Gabriela Dvořáková šla a vylíčila Noida jako neskutečného hajzla, před kterým musela utéct. Prý je to feťák a alkoholik a je s ním hrůza žít. Dokud neměla za milence plastického chirurga, tak nikdy Noida nekritizovala. Zajímavé…

Noid (stejně jako Jiří Parboubek nebo Lukáš Rosol) se tak ze dne na den ocitl v situaci, kdy ztratil právo na své dítě. To právo mu nevzal žádný soud, žádná sociálka… Před zákonem jsou si přeci tatínek a maminka vždy rovni. Jenže v praxi se ukazuje, že maminky jsou si vždy rovnější. Hraje se podle pravidel matek.

Dvořáková, Ochotská i Paroubková zapomněly, že svá práva mají také děti. Dítě má právo vídat otce i matku. Ale matky si děti berou jako rukojmí a pouštějí se do klasické vydíračky – ty koukej platit a když platit budeš rychle a hodně, tak své dítě ještě možná uvidíš. Když dáš málo, můžeš ho vídat jednou za měsíc. Když dáš více, tak třeba jednou týdně. Ty hajzle…

Tatínkové se tak najednou ocitli v situaci, kdy jim jsou matkou upírána veškerá práva na dítě. O své dítě v podstatě přišli. Ale nepřišli o povinnost platit. Vždyť je to přeci tvoje dítě a já jsem tvoje manželka!

Už ti nebudu vařit, už s tebou nebudu sexovat, už ti nepůjčím své dítě! To dítě je jen moje! Ty jsi alkoholik, Noide! Nebo máš tajemství z ČSSD, Jirko! Nebo prostě na kurtu ti to nejde a už tě nechci, Rosole! Na dítě zapomeň.

Střih.

Koukej ale platit. Hodně platit. Jsem zvyklá na svůj standard, Noide. Vždyť jsem přeci pořád tvá manželka! Vždyť spolu máme krásnou dceru! Koukej platit a dodržovat své povinnosti, Noide.

Vychcané manželky tak hrají nechutnou hru o prachy, kde hlavní zbraní je nic netušící děcko. Hrají hru, kde tatínkové mají jediné právo – PLATIT.