Vrah v uniformě Klaus Barbie: Člen gestapa stáhl oběť z kůže zaživa
Přesně před 90 lety byla založena jedna z nejobávanějších organizací v historii lidstva. 26. dubna 1933 vznikla tajná policie nacistického Německa zvaná gestapo. Za dobu své existence si vydobyla pověst jednoho z nejhorších a nejbrutálnějších nástrojů Třetí říše. V gestapu pro jeho represivní sílu a téměř neomezenou moc působili ti nejhorší a nejobávanější nacisté. Jedním z nich byl i Klaus Barbie, jehož příběh popisuje americký kanál History.
Zakladatelem gestapa byl Hermann Göring, který později předal vedení organizace Heinrichu Müllerovi. Šlo o obrovský moloch – počet zaměstnanců tajné policie se pohyboval mezi 32 až 46 tisíci. Většina z nich ani nebyli nacisté, pouze loajální úředníci zvyklí splnit jakýkoli příkaz.
Jedním z nejbrutálnějších členů gestapa byl Klaus Barbie známý jako „Lyonský řezník“. Po dobytí a okupaci Nizozemska hitlerovským Německem byl tento muž přidělen do Amsterdamu a pak v roce 1942 byl poslán do Dijonu v okupované zóně Francie.
Stáhl muže z kůže zaživa
V listopadu téhož roku byl ve svých 29 letech přidělen do Lyonu jako vedoucí místního gestapa. Své velitelství si zřídil v místním hotelu Terminus, kde osobně mučil vězně. Šlo o muže, ženy, ale i děti. Podle svědectví jim lámal končetiny, používal na své oběti elektrošoky a sexuálně je zneužíval – mimo jiné i pomocí psů.
Jako šéf nacistické německé tajné policie v Lyonu poslal Barbie celkem sedm a půl tisíce francouzských Židů a partyzánů francouzského odboje do koncentračních táborů a přibližně čtyři tisíce dalších popravil, popisuje web televizní stanice History.
V oscarovém dokumentárním filmu Marcela Ophülse Hôtel Terminus (Hotel Konečná stanice) vypráví dcera vůdce tamních odbojářů o tom, jak Barbie mučil jejího otce. Údajně muže nejprve zbil, poté zaživa stáhl z kůže a hlavu mu dal do kbelíku se čpavkem. Teprve krátce nato oběť zemřela.
Pro svou hodnost Hauptsturmführera, tedy jakéhosi kapitána, měl Barbie mnoho lidí, kteří pro něj pracovali. Teoreticky si tak vůbec nemusel „špinit ruce“. Z toho vyplývá, že mučení se účastnil z čirého nadšení. Podle jakékoli definice tohoto pojmu byl tak tento muž sériovým vrahem. Klaus Barbie byl sériový vrah v uniformě, s naprostou kontrolou nad muži, ženami a dětmi ve francouzském městě a bez žádného skutečného dohledu. O Barbieho absenci svědomí svědčí i případ 44 židovských školáků a jejich sedmi učitelů, které opakovaně mučil, sexuálně zneužíval a nakonec je poslal do koncentračního tábora v Osvětimi. Ze skupiny 51 lidí hrůzný zážitek přežil jen jediný učitel.
Paradox v soudní síni
S bývalými důstojníky SS se Barbie po válce v červnu 1947 vzdal americké kontrarozvědce (CIC) poté, co mu Američané nabídli peníze a ochranu výměnou za jeho zpravodajské služby. Barbie pracoval jako americký agent v Německu dva roky a Američané ho chránili před francouzskými prokurátory, kteří se ho snažili vypátrat.
V roce 1949 Barbieho a jeho rodinu propašovali do Jižní Ameriky. Pod jménem Klaus Altmann se Barbie usadil v Bolívii a pokračoval v práci amerického agenta. Během 32 let svého působení v Bolívii tento nacista také sloužil jako důstojník bolivijské tajné policie, podílel se na pašování drog a založil pravicové komando smrti. Pravidelně cestoval do Evropy a navštívil i Francii, kde byl v letech 1952 a 1954 v nepřítomnosti souzen za válečné zločiny a odsouzen k trestu smrti.
V roce 1972 lovci nacistů Serge Klarsfeld a Beatte Kunzel zjistili, že Barbie žije v Bolívii, ale tamní režim ho odmítl vydat do Francie. Až počátkem osmdesátých let byl v Bolívii nastolen liberální režim, který souhlasil s vydáním Barbieho výměnou za francouzskou pomoc. 19. ledna 1983 byl Klaus Barbie zatčen a 7. února dorazil do Francie. Konečně mohla promluvit spravedlnost. Jeho odsouzení z padesátých let minulého století ale už bylo promlčeno, a tak musel být souzen znovu. Americká vláda se později téhož roku Francii za svůj postup v Barbieho případu oficiálně omluvila.
Právní spory, zejména mezi skupinami zastupujícími jeho oběti, oddálily soudní proces o čtyři roky. Nakonec 11. května 1987 stanul „řezník z Lyonu“ před soudem za zločiny proti lidskosti. V soudní síni došlo k nepředstavitelnému zvratu, když Barbieho obhajovala trojice právníků z řad menšin: Asiat, Afričan a Arab dramaticky dokazovali, že Francouzi a Židé jsou vinni ze zločinů proti lidskosti stejně jako Barbie nebo kterýkoli jiný nacista. Jak píše britský list The Guardian, místy se zdálo, že Barbieho právníci chtějí spíše postavit Francii a Izrael před soud než prokázat nevinu svého klienta.
4. července 1987 byl obávaný Lyonský řezník shledán vinným, už jako starý muž. Za své zločiny byl tehdy 73letý Barbie odsouzen ke zbytku života ve vězení, tedy k doživotí, což je nejvyšší francouzský trest. V září 1991 zemřel ve vězeňské nemocnici na leukémii. Bylo mu 77 let.