Trendy
Extrémní proměny Výměna manželek Farma Česko válka na Ukrajině

Mladá kandidátka Pastorková: Práce pro Pekarovou Adamovou mi hodně dala. S hejty jsem smířená

V politice se Kateřina Pastorková zaměřuje na podporu mladých lidí a zlepšení dostupnosti péče o duševní zdraví.
Zdroj: Se svolením Kateřiny Pastorkové
Předchozí Další
+ Dalších 6 fotografií
Rozhovor

Kateřina Pastorková začínala jako stážistka v Poslanecké sněmovně, poté se vypracovala na post asistentky šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové a teď, ve svých 27 letech, sama kandiduje do dolní komory Parlamentu ČR. V otevřeném rozhovoru pro eXtra.cz mimo jiné přiznala, že už teď, coby mladá kandidátka TOP 09, čelí mnoha útokům na sociálních sítích. Těžkou hlavu si z nich ale nedělá a vše bere s nadhledem. „Jsem s tím smířená,“ říká.

Ženy v politice jsou častým terčem urážlivých komentářů na sociálních sítích. Máte s tím také zkušenosti?

Hejty od lidí dostávám, ale třeba komentáře na Facebooku nikdy nečtu. Občas mi moji kolegové řeknou, jaké typy zpráv se tam objevují. Primárně jsou to narážky na můj nízký věk a pohlaví – že jsem mladá ženská a že nemám, co mluvit. To se opakuje nejčastěji. Největší množství zpráv mi ovšem začalo chodit poté, co jsem po zahájení kampaně na podiu prohlásila, že my mladí tady nechceme dopadnout jako na Slovensku pod Robertem Ficem nebo v Maďarsku pod Viktorem Orbánem. Na základě toho se proti mě rozjela na síti X a Facebooku štvavá kampaň. Objevovaly se příspěvky typu, že bych měla být deportována.

Píší vám lidé i přímé zprávy do Messengeru?

Ano, většinou jsou to urážlivé zprávy. Mohu vám některé z nich klidně přečíst: „Ty jedno tele. Ukaž, že za tebou něco je a ne jen prázdné a blbé kecy hodné pro mentály. Chudák tvoje rodina, jak ta teď vypadá. Teď aby chodili kanály. Ty škaredá tlustá krávo, zajdi si do fitka a k zubaři s těmi tesáky, než začneš rozumovat.“

Jak na takové vzkazy reagujete?

Snažím se je brát s nadhledem a většinou odpovídám s humorem. Je důležité mít na paměti, že většina hejtů na sociálních sítích pochází z trollích farem. Často to ani nejsou reální lidé.

Dotkla se vás někdy taková zpráva?

Stále si říkám, že dokud je to mířené jen na mě, jsem s tím smířená. Navíc jsem to i čekala, tu zkušenost jsem měla od paní předsedkyně. Pravidelně jsem za ni chodila nahlašovat výhružky na kriminálku. Paradoxně se zatím nic hrozného neděje. To, že mi chodí urážlivé zprávy, s tím holt musí člověk počítat, když se rozhodne vystoupit ze své bubliny a vstoupit do veřejného prostoru. Všem se nezavděčíte.

Kateřina Pastorková: „Mladé ženy musíme povzbuzovat“

Je podle vás možné proti problému hate speech nějak zakročit?

Jednoduché řešení to mít nebude. Pomoci může alespoň to, když se lidé semknou. Když na sociálních sítích vidíme, že někdo útočí na nějakou političku nebo politika, tak si myslím, že je vhodné abychom všichni odhodili stranickou legitimizaci a za tu ženu nebo muže se postavili. Udělat kobercový nálet na to, že takhle se to nedělá a že si to člověk nemá dovolit. Myslím si, že toto je zatím nejrychlejší a nejúčinnější cesta, která mě napadá. Ale jestli existuje nějaký lék, který by mohl tento problém zcela odstranit, tak si myslím, že ne. Obzvlášť teď. S rozmachem sociálních sítích a nástupem umělé inteligence bude potřeba na toto téma více mluvit, aby to nebylo takové tabu.

Není to právě něco, co může ženy od vstupu do politiky odrazovat?

