Nechci nikoho zabíjet, raději se zmrzačím: Deník ruského vojáka odhaluje hrůzy na frontě z první ruky
Některé hrůzy války člověk nepochopí, dokud je neuslyší od někoho z první ruky. Britským noviářům z The Sunday Times se dostal do rukou deník jednoho z ruských odvedenců, který spolu s dalšími desetitisíci jeho krajanů padl na ukrajinské frontě. Odhaluje to, co domněnky už několikrát potvrdily. Lidé chodí na frontu nejen s krajním odporem, ale i bez jakéhokoliv výcviku. To je v přímém rozporu s tím, co tvrdily ruské úřady.
Deník, který se podařilo získat novinářům The Sunday Times, napsal jednatřicetiletý stavební dělník Vitalij Taktašov, kterého odvedli náboráři ruské armády v listopadu 2022. Neměl žádné bojové zkušenosti, jen pártýdenní výcvik, ze kterého si podle svých příbuzných nepamatoval skoro nic. Podobný scénář se stal mnoha mužům v Rusku. O jejich nevalných bojových zkušenostech a mnohdy nuzném vybavení jsme již psali nesčetněkrát.
Taktašov, kterého naverbovali v Moskvě, se následně přesunul do Tokmaku na jihu Ukrajiny. Svou první noc tam trávil na nádraží. "Moc mi chybíte a chci mluvit o tolika věcech. Ubytováváme se poblíž skupiny Čečenců a v noci slyšíme výstřely. Drony létají, viděli jsme dělostřelectvo v akci,“ popsal v deníku, který adresoval své manželce a synovi.
Domů na Vánoce? Musel kopat zákopy
Doufal, že se bude moci vrátit zpět alespoň na Vánoce a spoléhal na to. Místo toho byl přidělen k práci v zákopech, které byly zasaženy granáty. „Nechci nikoho zabít. Protože všechna náboženství říkají: ‚Nezabíjejte‘. Doufám, že my nezabijeme a že oni nezabijí nás," napsal si Vitalij ten den do deníku. Později byl přidělen k 70. pluku a pokračoval v kopání zákopů a kácení stromů na pozorovací věže.
Jeho zprávy z fronty byly stále zoufalejší. Naděje, že bude moci odjet na dovolenou, se rozplynula, místo toho byl pravděpodobně zapojen do přímých bojů u Záporoží, píší Times. Ve kterých bitvách byl nasazen, však zůstává nejasné.
Uvažoval o tom, že se zmrzačí
Vitalij dokonce ve svém deníku uvažoval o tom, že by si sám ublížil, aby se z fronty mohl vrátit domů. „Mám myšlenky, že zastřelím všechny kolem sebe nebo sebe,“ píše. Držel se jen proto, že myslel na své milované a netrpělivě čekal, až je znovu uvidí. Uvažoval, že by si nechal padající strom spadnout na nohu, aby se mohl dostat na tři až šest měsíců na ošetřovnu.
Jeho deník se končí šestého ledna tohoto roku. Naznačuje, že buď byl Vitalij zabit, nebo se mu podařilo obnovit telefonické spojení s rodinou. To je ale nepravděpodobné, protože vojáci mají mobilní telefony kvůli bezpečnosti zakázané. Vitalij se tak dost možná stal dalším číslem ve statistice ruských mrtvých.
Související články
Putinova chladnokrevná slova o Navalném: Měl být propuštěn. Bohužel se stalo to, co se stalo, řekl
Putinovy tvrdé podmínky pro mír: Ruština jako úřední jazyk, Krym pod vlivem Moskvy
Putinovi muži přidali na surovosti: Postříleli raněné. Evropa přestává věřit v porážku Ruska
Katastrofické záběry z Avdijivky. Město i okolí je totálně rozbombardované, všude jsou mrtvá těla Rusů i Ukrajinců
