Velikonoce ve znamení českých masakrů: Hromadné zabíjení se týkalo Němců i Židů

Velikonoce jsou brány za svátek jara. Nejvýznamnější křesťanský svátek, který oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista, však nebyl vždy ve znamení radosti a pohody. V českých zemích během Velikonoc došlo i k málo známým hromadným vraždám a masakrům.

Jeden z nejstarších a nejhrozivějších proběhl v roce 1389. Tehdy stoupalo napětí mezi obyvateli Prahy a přítomnými Židy, kterých žil na území dnešního hlavního města značný počet.

Pražané upalovali Židy zaživa

Průběh historické tragédie popsal magazín 100+1. Podle něj se všechno seběhlo tak, že jeden kněz pospíchal židovským ghettem k umírajícímu a cestou se dostal do sporu s procházejícími Židy. Následně někdo z Židů hodil kámen a zasáhl nejen samotného kněze, ale i svatou hostii, což bylo v tehdy silně věřící společnosti považováno za znesvěcení.

Řada Židů následně skončila v městském vězení a tím mohl celý incident skončit. Jenže bohužel neskončil. Rozvášnění obyvatelé města vtrhli do židovské čtvrti a vzali útokem místní domy a následně i jejich obyvatele.

Domy byly vyrabovány a poté zapáleny, přičemž šílený dav upaloval Židy zaživa. Zabíjel je i na ulicích, a dokonce vytahoval mrtvé z hrobů a následně je zohavoval. Zavražděni byli i ti, kteří se ukryli ve Staronové synagoze. Krev na zdi synagogy podle pověsti byla patrná ještě stovky let po masové vraždě.

Pogrom měl za následek tři tisíce obětí. Jejich těla byla hromadně spálena na ulici. Zachránili se pouze Židé mimo Prahu a skupinka dětí, které byly pokřtěny a adoptovány bohatými křesťanskými rodinami.

Ještě třetí den po šíleném masakru byli podle dobových pramenů chudí křesťané najatí ke spalování mrtvol vyzýváni, aby Židy, které najdou živé ve skrýších, přidali do plamenů.

Král Václav IV. byl celou událostí velmi pobouřen. Zároveň ale na ní vydělal, protože si ponechal veškerý křesťanský lup z ghetta. Židé se následně do Prahy vrátili, ale v mnohem menším počtu než před pogromem.

Čeští chlapci povraždili Němky

Další málo známou tragickou událostí spojenou s Velikonocemi na našem území je takzvaný Velikonoční masakr. Ten se stal na Velikonoční pondělí 22. dubna 1946 ve Frýdlantském výběžku.

Skupina dvou německých dívek a stejného počtu chlapců vyrazila ten den k Jizerské chatě u Lázní Libverdy, jak popisuje Wikipedie. Jenže netušili, že je celou dobu sleduje skupina českých chlapců. Ti byli vyzbrojeni pistolemi.

V selské pískovně mezi Hejnicemi a Lázněmi Libverdou se Němci zastavili v místní boudě. Tam je také čeští kluci přepadli. Jeden z Čechů, Zdeněk Mach, se při vzájemné konfrontaci rozhodl, že všechny Němce bez milosti postřílí.

Neměl však dostatek nábojů, a tak si musel vzít další od jiného kluka. Při předávání však vyšel náhodný výstřel, což Macha rozrušilo, a tak začal kolem sebe bezhlavě pálit.

Jeho střelám padla za oběť ihned jedna Němka a druhá byl zraněna. Jeden z Němců padl v bezvědomí k zemi. Zraněná Němka marně prosila o pomoc. Mach ji ale zastřelil ránou do týla. Zraněný německý chlapec se následně probral z bezvědomí a doplazil se pro pomoc.

Četníci se vydali chlapce zatknout. Mach ale ještě před jejich příchodem spáchal sebevraždu. Nejstarší z party českých chlapců skončil s jednoročním trestem s podmínkou a zbylá trojice musela do diagnostického ústavu.

Zavražděné dívky měly kvůli možným nepokojům pohřeb pouze v blízkém kruhu rodiny. Pozůstalí Němci byli následně vyhnáni do Německa.