Syrová zpověď dvojnásobného vraha: Nemám se čím pyšnit, ale nejsem retardované hovado, píše po 35 letech ve vězení Vocásek

Zdeněk Vocásek, který se přejmenoval na Navrátil, měl ještě před dvojnásobnou vraždou oplétačky se zákonem. Jako mladistvý poškodil autobus, přepadl a okradl ženu a později napadl další dámu, a to jen proto, že šlápla na packu jeho pejskovi. Později se však dopustil mnohem horších zločinů - vzal život dvěma mužům.

Zavraždil slepce

Vocáskovou první obětí byl Quido Frank, známý pod přezdívkou Žabák, který v důsledku vážné nemoci oslepl. S bývalým vekslákem se vrah seznámil během pijatik. Na Nový rok ho Vocásek poprosil o nocleh. Došlo k hádce, která skončila vraždou šroubovákem. V bytě oběti nakonec přespal do rána, uvádí server Dotyk.

O pár měsíců později se s Vocáskem seznámil Ferdinand Koudelka. Scénář se opakoval. Mezi alkoholem posílenými muži došlo na ubytovně k potyčce, která skončila ubodáním nožem. Z ubytovny pak své oběti ukradl nějaké věci a šel. Když stanul za své skutky před soudem, vymlouval se, že jednal pod vlivem alkoholu. Podle psychiatrů jde o psychopata, ale netrpí duševní nemocí, která by ho zbavila svéprávnosti. Městský soud v Praze ho 8. září 1988 odsoudil za brutální dvojnásobnou vraždu k trestu smrti. Termín měl stanovený na 27. prosinec 1989, avšak konečný verdikt pozastavil tehdejší prezident Václav Havel.

Soud jeho případ znovu projednal dne 2. srpna 1990. Tam přišel zlom. Odsouzenec na smrt odešel zpátky do cely s doživotím, jak uvádí server kriminalistika.eu. Vocásek jako by se znovu narodil, začal věřit v Boha a opakovaně žádá o propuštění na svobodu, ale marně. Svůj příběh se aspoň nyní snaží povyprávět.

Dětství Zdeňkla Vocáska

Vocásek se rozhodl o svém životě napsal kamarádce Pavlíně, která jeho osobní zpověď předala mimo jiné i redakci eXtra.cz. "Vážení, to, co nyní budete číst, bude malé zmapování mého života... Měl jsem život dost různorodý. Pocházím ze světské rodiny s dlouholetými kořeny do hluboké minulosti. Rodiče - prarodiče - byli umělci a baviči. Sám můj otec byl drezér zvířat, neuměl číst ani psát a pak jeden čas byl ředitelem cirkusu," vypráví na úvod dopisu Vocásek.

"Vyrůstal jsem jako nejstarší syn, sice v úplné rodině, ale velmi dysfunkční, kde oba rodiče užívali jako univerzální korektovní výchovný prostředek násilí a násilně se choval i otec k matce, oba moji rodiče velmi silně a pravidelně zneužívali alkohol a v domácnosti probíhaly často setkání více osob s alkoholem a hlučnou hudbou. Škola, kam jsem chodil, hodnotila rodinné zázemí jako 'málo podnětné'." Vocásek dále pokračuje v tom, jak jeho otec prodělal zánět mozkových blan a často syna (Zdeňka) bil, a to i za drobné prohřešky nebo odepření poslušnosti.

Odouzený vrah nejlépe vzpomíná na dobu, kdy chodil do jeslí a školky. Na základní škole už to bylo horší. Malý Zdeněk špatně prospíval, a proto byl ve třetí třídě dle jeho slov přeřazen do zvláštní školy.

Láska k pivu

"Po skončení základní docházky jsem se chtěl věnovat zvířatům v zoologické zahradě, v oboru ošetřovatel již bylo obsazeno. Nasměrován jsem byl do oboru podlahář. Následně bez kvalifikace jsem pracoval jako dělník u grafického lisu, krmič dobytka, sanitář v nemocnici, pomocný ošetřovatel v ústavu sociální péče, obsluha pouťové atrakce, jako strážný psovod se zbraní a nakonec jako strážný objektu se psem. Zaměstnání jsem měnil z vlastního popudu, kvůli výdělku a hledal lépe vyhovující. Co se týče mé pracovní morálky, byla pozitivní. V dokumentaci o mně jsou vždy kladná hodnocení. Do osmnácti let jsem musel odevzdávat celý výdělek rodičům."

úmrtí

Zemřel nejznámější slovenský sériový vrah a nekrofil (†66): Zabil osm žen a jedno dítě

Sám Vocásek v dopisu přiznává, že po odchodu od rodičů více holdoval alkoholu - pivu a cigaretám. Jiné návykové látky prý neužíval. "Do restaurace jsem chodil spíše proto, že jsem tam našel hodně přátel, se kterými byla zábava a dozvěděl jsem se i spoustu věcí, o kterých se moc na veřejnosti nehovořilo (hlavně o politickém dění). Co se týče mé orientace, jsem heterosexuálně orientován na dospělé ženy. Některé jsem si také našel v tomto prostředí."

Nic pro slabé žaludky

Další část dopisu už tak mírumilovná není. Vocásek se doznává k oběma vraždám. "V prvním případě jsem byl na návštěvě u známého (veksláka) Quida Franka, znal jsem ho několik let. Oba jsme byli středně opilí... On byl poslední dobou hodně paranoidní. Byl přesvědčen, že mě na něj někdo poslal, po verbální hádce jsme se potýkali s různými předměty. Udeřil jsem ho do temene hlavy. Po tomto útoku upadla násada od železné části, kterou jsem ho smrtelně udeřil. Přitom stačilo jen odvrátit útok a utéci. O tři měsíce později jsem se ve stavu střední opilosti seznámil náhodně v restauraci s poškozeným Koudelkou. On bydlel na ubytovně pro ženy. Řekl mi, že přijdou nějaké ženy a bude zábava. Ten mi pak sám od sebe nabídl černý diplomatický kufřík. Viděl jsem, že má ještě jeden, a tak jsem mu řekl, že bych raději místo černého ten hnědý. Na stole ležel nůž poškozeného, já ho sebral a bez jakéhokoliv úmyslu mu pohrozil, aby mi laskavě dal ten hnědý kufřík, a chtěl jsem ho položit zpět na stůl. Ten moment se mi prohnalo hlavou, že ten nůž vezme on a bodne mne. Zaútočil jsem a několikrát jsem ho smrtelně bodl. Následně jsem vzal kufříky, aniž bych věděl, co obsahují. Zamkl jsem byt jeho klíči a odešel."

Orlický gang

Žena, která vyslýchala orlické vrahy: Nejhorší byl Černý, lidí nejspíš zabil víc, říká

Sám Vocásek v dopisu dále přiznává, že byl před vraždami už pětkrát souzen a třikrát amnestovaný Gustávem Husákem. Jak se mu od té doby daří ve vězení? Dle svých slov byl již za 35 let ve vězení 39x kázeňsky odměněn. Ve vězení byl dokonce zaměstnán a zúčastňuje se programů, které jsou zaměřeny na zlepšení sociální percepce.

"Tak to je zatím z mé strany vše. Konečně máte jako čtenáři také něco ode mne, a ne jen z jedné strany, kde jen podněcují a občas i lžou a dělají ze mě retardované hovado, které nelze nikdy pustit na svobodu. Snad se někdy svobody dočkám a budu vám o svém životě ve vězení někde v klidu a v pohodě povyprávět. Nemám se čím pyšnit. Vše je v rukou Božích," uzavírá své vyprávění Vocásek.