Syrová zpověď Ukrajinců žijících v Česku: Mrazivá slova o těžkých začátcích i návratu domů
Před čtyřmi lety se milionům lidí obrátil život vzhůru nohama. Ruská invaze na Ukrajinu je donutila opustit domovy a vydat se do neznáma. Tisíce Ukrajinců našly útočiště v Česku, kde si postupně budují nový život. Přestože zde žijí už několik let, neuplyne den, kdy by nemysleli na svou rodnou zemi – zejména na své příbuzné a přátele, kteří tam zůstali. Mnozí z nich proto stále doufají a věří, že až válka skončí, budou se moci vrátit domů, jak uvedli v rozhovorech pro eXtra.
Šestačtyřicetiletá Oksana pochází z města Bílhorod-Dnistrovskyj v Oděsské oblasti. Když se v srpnu 2022 rozhodla s dcerou opustit Ukrajinu, byla to její vůbec první cesta za hranice rodné země. „Hodně nocí jsme strávily schované v krytech. Každé ráno jsem pak musela jít do práce a dcera do školy. Po pár měsících už se to nedalo vydržet, všechno, co jsme prožívaly, jsme znaly jen z filmů. Například fakt, že vám nad hlavou prolétává dron Shahed,“ řekla Oksana v rozhovoru pro eXtra.cz.
V Česku měla naštěstí přátele, kteří jí po příjezdu pomohli. Pak už ale musela spoléhat jen sama na sebe. „Neznaly jsme jazyk a snažily se všechno naučit. Bylo to velmi těžké. Nejnáročnější byla jazyková bariéra a také hledání práce,“ pokračovala. Ve svém rodném městě pracovala jako pedagožka, později působila v muzeu. Po příjezdu do Česka však musela začít od nuly. „Musela jsem pracovat manuálně. Poprvé v životě jsem byla uklízečkou. Pracovala jsem také na poli nebo ve skladu,“ doplnila. Původně si zde chtěla nechat uznat platnost svého vysokoškolského diplomu, podmínkou však byly zkoušky v českém jazyce. „Bohužel na studium nebyl čas. Musela jsem živit sebe i svou dceru,“ vysvětlila.
Vztahy na dálku
Rodné město Iršava v Zakarpatské oblasti opustil také pětatřicetiletý Ivan. Do Česka dokonce odjel jen několik týdnů před začátkem války. Už tehdy se podle něj mluvilo o tom, že konflikt je nevyhnutelný. „Do Česka jsem přijel sám a nikoho tu neznal. První měsíce byly náročné. V Iršavě jsem podnikal v gastronomii, působil v logistice a měl svůj stánek na tržnici. Po příjezdu do Prahy jsem nastoupil na stavbu. Byla to jediná možnost – přijímali tam lidi bez zkušeností i bez znalosti jazyka,“ řekl v rozhovoru pro eXtra.cz.
Jeho přítelkyně Sofie zůstala na Ukrajině a přestěhovala se za ním do Prahy až po roce a půl. Jak sama přiznává, bez něj by začátky v cizí zemi zvládala jen těžko. „Stěhování jsem původně vůbec neplánovala. Nakonec jsme se ale rozhodli, že budeme žít spolu. Zpočátku jsem nemohla sehnat práci kvůli neznalosti jazyka. Velkou výhodou pro mě bylo, že tu přítel už nějakou dobu žil. Usnadnilo mi to start, hlavně po finanční stránce, kdy jsem ze začátku neměla vlastní příjem,“ svěřila se Sofie.
Z Ukrajiny odjel také padesátiletý Volodymyr. Na rozdíl od Oksany a Ivana, kteří kvůli neznalosti jazyka museli začít od píky, měl o něco příznivější start. S prací mu pomohl kamarád, češtinu si osvojil poměrně rychle. Největší starost mu však dodnes dělá skutečnost, že na Ukrajině zůstala jeho manželka a děti. „Děti musí dokončit studium a manželka tam má dobrou práci. Tady by musela začínat všechno od začátku,“ vysvětlil.
Jak sám říká, jeho nejbližší mu nesmírně chybí. „Život bez rodiny, kterou milujete, není úplný. Moc se mi po nich stýská a bojím se o ně. Nikdy totiž nevíte, kdy a co přiletí nebo kam dopadne. Každý den spolu komunikujeme a hledáme způsob, jak by sem mohli přijet,“ doplnil.
Stesk po domově
Kvůli válce by byl rád, aby se přestěhovali za ním do Česka. Do budoucna by se ale chtěl vrátit domů. „Každý rok jsme jezdili do Prahy za přáteli a děti řekly, že by tu chtěly studovat. To je super, protože právě jejich studium v Česku je jedním z hlavních důvodů, proč jsem tady. Není to daleko od domova a s jazykem si také poradí. Sám ale tady neplánuji zůstat, protože se chci vrátit domů,“ přiznal Volodymyr.
Také Oksana a Sofie by se chtěly v budoucnu vrátit na Ukrajinu. „Nedokážu si představit svou budoucnost tady. Jsem České republice vděčná za nové zkušenosti, znalosti a dovednosti, které jsem tu získala, ale přesto sním o dni, kdy válka skončí a my se budeme moci vrátit domů,“ řekla Sofie.
Podobně je na tom Oksana. „Po domově se mi moc stýská a zatím vidím svou budoucnost spíše tam. U dcery je to ale jinak, v Česku si to moc oblíbila a už si i na vše zvykla. Má za sebou první semestr na vysoké škole a i když to bylo místy náročné, zatím to zvládá docela dobře,“ uzavřela.
Bobina terčem nechutného podvodu: Kráska je připravena na soudní bitvu
Související články
Šokující svědectví o odporných zvěrstvech Putinových mužů: Nejmladší oběti byly tři roky
Zoufalý Vladimir Putin. Do války nasadil na smrt nemocné vojáky
Napětí na Aljašce: Trump a Putin se setkají tváří v tvář, Zelenskyj sleduje z dálky
Evu Pavlovou zdrtil ruský útok na Kyjev. Emotivní vzkaz první dámy
