Zdeněk Troška (65), rodák ze Strakonic, si na gymnáziu oblíbil francouzštinu, a protože v ní vynikal, ředitel mu nabídl studium ve Francii. Po návratu si jeho rodina přála, aby se věnoval pedagogice, jeho ale lákala režie. Nastoupil tedy na pražskou FAMU.

Po absolvování školy působil ve filmovém studiu Barrandov. Jeho debutovým filmem byla Bota jménem Melichar. Televizní diváci s nadšením přijali jeho pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna ze mlejna či Z pekla štěstí. V následných letech se pokusil od snímků odklonit historickým dramatem Andělská tvář, který ale u publika propadl.

Mezi nejdiskutovanější Troškův počin patří trilogie Kameňáků. Jde sice o nejnavštěvo­vanější filmy u nás, ale kritiky jsou považovány za nejhorší filmy v historii české kinematografie.

Jednoznačně nejslavnějším Troškovým dílem jsou letní komedie Slunce, seno. První film z trilogie natočil v roce 1983 a šlo o jeho první samostatný celovečerní film. Když snímek vznikl, musely se některé scény vystříhat, protože byly závadné a film by mohl jít do trezoru. Troška dokonce kvůli jednomu soudruhovi málem dostal pětiletý distanc. "Naštval jsem se a bouchnul jsem dveřmi, že nebudu natáčet nic a odstěhuji se do jižních Čech. Nakonec se tam udělaly střihové úpravy a asi tak devět nebo deset minut vypadlo,“ prozradil.

Slunce, seno se stalo obrovským hitem. Jeho výroba vyšla na necelé dva miliony korun. Platy největších hereckých hvězd tehdy dosáhly výše 1200 korun na den, studenti DAMU dostali zhruba 160 korun na den. Ve filmu hraje celá řada neherců a skutečných obyvatel vesnice – Troškovi se podařilo skvěle se vcítit do nátury místních a vykreslit tamější vesnický život.