Trendy
válka na Ukrajině Výměna manželek 2024 Victoria Velvet Survivor 2024 - aktuálně

Od nejbestiálnějšího soudního procesu uplynulo 72 let: Horáková skončila na Pankráci hned dvakrát

Milada Horáková: Soudní proces byl zmanipulovaný
Zdroj: Wikimedia/Martin Procházka/koláž eXtra.cz
Předchozí Další
+ Dalších 6 fotografií
Politický proces

Uplynulo přesně 72 let od zahájení jednoho z nejbestiálnějších soudních procesů v dějinách Československa. Během zinscenovaného politického divadla, které trvalo od 31. května 1950 přesně osm dní, byla neprávem odsouzena Milada Horáková spolu se svými dvanácti kolegy. Čtyři z nich, včetně bojovnice za lidská práva, byli následně oběšeni. "Nejkrásnější vzpomínku mám z posledních prázdnin, než mámu zavřeli. Byli jsme někde v lázních na Moravě i s tatínkem a přáteli v roce 1949. Pak maminku na sv. Václava zatkli," vzpomínala na osudný den dcera zavražděné političky Jana Kánská v talk show Jana Krause.

Milada Horáková, rodačka z pražských Vinohrad, byla velice talentovanou ženou, která názory a postoji předběhla dobu. Byla to právě ona, kdo v první polovině dvacátého století nejhlasitěji volal po rovnoprávnosti žen na českém území. A nejen na něm. Horáková se jako členka nestranické Ženské národní rady (ŽNR), což bylo emancipační hnutí, účastnila různých konferencí po celé Evropě.

Horáková působila v odboji

Kromě toho, že byla velmi inteligentní, byla také velmi odvážná, což prokázala během nacistické okupace, kdy se angažovala v odboji. Byla členkou antifašistické odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a Politické ústředí. Aktivně vyhledávala na struktuře bývalé ŽNR nové ilegální pracovnice, zajišťovala tajné byty, získávala zpravodajské informace. To ale skončilo 2. května, kdy pro ni i manžela, novináře Bohuslava Horáka, přišlo gestapo.

Paradoxně to nebylo za odbojovou činnost, ale za angažování v ŽNR. O napojení na odboj se Němci dozvěděli až při drsném výslechu, během kterého Horákovou nemilosrdně mučili. Přesto se nenechala zlomit, a tak putovala do pankrácké věznice. Odtud ji později převezli do terezínské Malé pevnosti. Kruté časy díky své houževnaté povaze a velké osobní síle přežila, a to i přesto, že skončila v lágru Aichachu u Mnichova, kde ji až v roce 1945 osvobodila americká armáda.

Nenechala se umlčet

Horáková se mohla opět svobodně nadechnout, vrátila se prakticky ihned do politiky. Obnovila své členství v Československé straně národně socialistické, kde působila před válkou, a přijala poslanecký mandát Prozatímního národního shromáždění. Už tehdy možná tušila, že po nacistech bude muset bojovat s novou hrozbou - komunisty.

Politička nikdy neměla ve své nátuře, že by se nechala umlčet. Nehodlala se podřídit nacistickému nátlaku a stejný postoj zastávala k tomu komunistickému. Nebála se říkat, co si myslí, a proto se dostala do hledáčku režimu kvůli své kritice poválečných lidových soudů, práce v oblasti sociálních otázek, hospodářství a zahraniční politiky. I proto byla v hledáčku StB a pomalu se nad ní začaly stahovat mračna.

Horákovou zatkli v kanceláři

Ačkoliv se jí nabízela možnost emigrace, vzdát se nehodlala. 27. září 1949 si pro ni do kanceláře přišla Státní bezpečnost. "Už tehdy u nás panovala taková napínavá atmosféra. Otec byl v práci perzekvován, pak ho vyhodili. I proto byl doma, když mámu přišli zatknout, a proto taky jí šel dát avízo, ale bohužel už přišel pozdě,“ vzpomínala dcera Milady Horákové Jana Kánská v Talk show Jana Krause.

Její maminka už se domů nevrátila. Dostala cejch zrádkyně a opět putovala do věznice na Pankráci, tedy na místo, kam už se po válečných hrůzách nikdy nechtěla vrátit. Ve vazbě čekala až do 31. května 1950, kdy začal vykonstruovaný soudní proces s ní a s dvanácti jejími kolegy. Ačkoliv celá "inkvizice" jela podle jednoho narativu, stejně jako se ho měli držet obžalovaní, Horáková se snažila stát za svým, byť věděla, že to její situaci jen zhorší. To se také stalo.

Po propuštění volal Winston Churchill

Po osmi dnech nechutného divadla přišla závěrečná řeč státních zástupců Juraje Viesky, Josefa Urválka a Ludmily Brožové Polednové, v níž vynesli závěrečný verdikt. Ještě předtím však proběhly poslední řeči všech odsouzených. Ty však dobová média cenzurovala. Následně si Horáková stejně jako další tři odsouzení vyslechla trest smrti. Čtyři kolegové dostali doživotí a zbylých pět pak vyvázlo "jen" s tresty odnětí svobody od 20 do 28 let.

Přestože za Horákovou orodovaly největší osobnosti své doby, jako třeba Albert Einstein, Jean-Paul Sartre, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová, jejich dopisy s prosbami nedopadly na úrodnou půdu. Prezident Klement Gottwald se nedal obměkčit. 27. června 1950 v 5.35 hodin ráno byla Horáková popravena oběšením a jejím katem byl podle portálu pametnaroda.cz Vladimír Trunda.

Související články

Další články

Nejnovější kauzy