Děsivý příběh z Ukrajiny: Znásilňovali mě, zatímco můj synek vedle plakal. Muže mi zabili, vypráví Natálie

"Po setmění jsem slyšela jeden výstřel, zvuk otevření branky a pak kroky v domě," začíná své vyprávění pro The Times Natalja (33). Podle novinářky Catherine Philip mluví žena tichým hlasem, aby se její 4letý syn neprobudil a neslyšel, o čem chce jeho maminka hovořit.

Když Natalja spatřila v domě dva vojáky, začala křičet: "Kde je můj manžel?" Pak se podívala ven a uviděla ho ležet na zemi u brány. "Ten mladší z nich mi dal pistoli k hlavě a řekl: Zastřelil jsem ti muže, protože byl nacista."

válka na Ukrajině

Znásilňování a masakrování civilistů jako válečná taktika Kremlu. Krveprolití nevinných hraje do karet Putinovým cílům

"Ukážeme klukovi tvůj rozstřelený mozek"

Ruští vojáci jí se zbraní v ruce začali vyhrožovat smrtí, pokud nepřestane křičet. "Řekl mi, ať radši držím hubu, nebo vezmou mé dítě a ukážou mu můj mozek rozstříkaný po celém domě," svěřila se Natalja a pokračuje.

"Řekl mi, ať se svléknu. Pak mě oba jeden po druhém znásilnili. Bylo jim jedno, že můj syn pláče v kotelně (pozn. red. - tam ho musela Natalja zavřít). Pořád mi drželi zbraň u hlavy a posmívali se mi: Jak si myslíš, že kouří? Zabijeme ji, nebo ji necháme naživu?" vzpomíná.

Když skončili, šla za svým synkem, kterého našla paralyzovaného strachem. "Nemohl se pohnout." Za 20 minut se vojáci vrátili, aby se ještě jednou ukojili. "Byli tak opilí, že sotva stáli," dodává Natalja. „Nakonec oba usnuli v křeslech. Vplížila jsem se do kotelny a řekla synovi, že musíme opravdu rychle utéci, jinak nás zastřelí.“

válka na Ukrajině

Mrazivé příběhy z Ukrajiny: Znásilněná matka a sestra mi zemřely před očima. S jejich těly jsem žila 4 dny, líčí dívka

Svého muže nemůže pohřbít

"Když jsem otevírala branku, můj syn stál vedle těla svého otce. Byla však tma, tak ho nepoznal," řekla. Oběma se nakonec z vesnice poblíž Kyjeva podařilo dostat do města Ternopil, kde se připojili k dalším členům rodiny.

Bohužel tělo svého mrtvého muže musela nechat na místě. "Nemůžeme ho pohřbít. Nemůžeme se dostat do vesnice, protože je stále obsazená," povzdechla si. Její syn stále neví, že přišel o tatínka, a ani to, proč museli z domova utéct. „Tady na hřišti jde k lidem a říká, že jsme museli opustit dům, protože je válka a přišli k nám banditi."

Sama Natalja neví, jak s tím vším bude dál žít. Nejhorší je, že dům, který se stal dějištěm otřesného zážitku, postavil právě její milovaný muž. "Nikdy asi nebudu schopná ho prodat."