Určitě ano. Proto si myslím, že tady je ten úkol na političkách, které s tím mají zkušenosti, aby říkaly mladým holkám: „Hele, nic si z toho nedělejte. Pokud to chcete dělat, pojďte do toho.“ Možná to nebude procházka růžovým sadem, ale čím víc nás tady bude, tím větší je šance, že se situace časem zlepší.

O politice se stále říká, že je to hodně maskulinní prostředí a že ženy jsou často vystaveny sexistickému chování. Máte i vy s tímto zkušenosti?

Nikdy jsem takové chování nezažila od svých kolegů. Ale stalo se mi to jednou jedinkrát, a to když jsem byla ještě stážistkou ve Sněmovně. Doprovázela jsem tehdy asistentku, která mě měla na starosti, na nějakou akci s velvyslanci a byli tam i nejmenovaní opoziční poslanci. Přišli k nám a jeden z nich mi z ničeho nic řekl, že se mám, že si tady můžu jen tak stážovat, že mi rodiče určitě přispívají. Ani mi ten člověk nekoukl do očí.

Jak jste reagovala na jeho slova?

Jsem ten typ člověka, co se ozve, takže jsem zakročila. Šla jsem za ním, koukla mu do očí a řekla, že studuju, pracuju a k tomu mám ještě stáž ve Sněmovně. Také jsem mu připomněla, že se neznáme, tak nevím, proč mi tohle vůbec říká.

Omluvil se za své chování?

Ne. Ale dodal něco ve smyslu: „Aha, tak to bych se vás měl začít bát.“

S každým hejtem za předsedkyní nechodím

Vaše šéfová, Markéta Pekarová Adamová, je častým terčem útoků na sociálních sítích a nejen to. Jak s tím šéfka TOP 09 pracuje, řešíte to spolu?

Když k nám přišel na sekretariát nůž, tak jsme to řešily společně. Ale jinak moc ne. Vždy si říkám, na co ji s tím budu v uvozovkách obtěžovat. Těch hejtů chodilo v jednu chvíli opravdu hodně. To bych jí klepala na dveře každých pět minut a dávala něco číst. Když je nějaká zpráva opravdu za hranou, tak ji s tím samozřejmě obeznámím, ale abych za ní chodila s každým hejtem, to opravdu nedělám.

Jaká je Pekarová Adamová jako šéfka?

Je spravedlivá, ale také extrémní workoholik. Je také milá. Ale nachází se v takové pozici, nebo roli, ve které zkrátka musí působit trochu jako drsňačka. Myslím si, že i ty hejty člověka formují. Nemůže být jako nějaké ořezávátko nebo křehké poupátko, které si nechá všechno líbit.

Občas to s ní bývá složité, zvlášť když je toho hodně. Na druhou stranu bych si nechtěla vybírat jinou šéfovou. Je férová a když se mi něco nedařilo nebo jsem nevěděla, jak dál, řešily jsme to spolu nebo měly sezení, kde mi ona nebo mí kolegové ukázali, jak na to. Dokázaly jsme se o tom vždy normálně pobavit. Není startovací typ. Když se něco daří, umí i pochválit. Práce s ní mi hodně dala.


Setkáváte se spolu i mimo pracovní dobu?

Občas s týmem někam zajdeme, ale není to pravidelné. Často pracujeme dlouho do večera, takže není moc kdy. Navíc jsem si stanovila sama pro sebe určitou hranici. Stále je má nadřízená a nechci z toho dělat kamarádství na 100 procent. Myslím si, že by to nedělalo dobrotu v práci. Řekla bych, že paní předsedkyně to vnímá stejně. Dokážu si ale představit, že až odejde a já budu dělat jinou práci, tak se budeme vídat v uvolněnější atmosféře.

Je někdo, ke komu máte v politice blízko a někdo, kdo vás svým chováním či názory odrazuje?

