Otevřená zpověď Lucie o životě v sektě: Mrazivá slova o praktikách i následcích

Lucie, jaký byl váš život bezprostředně po Richardově odchodu?
Bylo to hodně těžké období. Richard pro mě byl stejnou samozřejmostí jako slunce na nebi. Když zmizel, celý svět se mi rozpadl. Bez mého přítele, který byl pro mě kotvou a ukázal mi, že se dá žít normálně, bych nejspíš skončila někde na psychiatrii. Musela jsem znovu vybudovat celou svou osobnost, protože to, co mě zajímalo nebo mi chutnalo, nebylo dřív důležité. Najednou se mi rozpadl celý hodnotový systém a musela jsem ho postavit znovu. Sama bych to nezvládla.

Provázel ten rozpad hodnot i strach o vlastní přežití, když jste ze dne na den ztratila svého „léčitele“?
To byl ten největší strašák. Věřila jsem, že díky němu se mě netýká rakovina ani žádný jiný zdravotní problém. Že si život odžiji v naprostém zdraví, protože on tu byl a vždycky všechno vyřešil. Najednou jsem ale nevěděla, co budu dělat. Musela jsem se vrátit do systému zdravotní péče, ke kterému jsem měla obrovskou nedůvěru. Musela jsem se znovu naučit věřit lékařům, což bylo i součástí mojí terapie.

Jak se dnes díváte na české zdravotnictví, když už nemáte Richardovu „ochranu“?
Jsou obory, kterým dnes plně věřím – třeba gynekologie. Mám skvělou paní doktorku, která mi nenadávala za to, že jsem nebyla na kontrole deset let, ale naopak mi pomohla. Na druhou stranu, když teď řeším chronické potíže, občas mám pocit, že se mi ta důvěra trochu rozpadá. Chápu, že zdravotnictví neumí vyřešit všechno, ale někdy jsem z toho systému ztracená. Ten pocit, že lékaře nezajímáte, že na vás nemají čas nebo nástroje, je přesně to, co mě pak přivádí na myšlenku, že se vlastně svým rodičům nedivím, že tehdy vyhledali pomoc jinde. Přesto to zkouším dál, protože pro mě už jiná cesta není.

Posmrtný život na Pandoře

Co vás po odchodu ze sekty nejvíc překvapilo na normálním životě?
Hodně jsem přemýšlela o tom, podle čeho se lidé rozhodují. Třeba i v naprosto banálních věcech, jako je třeba nakupování. Dokonce jsem se jich na to i ptala. Někdo řekl, že podle reklamy, někdo podle doporučení, někdo podle ceny. Byly to věci, nad kterými se člověk normálně nezamýšlí, ale já nad tím přemýšlela pořád.

Hodně mě také překvapilo, jak funguje normální rodina. Když mě pak partner seznámil se svou rodinou, viděla jsem, že se mají rádi, slaví spolu narozeniny, scházejí se na Vánoce. Úplně jsem zapomněla, že to tak může být.

Vraťme se teď na začátek. S Richardem jste se seznámila v osmi letech. Jak na vás tehdy zapůsobil?
Byl to pro mě takový tajemný dospělák. Vnímala jsem ho jako doktora. Někoho, kdo mi chce pomoct s ekzémem. Ten obrovský respekt přišel až časem, když jsem viděla, jak se k němu chovají dospělí. Sezení probíhala v noci, platila tam přísná pravidla a celé to vypadalo jako takový rituál. Ze začátku byl milý a se všemi si tykal. Postupem času ale začal zasahovat do životů celé naší rodiny. K tomu se přidaly urážky, ponižování a hrubé nadávky. V té skupině to ale byla norma – viděla jsem, že se „štípe dříví“ na všech, tak mi to nepřišlo divné.

kauza

Šílené detaily z řádění kutnohorské sekty. Zvrácený guru měl nechat ze žárlivosti utýrat vlastního stoupence

V pubertě jste se jeho vlivu bránila, a to i přesto, že vás během sezení hrubě urážel a ponižoval. Co se ve vás tedy zlomilo, že jste mu později zcela podlehla?
Zlomily mě zdravotní problémy a špatný psychický stav. Potřebovala jsem pomoct a ohledně zdraví jsem mu věřila odjakživa víc než lékařům. Asi jsem to měla v sobě od dětství zakódované. Přece jen mi tehdy pomohl vyléčit ekzém. Rozhodla jsem se proto, že do toho půjdu na sto procent. A když se mi díky placebo efektu nebo vnitřnímu uklidnění udělalo lépe, přijala jsem i všechno ostatní. Najednou jsem měla jasný cíl v životě a jasné ohraničení toho, kdo je dobrý a kdo špatný. Všechno, co mi na něm dřív vadilo, jsem přirozeně odsouvala.

Richard během sezení mluvil o věcech, kterým by rozumný člověk jen těžko uvěřil. Například o posmrtném životě na planetě Pandora. Jak jste to tehdy vnímala?
Zpočátku jsem tomu nevěřila, ale postupně člověk ztratí svůj vnitřní kompas a tyhle věci upozadí. Navíc jsme věřili, že nám Richard čte myšlenky, takže jakékoli pochybnosti o němby byly zrada. Lidi, kteří o něm měli „černé myšlenky“, totiž odmítal dál léčit. Takže v tom strachu o zdraví pak raději uvěříte čemukoliv, jen abyste o ten zdroj léčení nepřišli. Navíc jsme si nalhávali, že ty urážky a nesmysly jsou jen jeho „terapeutický nástroj“.

