhovor i práce. Ta hra třeba spočívala v tom, že učitel přesně věděl, že žák má rád válečnou literaturu, miluje třeba Hlavu 22 a moc nemusí Příběh opravdového člověka. Tak žáka nechal mluvit o tom, co má rád. Proč by dělal naschvály, přál přece svým žákům úspěch. Když si vysoké školy mohou řídit své přijímačky a také státnice, proč by to nemohly dělat i střední školy? Přijímačky i maturita by mnohem lépe odpovídaly profilu absolventa.

Snažíte se tlačit na to, aby se to nějak legislativně změnilo?

Já osobně netlačím legislativně nic, protože nemám páky a ani mě tahle cesta nezajímá. Já nejsem z těch, kdo by chodil na snídaně s ministrem nebo se tlačil do ministerských pracovních skupin. Není to můj úkol, nebaví mě to a ani k tomu nesměřuji nějaké své cíle. Politici mě mnohokrát zklamali a já jsem v tomto směru ztratil iluze. Zato jsou jsou na mých seminářích každý měsíc stovky učitelů, jeden dobrý text na mém blogu osloví několik tisíc lidí, ještě víc jich čte moje knihy. To je moje hřiště.

Takže jste takový školský influencer.

Ano, to jsem, protože věci, které píšu, ovlivňují. Jak učitele, tak dění ve školách. Objevují se i v médiích.

To jsem se vás chtěl zeptat v další otázce, co je vlastně náplní vaší práce?

Učím učitele. Lektoruji školy, většinou celé sborovny, tomu se věnuji naplno. A současně s tím píšu knížky pro učitele, píšu texty na svůj blog, vedu Facebook Líného učitele a tam všude se snažím o zkvalitnění vzdělávání u nás - ukazováním příkladů dobré praxe a cílenou kritikou pedagogických nešvarů.

Mají učitelé zájem se vzdělávat? Vidíte u nich snahu se zlepšovat?

Musím říci, že mě vždy dobře naladí, když přijedu do nějakého městečka na veřejné vystoupení, a tam se naplní divadelní sál nebo když mám webinář a tam je přihlášených 1600 účastníků. Vždy si řeknu - těm lidem stojí za to přijít, třeba i po práci, právě na mě. Super! Každému pak chci pomoci se zlepšit. Když ale přijdete třeba do sborovny a ředitel to svým učitelům nařídí, pak jsou tam samozřejmě i učitelé, kteří se na mě škaredí. Nechtějí tam sedět a to, co slyší, je pro ně úplně jiný svět, kterému nerozumějí a rozumět nechtějí. Takže tam už se ten postoj dělí a někdy je třeba i zabojovat ve prospěch té zdravé části sborovny.

Pojďme k té vaší stránce Líný učitel. Tam vypichujete nešvary ve školství. Jak dlouho už to děláte a co vás k tomu přimělo?

První blog na mých stránkách je tuším z roku 2017 a zhruba ve stejné době jsem založil i facebookovou stránku Líný učitel. Na Facebook dávám věci, které vyfotím ve škole, nebo nějaké příklady mizerně hodnocených testů a na blogu se věnuji větším analýzám a článkům. Jeden doplňuje druhý. Facebook je každodenní odraz našeho školství, a když vidím nějaké zajímavé téma, rozpracuji ho v blogu. Snažím se ke každé kritice uvést, kde se stala chyba a jak by to mělo být.

Šikana učitelky za pomoc žákům

Máte nějaký odstrašující příklad, který by vám utkvěl v hlavě, za dobu, kdy tam dáváte ty příspěvky?

Tak rozhodně každá pětka nebo čtyřka, kterou dá učitelka nějakému prvňáčkovi, je čiré zlo. Těch případů je hodně, ale já nechci, abych vytvářel nějakou černou knihu našeho školství, takže dám maximálně jeden takový případ týdně. Ale mohl bych dávat skoro každý den nějaký jiný.

