Islám k Německu patří, pokud je v souladu s ústavou, sdělila Angela Merkel. Ví, o čem mluví?

Angela Merkel to asi myslí dobře a zastala se muslimské menšiny, která žije na území Německa. Uvedla, že islamistický terorismus do Německa nepřišel s uprchlíky, a dodala, že islám k Německu patří, pokud je vyznáván v souladu s ústavou. Její slova přinesla agentura Reuters, z českých zpravodajských portálů její výrok zachytil například iDnes.cz.

Islám ze svého zjeveného principu nikdy nemůže být v souladu s ústavou jakéhokoliv sekulárního zřízení. Islám a ústava sekulárního státu jsou dva odlišné světy a stojí v rozporu. Ano, oba systémy mohou působit vedle sebe paralelně a nebo duálně, ale nelze je míchat a zaměňovat.

Angela Merkel by potřebovala religionistické vzdělání a měla by se trochu zorientovat, než začne mluvit. Velmi ji limituje její vystudovaná profese (chemická laborantka) a měla by příště přemýšlet, než se pustí na tenký led islámu a jeho vztahu k německé ústavě.

Tvrdit, že islám může být v souladu s německou ústavou, je velmi problematický výrok. Muslimové mohou žít podle německé ústavy, ale musí se vzdát (nebo výrazně omezit) jednoho ze svých základních principů víry. Čehož je schopna jen naprosto okrajová část muslimské obce.

Muslimové v Německu mohou žít v souladu s ústavou, ale začne je odmítat muslimská obec jako taková. Kolik muslimů bude žít podle ústavy a kolik muslimů podle Koránu a pěti pilířů víry? Kolik muslimů v Německu dá přednost sekulární ústavě před pravidly muslimské obce? Jsou na to analýzy a ankety a výsledek hovoří jasně - muslimové chtějí žít podle Koránu a podle pravidel islámského práva, i když se nacházejí v Evropě.

Německá listina klade velký důraz na lidská práva. Mimo jiné se zde píše, že trest smrti se nepřipouští. A také se zde píše, že každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru.

A nyní se podívejme na islám. Základním textem islámu není ústava, ale Korán. Je považován za Bohem zjevenou pravdu a o jeho pravdivosti se nespekuluje.

Vyznavači islámu musí dodržovat tzv. pět pilířů víry. Jedním z těchto pilířů je právo šaría. Tak jako v Německu platí ústava a lidská práva, tak v islámské tradici obecně platí, že o Koránu se nespekuluje a pět pilířů víry se dodržuje.

Šaría není a už z principu nemůže být v souladu s lidskými právy, tak jak je definuje ústava sekulárního Německa, tak jak je chápe západní Evropa. Buď platí ústava (a Listina práv a svobod člověka), nebo platí Korán a šaría.

Ano, samozřejmě že existují liberální muslimové (většinou se západním vzděláním), kteří se od rigidních pravidel islámského práva odvrací, ale tradiční (a většinová) muslimská obec se na tyto liberální tendence dívá (eufemisticky řečeno) s výraznou nelibostí a takového jedince ostrakizuje.

Německo má velkou muslimskou menšinu (stejně jako například Francie) a na střet sekulární ústavy západního střihu a islámského práva naráží již několik let.

Zatím se tyto střety řešily případ od případu. A také velmi záleží na tom, jakým způsobem se islámské právo uplatňuje v reálném každodenním životě. Aplikací islámského práva do živé společnosti se zabývá právní věda zvaná fiqh. Je to samostatný velký právní obor a je velmi komplikovaný. Nejsou to prostě nějaká jednoduchá pravidla, jako například vyhláška o silničním provozu...

Protože sekulární svět a svět islámského práva na sebe neustále naráží a muslimové a nemuslimové žijí několik stovek let v sousedství, začaly se některé aspekty práva šaría nahrazovat sekulárním právním systém.

Právo šaría v rigidní podobě tak vymáhají například v Saúdské Arábii, zatímco Turecko zase vyznává sekulární typ práva. Častý je duální systém, kdy platí sekulární právo, ale také lze vymáhat pravidla islámského práva.

Muslimové tedy mohou žít v souladu s německou ústavou, ale musí upozadit mnoho aspektů islámského práva. Zda se to reálně děje, nebo ne, je otázka, na kterou nám dají odpověď přímo muslimové.

Položte německému (francouzskému, italskému, britskému...) muslimovi otázku, zda je pro něj důležitější Korán a šaría, nebo německá ústava...

.