Vazebníček: V cele je umyvadlo a židle, bachaři ale stále kontrolují, zda jsme z toho nesestavili například kuši

Blog popisuje první týden strávený ve vazbě se všemi absurditami, které zde můžete zažít. První den jsme již popsali ZDE a druhý den si můžete připomenout ZDE Teď už si v klidu vychutnejte popis třetího dne.

Ahoj Vazebníčku. Vězení není ani zdaleka o vodě a chlebu, jak nás tím všichni vždycky strašili. Kdepak. Tohle vězení je o vodě a tvrdým chlebu. Z těch podělaných krajíců bych mohl postavit protitankovou zeď a ani Hitler by se přes ni nedostal. Navíc nám toho chleba dávají neúměrný množství a mně se tady začíná nebezpečně hromadit tvrdé pečivo. Vycházka byla stejně parádní jako včera. Baví mě, jak nás vždycky po návratu šacují, jestli jsme si náhodou z toho dvorku, kde kromě lavičky a stolu není nic, neodnesli lavičku nebo stůl.

Stejně tak to funguje, i když celu opouštíme. Aby se dozorci přesvědčili, že jsme si z židle a umyvadla nesestrojili třeba kuši. Ach ty protokoly.

Během oběda jsem se nudil (neuvěřitelné, vím), a tak jsem na stěnu nad stolkem napsal slovo máma, takže kdokoli se tam podívá, vždy si vzpomene na svou vlastní matku a rázem bude v ještě větší depresi než doposud. Jsem tak škodolibý! Jen to má menší háček. Může docela trvat, než sem půjde někdo po mně, takže mezitím to bude akorát tak pro mě. K*rva!

S Tatarem se pořád nebavíme. Haha. Ale už jsem ho naučil tři slova - nemám, prostitutka, zmrzlina - sice to asi nijak nevyužije v praxi, leda by si chtěl někdy v bordelu koupit ledňáčka a neměl na to prachy, ale jinak je to docela zábava, asi jako učit retardovaného tuleně, aby ti donesl míček.

Večer jsem se ptal referenta, kdy budu moct dělat nějakou z těch kulturních, vzdělávacích a zájmových aktivit, které jsou vypsány v provozním řádu, a dostalo se mně odpovědi, že když budu slušný, budou i aktivity. To by mě teda zajímalo, jak tady můžu být neslušný?!

Jistě, kdybych se asi vysal doprostřed cely, tak by se to asi dalo považovat za krapítko neurvalé, ale proč bych to dělal? Navíc musím brát ohledy na Tatara, dodržuje přísné hygienické zásady a nemyslím, že zrovna hovno na podlaze by k nim patřilo. Takže mi nezbývá než jen ležet a čekat. Je to tady tak fádní a jednotvárné, že mě to nutí přemýšlet i nad debilními skříňkami. Pro každého mentálně vyrovnaného jedince jsou to obyčejné plechové skříňky, ve kterých máme uložený osobní věci. Ale ne pro mě. Pro mě jsou to prokletý nádoby ukovaný v srdci Mordoru, do kterých si válečník Ptákořez z rodu žlázovců schovával jako trofeje uřezaný dvoumetrový genitálie svých soupeřů a já v tom teď krva mám zubní kartáček!

Tak takhle já tady zaměstnávám mozkovnu a rozvíjím fantazii. Ovšem pořád lepší než myslet na to, co jsem podělal a proč jsem tady, protože to je nekonečná smyčka výčitek a sebenenávisti.

Teď je nejdůležitější myslet na to, co je a co bude. A zítra bude pondělí a to je pořád astronomicky vzdáleno od úterý, což je den nákupů a já už vážně šíleně moc potřebuju cíga a papír, protože už píšu po všem možným, momentálně je to poslední volná stránka mého usnesení. Vždyť už mi pomalu začíná hrabat i z tý teplý vody, co tady celý dny chlastám. Jako já bych si rád lokl čehokoliv jinýho, třeba kofoly nebo koňskýho semene, to je úplně jedno. Snad se brzo z týhle noční můry dostanu.

Chcete autorovi něco vzkázat nebo reagovat na jeho text? Napište autorce projektu, jak vás Vazebníček baví/nebaví, na adresu leila.tucek@extra.cz nebo na redakce@extra.cz

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní