Putin je terorista, říkají Ukrajinci žijící pod ruským terorem. Unikátní zpověď ženy, která kvůli válce nemůže mít vysněné dítě

Přestože na západě Ukrajiny je život v rámci možností klidnější a ruské rakety tam nedopadají tak často a v takovém množství, východ Ukrajiny pociťuje krutost války prakticky celý den. A to nejen na frontě, ale i na územích pod kontrolou napadeného státu. Města od jižní Oděsy až po severní Charkov se pravidelně otřásají v základech pod raketovými či dronovými útoky. Sirény znějí pomalu každé dvě hodiny, výstraha před nebezpečím pak platí někdy i více než půl dne. A uprostřed toho všeho jsou uvězněni běžní lidé.

válka na Ukrajině

REPORTÁŽ: Pět kilometrů od fronty. Dostat se na Ukrajině pod palbu je jednodušší, než se zdá

Přestože ze země od počátku konfliktu uprchlo přes šest milionů Ukrajinců, na tamních městech byste to nepoznali. A to i včetně těch, která jsou poblíž fronty, jako třeba Dnipro, Záporoží, Charkov či Izjum, jež jsme na své cestě okupovanou zemí navštívili. Lidé zůstávají z různých důvodů. Nechtějí opustit svou rodinu, domov, kde vyrostli, zdravotní důvody jim neumožní cestovat či se obávají jazykové bariéry. To je případ i devětadvacetileté Lesji, která žije v Dnipru se svým manželem.

Po vypuknutí konfliktu pár zvažoval, že by odešel ze země, jenže jediné dva jazyky, kterými se domluví, jsou ukrajinština a ruština. Směrem na západ ze země nikdy nevycestovali. Rozhodli se tedy zůstat a byli připraveni se evakuovat alespoň do bezpečnějších částí Ukrajiny, pokud by Rusové došli až do Dnipra. To se zatím nestalo a fronta je vzdálená přibližně sto kilometrů. To ale neznamená, že lidé ve městě nejsou pod obrovským tlakem.

Lesja touží po miminku, nechce ho ale přivést do války

"Každý den městem znějí sirény, často je následují i raketové útoky. Většina z nich míří na továrny (město je průmyslového typu, podobně jako například Třinec, pozn.red.), jenže občas dopadnou i na obytné budovy. Každý měsíc zemřou civilisté. Nevíme, kdy se to může stát i nám," popisuje Lesja každodenní život v Dnipru. Na hrozbu smrti si prý zvykla. Jinak to totiž ani nejde. "Musíme fungovat, pracovat a v rámci možností se i bavit, jenže v koutku mysli toho strašáka neustále máte. Každý den může být poslední. Je to nesmírně vyčerpávající," přiznává.

REPORTÁŽ

Válka na Ukrajině obrazem: Dnipro je poslední velké město před frontou, boj je tu cítit na každém kroku

Podle nedávných průzkumů platformy Conversation většina Ukrajinců odmítá příměří s Ruskem, podle ukrajinských zpráv je to až 70 procent lidí. I Lesja trvá na tom, že s Vladimirem Putinem nelze jednat. "Zavraždili nás příliš mnoho, zničili naše domovy, vypálili naše pole. Putin je terorista a s těmi se nemá vyjednávat," říká rázně. Jedním dechem ale dodává, že ji děsí mobilizace a to, že jí odvedou do armády manžela. "Víte, že je to potřeba, ale přesto se toho bojíte. Víte, že když vás odvedou, už se nikdy nemusíte vrátit," vysvětluje. I proto odložili plány na vytoužené miminko, nechtějí ho přivést do světa, kde by mu hrozilo neustálé nebezpečí nebo to, že by vyrůstalo bez tatínka.

Natalja zůstává kvůli nemocné mamince

Ve výrazně odlišné situaci jsou pak lidé v Záporoží, odkud je to na frontu zhruba 40 kilometrů a Rusové se snaží prolomit obranu u nedalekého Orechova. Ukrajinci tak nyní připravují metropoli na nejhorší a začínají kolem ní budovat rozsáhlou síť příkopů. V oblasti je ale celá řada velkých a hustě osídlených vesnic, jejíž obyvatelé se tak připravují na nejhorší. Mezi nimi je i přibližně třicetiletá Natalia z Malokaterinivky, která od začátku války sleduje, jak jí nad hlavou na nedaleké Záporoží létají rakety.

"Fronta je kousek od nás (zhruba 15 kilometrů, pozn.red.), Rusové to k nám mají od začátku blízko. Naši vesnici naštěstí neostřelují, jiné oblasti ale ano. Bojím se, že je jen otázkou času, než se staneme jejich terčem nebo že přijdou sem," bojí se Natalia, která pracuje na benzínce. Protože jde ale o poslední místo, kde můžete natankovat před evakuovaným pásmem u fronty, příliš zákazníků zde není. Natalia tak má čas, aby se učila anglicky. "Učím se sama z aplikací na mobilu, asi půl roku. Začala jsem poté, co se přiblížila fronta," vysvětluje překvapivě dobrou angličtinou.

válka

Reportéři eXtra u hranic s Ruskem: Putinovi vojáci nechali u Charkova spálenou a podminovanou zem

Její rozhodnutí učit se anglicky má své opodstatnění. Doufá, že se jí podaří uprchnout dříve, než do Malokaterinivky dorazí okupační síly. Už tak chtěla učinit na začátku války, jenže nemohla odejít. "Mám vážně nemocnou maminku, nemůže chodit a má jenom mě. Neměl by se o ní kdo postarat," říká. Pokud ale skutečně Rusové do vesnice dorazí, nezbude dceři s maminkou nic jiného než se vydat alespoň směrem na západ země. "Nějaký plán máme, pomohou nám sousedé, kteří mají auto," dodává.

Student z Charkova nevěří ve vítězství

V permanentním ohrožení žije i Alex z Charkova. Obrovské město, které leží u severovýchodních hranic Ukrajiny s Ruskem, bylo od začátku konfliktu po těžkou palbou. Obránci s okupanty na severu města na sídlišti Saltivka svedli krutou, avšak vítěznou bitvu. Sám Alex v té době uprchl do Poltavy, která však také byla pod palbou Rusů. Když se situace v Charkově ustálila, vrátil se do rodného města. O Charkovu však Putin nedávno prohlásil, že ho do roku 2026 chce dobýt spolu s Dniprem a ruská armáda tlačí od nedalekého východního Kupjansku. Charkov je druhé největší město Ukrajiny hned po metropoli Kyjevu.

Sám Alex neví, zda je pro pokračování nynějšího krvavého konfliktu, anebo spíš pro vyjednávání s agresorem. "Bojím se, že prohrajeme. Rusko je obrovské a naší zemi se už nedostává takové podpory (od Západu) jako na začátku. Zároveň mi ale zabili kamarády, zničili mé město a plení mou zemi. S takovými lidmi máme jednat?" ptá se čtyřiadvacetiletý student, který vnímá, že ochota Západu a zejména Ameriky pomáhat Ukrajině uvadá. Možná i proto francouzský prezident Emmanuel Macron uvažuje o nasazení vojáků některých zemí NATO v napadené zemi. "Můžu jenom doufat," dodává sklesle Alex.

+ Dalších 151 fotografií