GLOSA: Macinka jako Donald Trump z Temu: Ministr si hraje na diktátora a zakazuje novinářům vstup

Reakce novinářské obce by měla být rychlá, nekompromisní a hlavně společná. Pokud se dnes umlčí jeden nepohodlný hlas, zítra může přijít řada na další. Na podobné chování vrcholných politiků jsme byli dosud zvyklí spíše z Ruska, Číny nebo jiných autokratických režimů. K jisté formě nátlaku na média se v posledních měsících uchýlil i americký prezident Donald Trump. A právě tímto stylem se zjevně inspiroval i Petr Macinka.

Ten si během několika málo hodin stihl znepřátelit prezidenta Petra Pavla, když mu v podstatě vzkázal, že buď jmenuje Filipa Turka ministrem, nebo může očekávat otevřený konflikt. A aby toho nebylo málo, rozhodl se na tiskovou konferenci, kterou svolal právě kvůli vysvětlování těchto výroků, nevpustit redaktorku Deníku N Zdislavu Pokornou.

Útok na všechny

Do sálu nebyli vpuštěni ani další novináři této redakce. Oficiální vysvětlení? Rozhodnutí pana ministra a údajně plná kapacita místnosti. Tohle není chování, které bychom měli přehlížet. A už vůbec ne tolerovat. Role novinářů totiž není jen pasivně přepisovat tiskové zprávy, jak by si možná část politické reprezentace přála. Úkolem médií je kontrolovat moc, ptát se nepříjemně, upozorňovat na zneužívání funkcí, korupci nebo porušování slibů.

Útok na jednu redakci bychom měli vnímat jako útok na všechny. Chybou nebylo jen to, že se redakce Deníku N dál pokoušela na tiskovou konferenci dostat. Ještě větší chybou bylo, že se jí zúčastnily ostatní redakce. V ideálním světě měl Petr Macinka mluvit k prázdnému sálu a prázdným židlím. Vrchol přišel ve chvíli, kdy se ho novinář Ondřej Kundra z Respektu zeptal, proč nebyla redaktorka, která o něm, Filipu Turkovi a Motoristech dlouhodobě píše kriticky, na tiskovou konferenci vpuštěna. Ministr se pouze ušklíbl a reagoval slovy: „No, hrozní jsme. Já vím. Další dotaz.“

Doporučené video: Rozhovor s Filipem Turkem.

Nejsmutnější na celé situaci ale není samotné chování ministra. Nejvíc zarážející je, že přítomným novinářům nezazvonily telefony a že šéfredaktoři svým redaktorům nenařídili tuto frašku opustit. Pokud dnes jasně neřekneme, že při cenzuře jedné redakce stojíme při sobě všichni, příště se může podobné zacházení týkat kohokoli. Ostatně už nyní zaznívají hlasy o tom, že by Filip Turek chtěl Deníku N omezit přístup do Poslanecké sněmovny. A to jen několik hodin po bezprecedentním chování Petra Macinky.

Pokud se pánové Macinka a Turek ohánějí zákony, měli by vědět, že existují soudní rozhodnutí, která jasně říkají, že stát nesmí svévolně diskriminovat novináře při poskytování informací. Pokud má být někdo vyloučen, musí pro to existovat zákonný důvod – například bezpečnostní riziko. Nikoli osobní animozita. Ve skutečnosti většinou nejde o nic jiného než o snahu vyhnout se nepříjemným otázkám a konfrontaci. Jenže tím se porušuje samotný princip rovného přístupu k informacím. A s ohledem na tón SMS zpráv adresovaných prezidentu Petru Pavlovi je zřejmé, že jediný jazyk, kterému Petr Macinka zřejmě rozumí, je ten, kterým sám komunikuje. Jasný vzkaz, že Česko není Rusko ani Čína.

A že on sám není žádný Donald Trump. Maximálně tak Trump z Temu.

Bobina terčem nechutného podvodu: Kráska je připravena na soudní bitvu