Instruktor sebeobrany Michal Otipka o vraždě učitele: Pokud můžete, tak utečte
Michal Otipka je instruktor sebeobrany a prezident české pobočky Mezinárodní KRAV MAGA federace, která se zabývá izraelským systémem sebeobrany. Pravděpodobnost, že člověk natrefí na někoho, jako byl útočník z pražské střední školy, který mačetou zabil učitele, je podle něj minimální, přesto vidí smysl v tom trénovat sebeobranné taktiky. V první řadě radí zkusit utéci z místa bezprostředního ohrožení. Pokud to nejde, je podle jeho vyjádření pro eXtra.cz dobré se spojit s více lidmi a zvýšit tak šanci na úspěch. Svou roli hraje i psychika. Schopnost zvládat stresové situace může podle Otipky znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Jaká je pravděpodobnost, že člověk narazí na podobného člověka jako nyní s mačetou v pražské škole?
Jaká je pravděpodobnost? Řekl bych, že naprosto minimální. Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí, útoky mačetou jsou zde zcela výjimečné a dalo by se říci, že pro náš region i exotické. Na druhou stranu se i k nám dostává nebezpečný trend, kdy mladí lidé u sebe začínají nosit nože a v situacích, kdy dříve padaly facky, mají najednou tendence vytahovat zbraně. Dalším rizikem jsou narkomani, kteří jsou často ozbrojeni, a pokud jsou přistiženi při krádeži a zahnáni do kouta, chovají se iracionálně a jsou připraveni použít zbraň.
Jaké jsou nejlepší strategie přežití? Má se člověk útočníka případně pokusit zastavit?
Rady jsou podobné jako u aktivního střelce … flight, fight, hide (utéct, bojovat, schovat se) …. Pokud to jde, tak utéct … to je asi nejefektivnější strategie pro přežití. Pokud nemohu utéct, tak se ozbrojit, zabarikádovat se ve třídě či bezpečném úkrytu a vyčkat na přijezd ozbrojených složek. No a pokud na to mám, nebo naopak není jiného zbytí, tak bojovat. V kurzech krav maga učíme použití běžných předmětů v boji. V daném případě je dobré vzít něco, co může sloužit jako štít, a prostě s tímto předmětem blokovat a vykrývat útoky. Ve školním prostředí budou nejdostupnější asi školní židle a batohy. Společná akce několika obránců má vysokou šanci na úspěch. Stačí dostat útočníka na zem a držet, případně bít do příjezdu policie.
Měli by lidé nějak trénovat připravenost na podobné situace?
V naší krav maga organizaci jsme lehce genderově nekorektní. Správný chlap by měl umět dát ránu (měl by se umět prát), řídit auto, střílet, poskytnout první pomoc. Zkrátka postarat se o sebe a svou rodinu. Samozřejmě to učíme i holky, které u nás tvoří 40-50 % frekventantů kurzů pro civilisty. Je těžké v tak bezpečné zemi motivovat lidi, aby se učili bránit tak málo pravděpodobným útokům. Bereme to proto jako pohyb s přidanou hodnotou. Lidé se hýbou, posílí, zpevní, vyčistí hlavu a u toho se naučí věci, které jim mohou zachránit život. Případně život někoho blízkého. Stačí pár hodin kurzů nebo seminářů a člověk se dokáže rozhodovat za podmínek vysokého stresu a naučí se, jak prakticky zvládat takové extrémní situace. Musí to být jednoduché a maximálně efektivní, aby to fungovalo a zvládl to v tom stresu vykonat. Za mě to určitě smysl má a vidím přesahy do běžného života a každodenních situací. Naši studenti i mnohem lépe zvládají stresové a zátěžové situace
Jak důležitá je psychická stránka věci - zamrznutí a prvotní šok?
U netrénovaného člověka nejčastěji přicházejí dvě typové reakce - flight or freeze. Buď má tendenci utéct, nebo zamrznout a pak je neschopen pohybu. Pokud má člověk natrénováno zvládání těchto krizových situací, je mnohonásobně vyšší pravděpodobnost, že nezamrzne a bude schopen správně reagovat. Může to znamenat rozdíl mezi smrtí a životem. Psychika je zde klíčovým faktorem.
Může stát nějak zabránit tomu, aby se tyto útoky odehrávaly? Například bezpečnostními rámy nebo vytipováním potenciálně nebezpečných "osamělých vlků" s rizikovými tendencemi?
Myslím si, že v případě vnějších hrozeb nebo nebezpečí typu islámský radikalismus může náš stát udělat hodně. V případě psychicky narušených jedinců to ale nemá moc dobré řešení. Nejde každého narušeného člověka zavřít do blázince, trend je spíše opačný. Buď v honbě za bezpečím omezíme práva a soukromí lidí s duševním problémem, a stejně v bezpečí nebudeme, anebo prostě budeme žít s vědomím, že se to jednou za čas stane. Naštěstí jsme v regionu, kde je ta pravděpodobnost extrémně malá.