Extra den s chovatelem v pražské zoo: Krmení tvora z Harryho Pottera a úprk před vombatím teenagerem
REPORTÁŽ: Kdo by nemiloval zvířata. I my v redakci v eXtra.cz je máme rádi, a proto jsme s nadšením souhlasily, že se vydáme do pražské zoo a vyzkoušíme si péči o místní tvory. Spolu s chovatelem Davidem Valou jsme se půl dne starali o vombata, luskouny, klokánka krysího, klokany a ďábly medvědovité, kterým se říká také „tasmánští čerti“. Co všechno jsme se o nich dozvěděly?
Hned u vchodu do Darwinova kráteru na nás čekal sympatický chovatel David, který se stal naším průvodcem. Jen co jsme si s kolegyní odložily tašky v jeho kanceláři, zapojily jsme se do přípravy jídla. Nejdříve nešlo o nic hrozného, nakrájely jsme do misek trochu zeleniny, s trochou semínek a houbami. Čekal nás první tvoreček.
Mazlíček z Harryho Pottera
Tohle je Prašivka, řekl nám David. Hned nás napadlo, vždyť takhle se jmenovala krysa Rona Weasleyho v kouzelnické sáze o Harrym Potterovi.. Ačkoliv se kryse podobá, jde o klokánka krysího. Jen co zmerčila mističku s jídlem, byla u nás. „Prašivce je už 13 let, je tedy nejstarší v Evropě,“ prozradil nám chovatel. Zajímalo nás, kolik se normálně dožívají. „Zhruba 5 až 6 let,“ řekl a dodal, že tahle "stařenka" už bohužel špatně vidí i slyší. Nám přišla na svůj věk celkem vitální, prostě čupr babka.
Nechali jsme Prašivku chroustat zeleninu a vydali se za 1 a půl roku starým vombatem. Pokud by byla soutěž o nejroztomilejšího tvora, Cooper by ji rozhodně vyhrál. Vůně čerstvě nakrájených batátů do pár sekund přilákala místního čtyřnohého obyvatele. Pohupující se bucláč se k nám hned rozeběhl. V tu chvíli jsme byly upozorněny, že rád okusuje boty a je trochu nevycválaný. „Je to prostě puberťák,“ zasmál se David. Společně s kolegyní jsme se tedy daly na ústup.
Mrazák plný králíčků
K práci chovatele však nepatří jen krmení a mazlení. Musíte se také postarat o čistotu. Celkem jsme si oddechly, že se jedná o malá zvířata, takže úklid jejich kotců nebyl tak hrozný. Ruku na srdce, uklízet po kočkách nebo psech je co se týče pachu horší. Pořád jsme ale pokukovaly, kde se schovávají ti děsiví tasmánští čerti, které všichni znají z pohádek Looney Tunes.
No, divili byste se, jak jsou na pohled roztomilí, do doby, než vám ukážou zubiska. Kotec blízko jejich domečku raději uklidil David sám a během toho nám něco málo o nich prozradil. „Ďáblíci mají velmi silný skus, dokáží rozdrtit kosti i kopyta. Chvilku před tím, než zaútočí, začnou skřípat zuby.“
V tu chvíli nás napadl film Mlčení jehňátek či případ Roubal. Prasata už jsou pasé, pokud vás někdo štve, zaveďte ho k ďáblům. Samozřejmě že lidské oběti nedostávají, tak co tedy jedí? Davidův šibalský úsměv nás měl varovat.
Vrátili jsme se do kanceláře a před námi stál velký mrazák. Když ho David otevřel, byl napěchovaný mrtvými mraženými králíky, slepicemi a křepelkami. „Dneska jim dáme křepelky, ty na sluníčku rozmrznou rychleji než králík,“ pronesl. Vybral tři zmrzlé opeřence a šli jsme je dát na sluníčko povolit. Během toho nám zbývali obhospodařit klokani a luskouni.
Práce pro Popelku
Dostat se do těsné blízkosti klokanům je skvělý zážitek. Měly jsme tu možnost a viděly mládě vykukující z kapsy své matky. Jsou to svým způsobem modelky, jen co všichni viděli, že je fotíme, přiskákali blíž a zapózovali pro ty otravné paparazzi. Pak ale dostali granule a seno a všichni kolem jim už byli šumafuk. Plný žaludek je důležitější.
Od klokanů se nám moc nechtělo, ale luskouni už nedočkavě čekali na svůj příděl. Jejich kaši jsme šli s Davidem připravit do zázemí kousek od Darwinova kráteru. Sjeli jsme výtahem do zázemí a pokračovali chodbičkou až na konec, kde se chystá kaše pro luskouny. Pozorovaly jsme našeho průvodce, jak pečlivě přebírá včelí larvy od pláství. Práce hodná Popelky. Prapodivná hmota, která se z larev vytvoří, se poté vlije do zvláštní misky s ornamenty, aby jim šla potrava lépe jíst. Za luskouny jsme však s kolegyní nemohly, na krmení v potemnělém výběhu jsme se však mohly koukat skrze sklo.
V tu chvíli jsme se koukly na hodinky a zjistily jsme, že za pět minut končíme. "To není možné, vždyť jsme tu chvilku," řekly jsme si s kolegyní navzájem. David si nás vyzvedl a řekl nám, že už jen hodíme křepelky čertům a máme hotovo. Cestou do jeho kanceláře jsme ho trochu vyzpovídaly. „V Zoo Praha pracuji již řadu let. Když mám klasický den, tak začínám v 7 ráno a končím v 16:00. Někdy však máme večerní programy a to tu bývám i do půl dvanácté třeba.“ Zajímalo nás, zda má vůbec chuť jít se podívat i na jiná zvířata, nebo jestli na zahraničních dovolených jezdí do zoo. „Ne, na to nemám tolik času, abych chodil i za ostatními zvířaty, a pokud mě něco z ostatních sektorů zajímá, tak si o tom s ostatními chovateli povídáme po práci u piva.“
Šichta je u konce. Máme sice několik kilometrů v nohách a nejradši bychom hned skočily do sprchy, protože práce se zvířaty v horku není nic příjemného, ale ten zážitek za to všechno stál. A návštěvu vombata Coopera, Prašivky a všech dalších můžeme vřele doporučit. Tyhle tvory si prostě zamilujete.
Pokud si i vy chcete vyzkoušet den s chovatelem, není problém, tato možnost je pro každého. Stačí se jen podívat na stránky Zoo Praha. Část výtěžku pak putuje na ochranu ďáblů v Tasmánii.
Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad
Související články
Pražská zoo smutní: Zemřela lední medvědice Berta, trpěla onkologickým onemocněním
Pořádná dávka roztomilosti: Návštěvníci pražské zoo už se mohou kochat dvěma gorilátky
Bezohlední návštěvníci pražské zoo: Plaší ohrožené antilopy, osiřelá samička se zranila
Fiala pokřtil hříbátko koně Převalského. Barunka se možná brzy podívá na pastviny v Kazachstánu
