Nebezpečná hra Vladimira Putina. Rusko si vyhlédlo slabé místo NATO

Špicberky nejsou běžným norským územím. Leží více než 900 kilometrů od norské pevniny a jeho status upravuje smlouva z roku 1920. Ta potvrzuje norskou svrchovanost, zároveň ale signatářským zemím umožňuje na ostrovech vykonávat hospodářskou činnost. Válečné využití území je smlouvou zakázáno. Rusko na Špicberkách dodnes provozuje hornické město Barentsburg.

Experti mluví o provokaci

Právě ruská přítomnost je v posledních letech stále výraznější. Po začátku války na Ukrajině se na Špicberkách objevily například akce s vojenskými symboly, Rusko zde pořádalo aktivity spojené s mládežnickými organizacemi a oznamovalo také raketová cvičení v okolí. Moskva navíc obnovila přímé lodní spojení s Ruskem a v Barentsburgu otevřela pobočku Ruské geografické společnosti. Norská zpravodajská služba ve své analýze Focus 2026 varovala, že Kreml chce na souostroví rozšířit svůj manévrovací prostor.

„Říkáme tomu provokace v šedé zóně. Je to velmi levný způsob, jak prosazovat ruskou přítomnost a zpochybňovat norskou jurisdikci,“ uvedla expertka na Špicberky Kari Aga Myklebostová.

VOLBY

Parodie na volby v Rusku: Odpůrci války dostali stopku, Putinova strana ovládla parlament

Moskva přitom tvrdí, že norskou svrchovanost nezpochybňuje. Ruský velvyslanec v Norsku Nikolaj Korčunov uvedl, že Rusko respektuje norskou suverenitu a zdůraznil význam dodržování Špicberské smlouvy. Současně obvinil Oslo z přispívání k militarizaci arktické oblasti ze strany NATO.

Ve hře jsou i podmořské kabely

Jedním z důvodů rostoucích obav je také podmořská infrastruktura. Podle deníku POLITICO západní státy podezírají Rusko z průzkumu podmořských kabelů v okolí Špicberk. Letos na jaře měly britské, americké a norské síly zaznamenat ruská plavidla při testování zařízení určeného k poškozování podmořských kabelů u pobřeží souostroví.

Pro Norsko jde o citlivou oblast i kvůli zranitelnosti místní infrastruktury. Longyearbyen, největší norské město na Špicberkách, je odkázáno mimo jiné na jediné letiště, dva podmořské internetové kabely, jediný vodní rezervoár a dieselovou elektrárnu závislou na dovozu. Místní úřady proto připravují krizové scénáře včetně rychlé evakuace obyvatel.

Rusko má stále pevnou pozici

Moskva se navíc svého arktického města nevzdává ani přesto, že význam těžby uhlí v Barentsburgu postupně klesá. Ruská státní společnost Trust Arktikugol, která osadu spravuje, získala v roce 2025 z ruského rozpočtu přibližně 1,89 miliardy rublů, tedy zhruba 20 milionů eur. Rusko zároveň podle svého velvyslance plánuje postupný přechod od těžby uhlí k jiným ekonomickým aktivitám.

trapas

Obří trapas Vladimira Putina: Cpal se do středu společné fotky, pak přišlo fiasko

Na první pohled přitom Barentsburg nepůsobí jako místo, odkud by měla přicházet velká bezpečnostní hrozba. Stárnoucí sovětské budovy, uhelná elektrárna a malá komunita však skrývají strategicky položený bod v Arktidě.

Podle norských odborníků je právě nepředvídatelnost Kremlu jedním z hlavních problémů. „Nejhorší scénář“ by podle Myklebostové nastal ve chvíli, kdy by Moskva uviděla příležitost otestovat soudržnost NATO. Nešlo by tedy nutně o rozsáhlý útok, ale o situaci, která by spojence postavila před otázku, jak daleko jsou ochotni při obraně vzdáleného norského území zajít.

Norsko se proto snaží připravit na různé varianty a současně zabránit tomu, aby se Špicberky staly místem otevřené konfrontace. Právě kombinace ruské přítomnosti, strategické polohy, citlivé infrastruktury a neobvyklého právního postavení ale z tohoto odlehlého souostroví dělá jeden z potenciálně citlivých bodů vztahů mezi Ruskem a NATO.

Zrádci si zadělali na pořádný průšvih, tvrdí Nicole s Miou. Vítězky odhalily, kdo udělal osudovou chybu