Co mně v tuhle chvíli třeba utkvělo v paměti, je právě ten případ, o kterém jsem už mluvil. Škola, která rozdělila prvňáčky do těch tříd, jak jsem už říkal – třídu pro ty sociálně slabé a dvě pro ty v uvozovkách normální. Jenže to není celý příběh. Tu odepsanou třídu vyfasovala nová učitelka. Učitelky, které na té škole působily déle a byly v ní etablované, si nad tím umyly ruce. Nová učitelka, když viděla, že ty její děti nedokážou ani držet tužku nebo mluvit celou větou, velmi správně začala postupovat individuálně, používat pomůcky spíše z mateřské školy a podobně. Mluvím nyní o tomto školním roce. A teď zjistilo vedení školy, že ta třída zaostává. To dá rozum! Když z té třídy separovali všechny nejlepší žáky, pak tam nefungují základní věci jako vzájemné učení nebo nápodoba těch lepších.

Takže pozvali učitelku na kobereček a řekli jí, že musí přidat a dohonit ty vedlejší třídy. Tak ona začala trochu více tlačit na děti a jejich rodiče. No a co se stalo - děti začaly být více nemocné, vyhýbat se škole, rodiče se začali vzpouzet. Samozřejmě vedení školy ji nutilo tlačit přes závit. Takže se vrátila k tomu, že jela svým vlastním tempem, s individuálním přístupem a hned se objevily dílčí úspěchy. Blíží se pololetí, vedení školy si učitelku zavolalo a řeklo, že neexistuje, aby ti žáci dostali dobré známky. Aby to prý bylo spravedlivé, chtějí v té první třídě vidět čtyřky. Prvňáčkům capartům v prvním pololetí čtyřky, když dělají, co jen mohou. Mně se otevírá kudla v kapse, jen když to popisuju. Oni dokonce chtějí na tu učitelku zavolat inspektory. Kdyby ovšem přijel inspektor do té školy a rozuměl své práci, musel by tu školu zavřít. Neschopnost vedení, diskriminace a skrytý rasimus, segregace a šikana učitelky. Jasný příklad bossingu. A až ta učitelka odejde z té školy, protože pod tímto tlakem se pracuje blbě, ty děti pak už nebudou mít nikoho.

Proč myslíte, že se to děje? Opravdu si lidé ve školství neuvědomují, že jiná cesta by je snáz dovedla k tomu cíli?

Těch důvodů je samozřejmě mnoho, ale teď mě napadla jedna věc. Když máte blbého řidiče autobusu, nestará se o autobus, je drzý k cestujícím nebo to napálí do sloupu, brzy ho z firmy vyrazí. Máte indikátory, jak vypadá špatný řidič, rozbije auto, ale jak vypadá dobrý učitel? Já myslím, že v českém školství je to otázka, která nemá pro mnoho lidí jasnou odpověď, takže se kdeco omluví nebo zamete pod koberec. Rodiče se bojí ozvat, aby to neodneslo jejich dítě. A například i mnozí ředitelé si myslí, že ve školách musí být klid, a když je ve třídě jen trochu rušno, pak to podle nich učitel nezvládá. Vždyť ze třídy má být slyšet jen hlas učitele! Takže problém je v tom, že my často nepoznáme kvalitu a tedy ani nekvalitu. Dokonce v reakcích na mé příspěvky o pětce prvňáčkovi mnoho rodičů psalo, že to bylo správně. Fracek se nenaučí, tak ať to slízne! Rodiče nevědí, že základní věc u individuálního přístupu k žákům je nesrovnávat je s nikým jiným a třeba základní věc v hodnocení je netrestat chyby, ale dávat zpětnou vazbu a posilovat silné stránky. A smutné je, že tyto a další triviální zásady nejsou zakořeněné v našem školství ani u některých odborníků. Ani u učitelů, ani u ředitelů.

Kdybyste srovnal zpětnou vazbu na vaše příspěvky, je spíše pozitivní, nebo vám také spílají?

Když se podívám na diskuzi na Facebooku Líného učitele, kam chodí lidé, kteří se o kvalitní vzdělávání zajímají nebo se tak dokonce i snaží učit, ti často souzní s mými myšlenkami. Když je ten příklad na nějakém jiném fóru, kde jsou ti klasičtí čeští učitelé, tam je to už půl na půl. A když je to na veřejném fóru, kde je veřejnost, pak už je těch hloupých hlasů čím dál víc. V každém případě je odezva podporující moderní vzdělávání pořád ještě menšinová.