Jak je možné, že dospělá žena přijme fakt, že jí guru diktuje i značku zubní pasty?
On to dělal hrozně chytře. Tvrdil nám, že všechno „energeticky zařídil“. I když jsem si auto nebo byt našla a zaplatila sama, věřila jsem, že on ho na dálku „zkontroloval“ a doporučil mi tu nejlepší možnost. Když mi něco nevyhovovalo nebo nefungovalo tak, jak mělo, byl problém vždycky ve mně. V obchodě jsem pak podprahově přemýšlela, jestli by mi to oblečení schválil, aby nebylo moc vyzývavé. Přestala jsem se malovat a barvit si vlasy, jen abych vyhověla jeho představě.

Narušené vztahy v rodině

Co pro vás Richard vlastně znamenal?
Když jsem se k němu později vrátila, brala jsem ho jako tátu. Někoho, kdo je mi blízký a komu na mně záleží. Měl ale spoustu rolí – byl pro mě otcem, koučem i zdravotním poradcem. Až poslední rok jsem začala mít pocit, že mě už nevnímá jen jako dítě. Z jeho chování a zpráv jsem začala mít zvláštní pocit. Já jsem ho ale nikdy nevnímala jako muže, který by mě přitahoval. Šlo spíš o autoritu a o to, být mu blíž.

Cítíte dnes vůči svým rodičům vztek za to, že vás do tohoto světa v podstatě přivedli?
Dlouho jsem cítila vztek na Richarda, ale v průběhu terapie se to přelilo i k rodičům. Hodně jsme si to vyříkávali, hlavně s maminkou. Ale psaní knihy mi pomohlo pochopit, že i oni byli oběťmi. Opravdu mi chtěli pomoct, jen sami ztratili směr. Dnes máme s mamkou nejlepší vztah, jaký jsme kdy měly. Richard pro ni byl důležitější než já, ale teď se jí konečně otevřely oči a my spolu prožíváme to, co jsem si přála už v pubertě.

Mučení

Hrozivé detaily mučení kutnohorské sekty: Stříhání prstů zahradními nůžkami i škubání zubů

Richard hodně ovlivnil vztahy ve vaší rodině. Vašeho otce pak navedl, aby s vámi zpřetrhal vazby. Jak jste na tom dnes?
Jsem v kontaktu s mamkou, teď už i se sestrou. Vztahy se nám naštěstí podařilo obnovit, ale samozřejmě je to ještě dlouhá cesta. V kontaktu jsem i s tátou, ale střídavě. Tam to není jednoduché zacelit z obou stran. Se zbytkem rodiny mám minimální kontakt. S babičkou si napíšeme k svátku, narozeninám, ale nevídáme se.

O týrání mnozí nevěděli

Pozdější policejní vyšetřování ukázalo, že guru Richard některé své přívržence fyzicky týral. Jeden muž si dokonce na jeho příkaz uřízl malíčky. Věděla jste, že se něco takového ve skupině děje?
O fyzickém ubližování jsem neměla tušení. Dozvěděla jsem se o tom až z novin po jeho smrti. Věděla jsem o psychickém nátlaku, ale tyhle extrémy by mě v životě nenapadly. Myslím, že se v něm něco zlomilo na konci, když od něj odešli jeho nejbližší lidé. Zjistil, že není král světa, a o to víc si tu moc potřeboval dokazovat. Bez nás, kteří jsme potvrzovali jeho autoritu, nebyl ničím.

Co byste vzkázala lidem, kteří mají v podobné skupině někoho blízkého?
Člověk má v zásadě dvě možnosti. První je, že se s dotyčným nebude hádat ani ho odřezávat ze svého života, protože je důležité, aby tu pro něj někdo byl ve chvíli, kdy se bude chtít ze skupiny vymanit. Jinak ho totiž můžeme úplně ztratit. Podle mě je to dobrá cesta, ale zároveň s sebou nese riziko, že situace může dojít až do extrému, jako se to stalo u kutnohorského společenství, kdy se někomu ublížilo.

Druhou možností je začít situaci aktivně řešit – ať už skrze oficiální orgány, nebo se proti tomu jasně vymezit. I to je podle mě relevantní cesta, která může pomoci předejít horším scénářům. Je ale potřeba počítat s tím, že člověk může o svého blízkého přijít. Vztahy se mohou výrazně narušit, protože ten dotyčný se nachází v úplně jiném myšlenkovém nastavení. Já sama bych tehdy odstřihla každého, kdo by šel proti Richardovi.

Jak člověk pozná, že je manipulován?
Myslím, že si to člověk uvědomí většinou až zpětně. Ale varovné je, když postupně ztrácíte sami sebe, své koníčky, rodinu a začnete přemýšlet hlavně nad tím, co by řekl ten druhý člověk. To je podle mě velký varovný signál.

Co pro vás po osmnácti letech nesvobody toto slovo znamená dnes?
Nejvíc pro mě znamená svobodu pocitů. To, že je můžu prožívat a ukázat. Můžu být naštvaná, smutná, můžu být sama sebou. Dřív jsem musela svoje pocity potlačovat, vypínat jako nějaký knoflík, protože jinak bych nedokázala žít tak, jak jsem žila. A také vnímám svobodu v tom, že už se můžu řídit jen vlastním názorem. Jsem dnes alergická na různé „rady a doporučení“, kterých je plný internet. Chci si dělat vlastní rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. To je pro mě skutečná svoboda.

Největší tajemství Survivoru odhaleno: Krézlová přiznala, jak získávala zakázané jídlo