Neviděl někdo dceru? Maminka popsala hrozivé chvíle po střelbě na fakultě, dívka je dodnes na ARO

Od střelby na pražské filozofické fakultě uběhl měsíc a stále přibývají příběhy lidí, kterým děsivý čin vstoupil do života. Na to, jak prožívala tragický den, zavzpomínala pro časopis Respekt matka dívky, která na filozofické fakultě studovala a ten den byla přímo v budově.

Předvánoční idyla se změnila v horor

"Předvánoční den, poslední den v práci, od zítra můžeme slavit Vánoce. Z domova se všichni rozcházíme za svými povinnostmi. Terezka s sebou do školy nese krabičku s cukrovím. V 15.05 čtu na Messengeru zprávu, kterou poslala ve 12.35: Napíšeš mi recept na marcipánové pacičky? Usměju se. Někomu ze třídy chutnalo cukroví," začíná Dora Čechova své vyprávění.

Předvánoční idylu však za chvíli přeruší zpráva o střelbě na filozofické fakultě. Zprvu se Dora se svým manželem a synem uklidňují, že její dcera je někde v bezpečí a před střelcem se jí podařilo uniknout. S přibývajícím časem však narůstá nervozita spolu s tím, že se jí nedaří dceři dovolat a ani na zprávy neodpovídá.

"Je tam, je tam… vidíte, Terezka, vypadá jako Terezka, určitě je to Terezka," myslela si rodina chvíli, když zahlédli během přenosu dívku v dlouhém kabátě s dlouhými vlasy. Vzápětí se však ukázalo, že to byla jiná dívka.

Očité svědectví

Unikátní svědectví z fakulty: Student běhal po třídách a varoval před střelbou. Vraha sám viděl

Nepomohlo ani obvolání policie a pražských nemocnic. Rodina se proto rozhodne, že se vydá do sídla pražské policie. Tam se jí ujme jeden z kriminalistů. "Kriminalista se na mě dívá, přikývne. Má přímý, klidný pohled… až zpětně si vybavuji, že někde hluboko v očích, za nimi, v nejzazším koutku duše, jsem zacítila jemné zachvění… Navenek se chová profesionálně, nedává na sobě nic znát," popsala Dora chvíle setkání s empatickým policistou.

"Zbývají dvě možnosti. Buď je Terezka v nemocnici, nebo není"

Jenže ani ten jim v nalezení dcery nepomůže a mluvčí policistů je pošle domů. "Dívám se na ni a v hlavě se mi myšlenky srovnaly do neúprosné rovnice. Pokud jsou všichni studenti z Rudolfina doma, je čtrnáct mrtvých – Kolik studentů mohlo být ve třídě? Dvacet dva? –, zbývají dvě možnosti, je to jedna ku jedné, že Terezka je v nemocnici, nebo není. Terezka žije, nebo ne. Pane Bože, prosím, ať je v nemocnici. Pane Bože, prosím, ať je Terezka v nemocnici. Pane Bože, prosím, ať je Terezka v nemocnici," popisuje zoufalá maminka, jak se jí zmocnila beznaděj.

Nakonec však v noci dostane rodina tip, že jejich Terezka leží ve vinohradské nemocnici. "Vidím svoji dceru, ale… tolik rodičů teď jako hledá, co kdybych označila jinou dívku. "Měla znaménko?" ptá se sestra. "Já nevím," krčím zničeně rameny. Nevím nic. "Ruce, podívejte se na ruce," zdvihá její ruku. Vidím dlouhé štíhlé klavírní prsty. "Asi ano. Já nevím," chvěju se. "Neměla něco na krku?" ptám se," rekapituluje Dora, jak jí nervozita a stres dělaly problémy dceru identifikovat.

Svědectví

Svědectví obětí střelby na fakultě: Necítím nohy, křičel otec zasažený kulkami před dětmi

Nakonec jí však pomůže přívěsek, který Terezka nosila. "První sestra se otáčí a na pult pokládá igelitový sáček. Je v něm řetízek s křížkem – ten, který dostala od babičky k osmnáctinám – a prstýnek, který jsem jí koupila za maturitu. Ano, ano, je to její. Podlomí se mi kolena," popsala Dora, jak konečně našla svoji dceru. Ta leží dodneška na oddělení ARO.

Není to první srdceryvný příběh z tragického dne. Server Seznam Zprávy popsal příběh Tomáše Hercíka, který se přímo během řádění šíleného střelce seznámil v budově fakulty s Davidem Vichnarem. Oba vyvázli z nebezpečné situace živí a zdraví.

+ Dalších 11 fotografií