Škola není firma

A co vysoké školství? Často je slyšet především od velkoprůmyslníků, že školy mají produkovat nějaké lidi, kteří půjdou hned do fabriky. Není i toto ten příklad, jak lidé nechápou, co má být funkce vzdělání?

To jsou lidé, kteří také vzdělání poznali v době, kdy se učilo podle starých postupů. Často třeba i na učňácích slyším od samotných učitelů takové to „Ve firmě by se s nima také nemazlili“ a já jim vždy na těch seminářích říkám, že oni nejsou šéfové podniků, oni mají učit. To je jako rozdíl mezi autoškolou a policajtem, který se na silnici dívá, co je špatně, a rozdává pokuty. Chyba je v tom, že někteří učitelé nebo laici mají představu takového toho raného kapitalismu - nemakáš, tak táhni. Ale přitom pokud jste v opravdu dobré firmě, personalistika je tam na úplně jiném levelu. Human Resources jsou dnes na úplně jiné úrovni, práce kvalitních firem se zaměstnanci je víc pedagogická, než dokáže lecjaká škola. Já když mám semináře pro veřejnost a učitelky tam říkají „nikdo se s nima v práci mazat nebude“, někdy i vstane nějaký chlapík a řekne „to vůbec není pravda, v naší firmě se o lidi postaréme, my si ty lidi naučíme, pokud jsou adaptabilní a umějí se učit.“ A to je přesně to, o čem má být vzdělání ve školách – pracovní a vzdělávací dovednosti, soft skills, umět řešet problémy a podobně.

Jak teď se vzděláváním zahýbal covid? Spousta dětí byla na distanční výuce a mluví se o tom, že se zase prohloubily rozdíly - ne všechny děti měly přístup k počítačům atd…

Určitě se prohloubily rozdíly. Také byla různá kvalita vzdělávání. Většinou učitelé, kteří uměli dobře pracovat ve třídě, zaváleli i při covidu, dokázali připravit zajímavé úkoly. Naopak ti, kteří jeli frontálku online, moc úspěch neměli. Já jsem viděl mnoho případů výuky na dálku, která musela děti velmi otravovat. Třeba testy v reálném čase, 15 otázek za 20 minut. Rádoby prestižní gymnázium, kde byla výuka jen promítání prezentace a žáci u toho pospávali. Takže byla zvěrstva a byly i příklady skvělé projektové výuky. V každém případě dobrý učitel si poradí i s touto formou výuky. Ale covid hodně zamával se sociálními vztahy nebo s pracovními návyky. Nyní jsou třeba prváci na středních školách hrozně divocí, řeší se tam víc agresí, různého jednání bez respektu mezi žáky. Ale nemyslím si, že to je nějaká fatální ztráta, která by se už nedala dát do pořádku.

Naděje do budoucna tu je

Poslední otázka: Jakou vidíte budoucnost českého školství? Je tam nějaká naděje, nebo jste spíše skeptický?

Jsem skeptický, co se týče celého školství, protože nevidím sílu, která by s tím něco udělala. Teď je třeba velké haló kolem Strategie 2030+. Jsou tam některé dobré prvky, ale i špatné. Teď je to velký hit – ministr se zapojil, online diskuze, kulaté stoly. Ale tihle lidé si ani neuvědomují, že se to týká jen promile pedagogů. Hraje se taková virtuální hra, že se na tom všichni podílejí, ale normální učitel ve veřejné škole to vůbec nevnímá. Když vyjdou nějaké strategické dokumenty, pro něj se nezmění nic. Bude dál dávat žákům kule, řvát na ně na chodbě a podobně. Změny seshora jsou "na prd". Kdyby podepsal ministr, že se ruší víceletá gymnázia nebo státní přijímačky, to už by byla změna mnohem větší. Chci být optimista, že se toho ještě dočkáme, ale jsem spíše skeptik. Cítím však velkou snahu ze strany samotných učitelů, kteří se zapojují, mají zájem, a tohle množství narůstá, takže naděje tu určitě je.


Dominique Alagia o SuperStar: Chtěli ze mě udělat pipinu, Pagáčová psala, že jsem pí..

Související články

Další články

Nejnovější kauzy