Propuštěný vrah Vocásek pro eXtra: Mrazivé doznání k vraždám i vyslovení největšího přání

Okresní soud v Mostě minulý týden vyhověl návrhu na podmíněné propuštění na svobodu doživotně odsouzeného Zdeňka Vocáska (64). Ten si ve vězení odpykával trest za dvě vraždy. Zkušební dobu soud určil na sedm let.

Nejdéle vězněný Čech, který si změnil jméno na Navrátil, strávil za mřížemi 38 let a pět měsíců. Po absolvování pobytu v probačním domě v Jihočeském kraji se musí zdržovat po zkušební dobu v trvalém bydlišti v Česku, nařídil soud. Státní zástupkyně ale podala stížnost a návrhem se bude ještě zabývat Krajský soud v Ústí nad Labem, jak jsme informovali.

Vocásek se před lety rozhodl o svém životě napsal kamarádce Pavlíně, která jeho osobní zpověď předala mimo jiné i redakci eXtra.cz. Dvojnásobný vrah v něm zmapoval svůj život.

Dětství s násilnými rodiči

„Vážení, to, co nyní budete číst, bude malé zmapování mého života... Měl jsem život dost různorodý. Pocházím ze světské rodiny s dlouholetými kořeny do hluboké minulosti. Rodiče i prarodiče byli umělci a baviči. Sám můj otec byl drezér zvířat, neuměl číst ani psát a pak jeden čas byl ředitelem cirkusu,“ vyprávěl na úvod dopisu Vocásek.

„Vyrůstal jsem jako nejstarší syn, sice v úplné rodině, ale velmi dysfunkční, kde oba rodiče užívali jako univerzální korektovní výchovný prostředek násilí a násilně se choval i otec k matce, oba moji rodiče velmi silně a pravidelně užívali alkohol a v domácnosti probíhala často setkání více osob s alkoholem a hlučnou hudbou. Škola, kam jsem chodil, hodnotila rodinné zázemí jako 'málo podnětné',“ pokračoval Vocásek.

Doporučené video: Jiří Kajínek v pořadu eXtra Host

Vocásek dále popsal, jak jeho otec prodělal zánět mozkových blan a často syna (Zdeňka) bil, a to i za drobné prohřešky nebo odepření poslušnosti. Odsouzený vrah nejraději vzpomíná na dobu, kdy chodil do jeslí a školky. Na základní škole už to bylo horší. Malý Zdeněk špatně prospíval, a proto byl ve třetí třídě přeřazen do zvláštní školy.

Láska k pivu

„Po skončení základní školní docházky jsem se chtěl věnovat zvířatům v zoologické zahradě, v oboru ošetřovatel již bylo obsazeno. Nasměrován jsem byl do oboru podlahář. Následně bez kvalifikace jsem pracoval jako dělník u grafického lisu, krmič dobytka, sanitář v nemocnici, pomocný ošetřovatel v ústavu sociální péče, obsluha pouťové atrakce, jako strážný psovod se zbraní a nakonec jako strážný objektu se psem. Zaměstnání jsem měnil z vlastního popudu, kvůli výdělku a hledal lépe vyhovující. Co se týče mé pracovní morálky, byla pozitivní. V dokumentaci o mně jsou vždy kladná hodnocení. Do osmnácti let jsem musel odevzdávat celý výdělek rodičům.“

Sám Vocásek v dopisu přiznává, že po odchodu od rodičů více holdoval alkoholu, hlavně pivu, a cigaretám. Jiné návykové látky prý neužíval.

„Do restaurace jsem chodil spíše proto, že jsem tam našel hodně přátel, se kterými byla zábava, a dozvěděl jsem se i spoustu věcí, o kterých se moc na veřejnosti nehovořilo (hlavně o politickém dění). Co se týče mé orientace, jsem heterosexuálně orientován na dospělé ženy. Některé jsem si také našel v tomto prostředí,“ uvedl v dopise.

Doznání k vraždám

Další část dopisu už tak mírumilovná není. Vocásek se doznává k oběma vraždám.

„V prvním případě jsem byl na návštěvě u známého (veksláka) Quida Franka, znal jsem ho několik let. Oba jsme byli středně opilí... On byl poslední dobou hodně paranoidní. Byl přesvědčen, že mě na něj někdo poslal, po verbální hádce jsme se potýkali s různými předměty. Udeřil jsem ho do temene hlavy. Po tomto útoku upadla násada od železné části, kterou jsem ho smrtelně udeřil. Přitom stačilo jen odvrátit útok a utéci.“

O tři měsíce později se ve stavu střední opilosti seznámil náhodně v restauraci s Ferdinandem Koudelkou.

„On bydlel na ubytovně pro ženy. Řekl mi, že přijdou nějaké ženy a bude zábava. Ten mi pak sám od sebe nabídl černý diplomatický kufřík. Viděl jsem, že má ještě jeden, a tak jsem mu řekl, že bych raději místo černého ten hnědý. Na stole ležel nůž poškozeného, já ho sebral a bez jakéhokoli úmyslu mu pohrozil, aby mi laskavě dal ten hnědý kufřík, a chtěl jsem ho položit zpět na stůl. Ten moment se mi prohnalo hlavou, že ten nůž vezme on a bodne mne. Zaútočil jsem a několikrát jsem ho smrtelně bodl. Následně jsem vzal kufříky, aniž bych věděl, co obsahují. Zamkl jsem byt jeho klíči a odešel.“

Sám Vocásek v dopisu dále přiznává, že byl před vraždami už pětkrát souzen a třikrát amnestovaný Gustávem Husákem. Jak se mu od té doby daří ve vězení? Podle svých slov byl již za 35 let ve vězení 39x kázeňsky odměněn. Ve vězení byl zaměstnán a zúčastňuje se programů, které jsou zaměřeny na zlepšení sociální percepce.

slova

Drsná slova Kajínka o propuštěném vrahovi Vocáskovi: Vůči parťákovi z basy si nebral servítky

Jeho přání se mu splnilo

„Tak to je zatím z mé strany vše. Konečně máte jako čtenáři také něco ode mne, a ne jen z jedné strany, kde jen podněcují a občas i lžou a dělají ze mě retardované hovado, které nelze nikdy pustit na svobodu. Snad se někdy svobody dočkám a budu vám o svém životě ve vězení někde v klidu a v pohodě moci povyprávět. Nemám se čím pyšnit. Vše je v rukou Božích,“ uzavřel své vyprávění Vocásek.

Jeho přání se mu nakonec nejspíš splní a skutečně se dočká návratu na svobodu. Otázkou je, jak s ní následně naloží.