Krmili nás směsí pro prasata a neustále bili: Voják popsal útrapy v ruském zajetí

Drásavé detaily hrdinné obrany Mariupolu i zážitky z pobytu v ruském zajetí. To vše vyprávěl Mychajlo Dianov v rozhovoru pro ukrajinský server Censor.net. Dianovovi celou situaci ztěžoval fakt, že měl poraněnou ruku, ve které měl dlahu.

Můj prst visel na kůži

"Poté, co jsme zničili tanky, jsem druhý den, 10. března, řekl svému spolubojovníkovi: Dimo, pojďme položit protitankové miny. Vracíme se zpět. A najednou slyším výstřely. Zlomí mi to ruku. Padám na záda, abych zmenšil plochu pro další zásahy. Další kulka mě zasáhla do nohy, další do prstu... Tak jsem se dostal do Mariupolu do 61. nemocnice, které se také říká Lazaret 555. V blízkosti bazénu Neptun. Tam mi byl nasazen zevní fixační přístroj," uvádí Dianov, jak přišel ke svému zranění.

Podmínky v obléhaném Mariupolu přitom byly čím dál nesnesitelnější. "Večer jsem se po anestezii probral. Rozhlídnul jsem se, na ruce jsem měl ortopedickou konstrukci, nohu v sádře. Byly tam vstupní a výstupní otvory po kulkách. Kost byla zlomená. A prst visel na kůži. Dali ho dohromady. Pravá ruka byla zlomená nejen nad loktem, ale i pod ním. Čtyři díry po kulkách... Dvanáctého jeden z našich řekl: 'V Port-City probíhají boje' (čtvrť Prymorskyj, pozn. red.). A já to pochopil – byli jsme obklíčeni."

Ukrajincům dávali jídlo pro prasata

Bombardování pak bylo stále intenzivnější "Nebyli jsme bombardováni jen bitevníky, ale i bombardéry. Letka letěla směrem na Mariupol, byli jsme varováni: Očekává se nálet. Bum-bum-bum-bum. Zasáhly nás tisíce bomb. Krátery po nich byly takové, že do jednoho z nich se vešel celý autobus," vypráví Dianov.

Bomby však nebyly jediným problémem, kterému obránci města čelili. "Azovstal byl horor. Moje rány hnily. Postroj se uvolnil, nedržel v kosti. Už jsme byli v obklíčení a jedli zkažené jídlo. Na území závodu se nacházely dva obchody: Desítka a Dvacítka. Ledničky už nefungovaly, ale měli jsme nějaká křidýlka. Když jste k nim přičichnuli, smrděly. Nevadí. Hodíte je na pánev. Všichni měli téměř neustále průjem. Ale nemůžete utéct – musíte jíst. Když nebudeš jíst, můžeš zemřít," dodal voják s tím, že člověka lze řezat, bít, omotávat mu hlavu páskou, ale hlad je podle něj nejhorší.

Situace se ještě zhoršila poté, co ukrajinští obránci padli do ruského zajetí a převezli je do nechvalně proslulé věznice Olenivka. Zajatcům dávali takzvané smíšené krmivo. "To, čím se krmí prasata. Krmivo vařili bez soli. Sůl byla zakázaná, takže asi chápete. V té vaničce byly možná dvě lžičky cukru. Příděl byl následující. Snídaně – talíř smíšené stravy. Na objem jedna velká sklenice. K obědu pak jejich takzvaná zelná polévka. Voda a kysané zelí. Když jsme měli velké štěstí, tak i kousek brambory. Večer opět krmná směs. Krajíc chleba měl velikost Snickers. Takový kousek chleba třikrát denně. Snažil jsem se spát normálně. Kaši a chléb jsem si nechal na večer. Před spaním jsem to všechno snědl, abych měl plný žaludek a mohl zavřít oči a spát. Pokud jste to neudělali, zavřeli jste oči a viděli jídlo. Neviděl jsi svou rodinu, bylo ti jedno, jestli je Ukrajina svobodná, nebo ne, viděl jsi jídlo," popisuje hrůzné detaily Dianov.

Válka na Ukrajině

Tváře zubožených ukrajinských zajatců: Z bojovníků v Azovstalu zbyla jen kost a kůže

Scény v zajateckém táboře mu připomínaly slavný oscarový film. "Lidé, co přijdou do jídelny, mají na jídlo 30 sekund. A schválně vám dávají vařící vodu a tvrdý chléb. Fyzicky na to nemáte čas. Běžíte tam. Běžíte zpátky. Po stranách jsou vojáci a němečtí ovčáci. Když jsem to viděl, pomyslel jsem si: něco mi to připomíná, někde jsem to viděl. Nacisté dělali totéž! Něco jako Schindlerův seznam. Balíky jsou zakázané. Nic se k vám nedostane! Pokud chcete člověka mučit, morálně a fyzicky zničit, nekrmte ho. Dejte mu najíst jen trochu."

ROZHOVOR

Šándor reaguje na projev Putina: Musí se vážně jednat, jiná cesta není. Jinak bude válka v Evropě

Dárci mu zaplatili léčbu v USA

+ Dalších 6 fotografií