Názorově mám blízko určitě k paní Pekarové Adamové. Na zahraniční politiku to bude Marek Ženíšek, k tomu jsem vzhlížela dlouhodobě i v době, kdy jsem nebyla v TOP 09. Napadá mě ještě Bára Urbanová (STAN). Práci v otázce domácího a sexuálního násilí dělá velmi dobře a znám ji i osobně. A kdo mi není blízký? To bude asi větší výčet. Za poslední dny určitě Jana Maláčová (SOCDEM). Když vidím, jak je paralizovaná Sněmovna, tak určitě Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD), a také Kateřina Konečná (Stačilo). Asi celý opoziční blok.

Doporučené video: Rozhovor s předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou:


Co vás motivovalo vstoupit do vysoké politiky?

V minulém volebním období byli ve Sněmovně jen tři poslanci mladší třiceti let. Přitom tu máme spoustu mladých lidí, kteří mají ten drive, energii a chuť ještě něco dělat. Já mezi ně patřím, tak proč to nezkusit. Navíc prostředí sněmovny znám díky práci pro paní předsedkyni. Znám i ty lidi a je i spousta témat, která je třeba rozvíjet a posouvat dál.

Jak reagovala Pekarová Adamová na vaši kandidaturu?

Dozvěděla se to jako jedna z posledních. Podala jsem si nominaci sama, ale jelikož jsem nevěděla, jestli to klapne, nechala jsem si to pro sebe. S mojí kandidaturou ji nakonec obeznámil můj krajský předseda. Byla překvapena a říkala, že jí nenapadlo, že bych o kandidatuře vůbec uvažovala. Když jsem ji pak poprosila o názor, řekla, ať do toho jdu na 100 procent. Prý je to správný krok a podpoří mě. Myslí, že by mi tato práce mohla sednout.

Je něco, z čeho máte ve své profesi strach?

Upřímně, teď se asi ničeho nebojím. Byť je to těžká práce a je toho hodně. Když jsem u paní předsedkyně před třemi roky začínala, měla jsem obavy z toho, že lidé budou odsuzovat moje okolí. Ale pak jsem si uvědomila, že nemá smysl nad tím takto uvažovat. Navíc mne v tom rodiče podpořili. I teď v kandidatuře do Sněmovny. Pokud by se mi podařilo usednout v dolní komoře parlamentu, tak se asi bojím ztráty soukromí. Tam bude ta proměna největší.

Co vás na této práci baví nejvíc?

Lidé. Také mi sedl náš tým. Každý den je úplně jiný. Mně by unavovala práce, která by byla každý den stejná. Baví mne i ten časový tlak, kdy se něco nenadálého přihodí ve světě, nebo u nás, a vy musíte okamžitě zareagovat. Je zajímavé také sledovat, jak se tvoří politika a teď i kampaně. Bylo hezké to nejdříve vnímat ze zákulisí a teď mám i tu možnost to sledovat z druhé strany.

Na co se chcete v budoucnu zaměřit?

Nedostupné bydlení – problém číslo jedna pro naši generaci. Je to běh na dlouhou trať. Bohužel předchozí vlády se této problematice moc nevěnovaly. Také téma duševního zdraví, to je pro mě jedno z nejzásadnějších. Toto téma bylo dlouhou dobu také opomíjeno. Teď už se situace mění, ale je třeba k tomu začít přistupovat jinak. U nás v Jihočeském kraji mají lidé problém najít si psychiatra nebo nějakou jinou odbornou pomoc. Případně jsou čekací lhůty extrémně dlouhé. Těch míst je opravdu málo a mnozí musí dojíždět do Prahy či jiných měst. Co vidím i u svých přátel, tak to většinou řeší online formou. Což není ideální stav.

Další téma, které se mne osobně sice zatím netýká, ale jsem v té bublině, je slaďování rodinného a profesního života. Tato vláda udělala super úkony, jako je školkovné či poloviční úvazky. Ale vlastně si dlouhodobě říkám, že máme nejdelší mateřskou v Evropě. Myslíme si, že ženám pomáháme tím, že jim v uvozovkách dovolíme být s rodinou a dětmi doma. Ale ony odchází z pracovního trhu a ztrácí konkurenceschopnost. Návrat do práce se pak stává ještě těžší. Myslím, že je třeba se na toto téma zaměřit a řešit ho nějak komplexně.

Související články

Další články

Nejnovější kauzy