Trendy tagy Speciál: Hubněte s námi válka na Ukrajině Prezidentské volby 2023 Výměna manželek 2023

Strávili jsme den a noc na Hlavním nádraží v Praze: Jak nebezpečno je v Sherwoodu

Jedna z partiček v Sherwoodu.
Zdroj: eXtra.cz - Jiří Masojídek
+ Dalších 30 fotografií
REPORTÁŽ

Pražské hlavní nádraží má dlouhodobě rozporuplnou pověst. Dříve šlo o jedno z nejnebezpečnějších míst v celé Praze, mnoho lidí se však snaží o to, aby se místo postupně kompletně proměnilo a vylepšilo. Jak je tato snaha úspěšná? Redakce eXtra.cz se rozhodla strávit den a noc na hlaváku a v této reportáži najdete  zkušenosti, které během pobytu nasbírala. 

Když se Pražanů zeptáte na nejnebezpečnější místa v Praze, garantujeme vám, že nejvíckrát uslyšíte slovo Sherwood. Ne, skutečně to není ten les, kde operoval Robin z Locksley a jeho banda, ale tento název se ustálil pro Vrchlického sady, zelenou plochu, která se rozprostírá právě před budovou hlavního nádraží. Důvod je nasnadě - nepotkali jsme tu sice zbojníky, nicméně podivných existencí a potenciálně nebezpečných situací tu bylo skutečně požehnaně.

Sherwood v devadesátých letech

V devadesátých letech byly Vrchlického sady skutečně divoké místo a mnoho organizací se rozhodlo pracovat na tom, aby se Sherwood stal bezpečnějším. Velkou změnou byla i rekonstrukce nádraží, která probíhala od roku 2003. Zhruba od té doby funguje v budově hlaváku také ochranka, která dohlíží na pořádek uvnitř budovy. Stále to ale nebylo dobré, podívejte se třeba na situaci z roku 2011, již zachycuje video od Prahy 1. Jak tedy nádraží a prostor před ním vypadají v roce 2022?

Když se krátce po poledni blížíme do Vrchlického sadů, vítá nás cedule, která nás informuje, že v prostoru parku se nesmí pohybovat na trávě mimo vyznačená místa, konzumovat alkohol a drogy. To jsou sebevědomé cíle, které se ale nedaří dodržovat ani v nejmenším. Netrvá to ani třicet vteřin a vidíme první partičku místního osazenstva s lahví vína a dovolíme si odhadovat, že alkohol není jediná omamná látka, která jim koluje v žilách. Podle ztuhlého stavu několika z nich to bude také slušné množství opiátů.

Partičky pod vlivem alkoholu a drog

Bandička sedí uprostřed prostoru sadů, kolem procházejí stovky lidí. Maminky s dětmi, lidé dojíždějící do práce i turisti. Je ale nutné říct, že ani jedna strana tu druhou příliš nezajímá. Je to ale jen zdánlivé - kdyby tu nebyli procházející lidé, pijani by jen těžko sehnali drobné na alkohol. Když se s nimi pokusíme navázat konverzaci, reakce jsou vlažné a lehce agresivní. "Nech nás na pokoji," vybíráme jednu z nejslušnějších vět, která míří naším směrem. Nevzdáváme to a jsme rozhodnuti popovídat si s někým z nich později a individuálně.

Oproti dřívějším časům, které pamatuje i autor článku, je vidět, že bezdomovců a drogově závislých ze Sherwoodu hodně ubylo. Nicméně to rozhodně neznamená, že zmizeli. Když obcházíme novou budovu nádraží, je vidět, že jsou tu kartony, na kterých někdo přespává. Uvidíme, zda budou v noci obsazené. Co se týče budovy nádraží, je tu klid, ochranka funguje a člověk se uvnitř rozhodně nebezpečně necítí.

Hlavák pod rouškou tmy

Přesuňme se o pár hodin dopředu. Je deset večer a my sledujeme, že situace se radikálně změnila. Na lavičkách je prázdno, partička s alkoholem se rozpustila a po budově nádraží potkáváme jen některé její členy, kteří se přišli ohřát dovnitř. Příliš se však nezdržují, protože ochranka je dlouho uvnitř sedět nenechá.

Je tu také Iniciativa Hlavák. Tři ženy v růžových vestách stojí u prostoru, kde se kupují lístky, a čekají na ukrajinské uprchlíky. Dáváme se do řeči s Nurou, asi dvacetiletou studentkou z Kazachstánu, která plynule přechází mezi češtinou, angličtinou a ruštinou. "Tady v Praze studuji ekonomii, umím rusky a prostě jsem se chtěla zapojit. Střídáme se tu po pár hodinách," říká sympatická studentka se slovy, že během uplynulého dne pomohli s ubytováním, vízy a dalšími náležitostmi asi deseti ukrajinským běžencům.

I devět měsíců po začátku invaze je jejich práce pořád třeba. Dobrovolníci tu drží stráž až do půlnoci, pak odchází. Nura ani ostatní koordinátorky se ale fotit nechtějí, přeci jen jde o práci, kterou ne všichni vnímají kvůli tuzemské i zahraniční dezinformační mašinerii pozitivně.

Debata s bezdomovcem

Pak se dáváme do řeči s asi pětatřicetiletým Miroslavem. Zanedbaný muž na první pohled vypadá jako bezdomovec. "Na hlaváku jsem asi tři roky, dostaly mě sem holky," říká o sobě špinavý a rozcuchaný chlapík, jehož hlas ale zní, jako byste se bavili se střízlivým mužem, který se právě vrací z práce. "Spím většinou v okolí na squatech, hodně to střídám, podle toho, kde mě nechají," svěřuje se s tím, kde dnes složí hlavu. Říká také, že si chtěl dnes koupit pervitin, ale bohužel nesehnal peníze a dealer už odešel.

Okamžitě si vzpomínáme na člověka, který před pár minutami obcházel lavičky s lidmi podobnými právě Mirkovi. V prostředí Sherwoodu vypadal doslova jako pěst na oko. Nová značková červená teplákovka, zářivě bílé tenisky a ponožky, zbrusu nová čepice. Doslova jako vystřižený ze špatné americké gangsterky. Okamžitě si také vzpomínáme na dealera, kterého jsme potkali v Krupce. Tihle lidé jsou jako přes kopírák, člověk, který je nezná, si jich ale ani nevšimne.

Je asi půl jedné ráno a obcházíme budovu zvenku. Na kartonu, který jsme tu viděli předtím ležet, spí pod přikrývkou starší muž. Nepřibližujeme se, nechceme jej rušit. Najednou se budí a dostává obrovský záchvat kašle. Pak si zapaluje cigaretu. Tohle jsou obrázky, které většina lidí, kteří tudy prochází, neuvidí, ale i to je hlavák.

Co říct na závěr reportáže. Hlavní nádraží i Vrchlického sady se v mnohém zlepšily. Skvělé to nebude nikdy už z podstaty tohoto místa. Chápeme, že se tu mnoho Pražanů kvůli osazenstvu necítí komfortně, ale rozhodně nejde o žádnou no-go zónu. Opatrnosti ale nikdy není nazbyt a v Sherwoodu je pořád hodně věcí ke zlepšení.

Související články

Další články

Nejnovější kauzy