Zdecimovaný Charkov: Saltivka se proměnila ve čtvrť duchů. Civilisté zde umírají každý měsíc

Velká část Čechů má výjevy z boje o Charkov stále v živé paměti, a to nejen kvůli hrůzným záběrům zmrzačených lidí a zničených domů, ale také díky často dramatickým reportážím novinářky Darji Stomatové. Právě ona se svým štábem projížděla také Saltivku, tedy místo, v němž zuřily kruté boje Ukrajinců s ruskými okupanty, kteří se na město řítili z nedalekých východních hranic. Nešlo přitom o liduprázdné předměstí, ale o hustě osídlená sídliště plná obřích paneláků. Celá řada z nich se proměnila v ruiny.

BBC po prvním roce války na Ukrajině uvedlo, že Rusové v Charkově nenávratně zničili přibližně 300 panelových domů. Největší počet z nich je právě v Saltivce, a ačkoliv se některé z nich podařilo třeba alespoň částečně opravit, velká část čtvrtí je dodnes prakticky městem duchů.

Rusové ostřelovali školy i paneláky

Nejtěžší zásahy schytaly zejména první budovy na okraji města. Na první pohled je patrné, že Rusové oblast nemilosrdně ostřelovali. V panelácích často zeje nejedna díra, která odhaluje, že zásah prakticky ihned zničil i několik bytů naráz. Jiným domům kompletně chybí horní patra, dalším celá boční stěna, po níž zůstaly jen obnažené interiéry. Tedy pokud se nezřítily podlahy. V době útoků, respektive bitvy o Charkov, přitom v některých bytech zůstali civilisté.

Ruské útoky poničily i ostatní budovy, jako třeba obchodní centrum, malé obchůdky, ale i školy a školky. Jedna z několika základek v Saltivce schytala hned řadu zásahů. Skrze obří díru je z ulice vidět do několika tříd, tedy spíše do toho, co z nich zbylo - tabule, katedra a pár školních lavic. Podobně je na tom i nedaleká školka, která má roztrhanou střechu a vysklená okna. Tam, kde si dříve hrály desítky dětí, jsou dnes jen sutiny.

Lidem chybí voda i elektřina

Celkově v nejhůře postižené čtvrti téměř nikoho nepotkáte. Obvykle jen ty lidi, kteří tudy procházejí na autobus či do jednoho z blízkých obchodů. Čtvrť se proměnila v městečko duchů, v němž zní jen kovový "nářek" vrzajících žaluzií, které se pod náporem větru kroutí ve vymlácených oknech. Přesto zde pár lidí stále žije, většinou jde o důchodce. Jejich život v poničených domech ale není vůbec jednoduchý.

V mnoha panelácích nefungují výtahy, a to i přesto, že do těch, v nichž se dá stále bydlet, se podařilo přivést elektřinu. Často velmi improvizované elektrické kabely jindy vedené vysoko nad hlavou chodců se místy houpou ve výši jednoho metru nad chodníkem. Dalším problémem je netekoucí pitná voda. Rozvody jsou na většině míst poničené po ostřelování, lidé jsou proto závislí na mobilních cisternách. Když už tedy potkáme na místě někoho z místních, takřka vždy s barelem vody.

Přes tisíc mrtvých civilistů

Byť obránci Rusy od města vyhnali už před nějakým časem a východní fronta je více než sto kilometrů daleko, místní stále nejsou v bezpečí. Každou chvíli se Charkovem rozezní sirény, vzdušné útoky jsou zde téměř na denním pořádku. Například 23. ledna letošního roku okupanti znovu ostřelovali Saltivku a prakticky kompletně zničili jeden z paneláků. V troskách sutin, které se ještě stále uklízí, zemřelo jedenáct lidí.

Právě co se týče civilních obětí, Charkov patří mezi nejhůře zasažené oblasti na Ukrajině. Jen během bitvy o město, která trvala necelé tři měsíce, podlehlo ruským útokům 606 nevinných obyvatel, dalších více než 600 tisíc jich bylo evakuováno. Velká část byla ze Saltivky, v níž mimochodem na začátku konfliktu žilo přibližně půl milionu obyvatel. Čtvrť se totiž řadila mezi nejhustěji obydlené na celé Ukrajině. Samotné číslo obětí v Charkově pak za dva roky války překročilo tisícovku. A bohužel nejspíš ještě poroste.