GLOSA: 100 dnů Petra Pavla: I přes kiksy pořád hlava státu, za kterou se nemusíme stydět a budí hrdost

Petr Pavel řádí jako černá ruka

Prezident Petr Pavel se ukázal jak tasmánský čertík, kterého vypustíte mezi ospalé koaly. Řádí jako černá ruka, v dobrém slova smyslu myšleno. Jezdí na zahraniční cesty utužovat přátelství se sousedními státy i s okupovanou Ukrajinou, přijímá na Hradě jednu delegaci za druhou, včetně těch z vyloučených lokalit a skupin obyvatel, cestuje po republice a poslouchá problémy lidí.

Trochu se nám tu sice tvoří kult osobnosti, což těžko říct, zda je jeho záměr, nebo záměr jeho týmu, spíš to ale vychází z jeho přirozenosti, na kterou občané slyší a líbí se jim. Lidi fascinují drobná lidská gesta, jako třeba už po výhře ve volbách, když zcela přirozeně uplatnil své heslo Řád a klid a zvedl ze země svetr, nebo jak dojemně a nenápadně si konečky prstů vyznává lásku s manželkou Evou Pavlovou. Jak se zastaví s malými dětmi, i s romskými, kterým se v minulosti většinou hlavy státu vyhýbaly, usměje se na ně a nekáže jim jako otravný, samolibý profesor.

To jsme si u předchozích dvou nejvyšších ústavních činitelů neuměli moc dobře představit. Exprezidenti Václav Klaus i Miloš Zeman jsou jiní, ale jedno měli a mají společné: rádi ostatní poučují, mentorují, mají pocit, že jsou nejchytřejší když ne ve městě, tak aspoň v každé místnosti, ve které se nacházejí. Pavel takový není a klidně přizná, že něčemu nerozumí. Tak se pozná velký člověk bez nabubřelého ega.

SOUHRN

Česko má nového prezidenta: Tohle je 10 fascinujících zajímavostí o Petru Pavlovi

Umění nepoučovat, ale naslouchat

Po starci, který bohužel přecenil své síly a kandidoval přesto, že na úřad už fyzicky neměl, takže ho propsal v Lánech, přijde o něco mladší akční Petr Pavel, s každým se baví jako normální člověk, a světe div se: umí naslouchat.

Jako prezident má sice téměř nulové pravomoci, díky kterým by mohl nešťastným spoluobčanům nějak viditelně a rychle pomoci, maximálně tak povzbuzením, radou nebo snad tím, že silou svého úřadu donutí ostatní státní instituce, aby napravily do očí bijící nespravedlnosti. Nebo může apelovat na premiéra Petra Fialu, aby s problémy dělal něco systematičtějšího.

I tak je ale nejdůležitější ne to, že by měl Pavel každého zachránit, ale že dává lidem možnost se mu svěřit. Že se o jejich problémy vážně zajímá. Někdo to vnímá jako laciná píárová gesta, podle lidí, kteří se v okolí prezidenta pohybují pravidelně, to ale současný obyvatel Pražského hradu myslí smrtelně vážně.

A co mu dávám do kladů nejvíc? Asi to, že udělal už řadu věcí, kdy jsem si řekl: po dvaceti letech se už konečně nemusím stydět za svého prezidenta.

Politická naivita, nebo šlechetné ideály?

Zažitý cynismus v nás ho podezřívá z politické naivity, když nabádá Sněmovnu, aby se nehádala, a koalici s opozicí, aby zkoušely víc pracovat pro blaho lidí. Proboha, ale to jsou přece ideály, jakkoli naivní, za které bychom měli všichni bojovat! Jsou vznešené, dobře myšlené a nikoho přece nebaví nesystematická a do všeho a všech kopající opozice, která jen boří a nechce se na ničem domluvit.

Politice by vůbec prospělo, kdyby lidé měli víc smysl pro férovost a nevolili ideově prázdné populisty, místo toho do parlamentu posílali ty, kteří fakt chtějí být lidem prospěšní.

prezident mezi lidmi

Petr Pavel na sousedské slavnosti: Pivko na Hradě s lidmi a ochutnávka domácích koláčků

Výtky

Co bych prezidentu Pavlovi vytkl? Vlastně nic zásadního. Nesmysly některých lidí, kteří ho z nedostatku důvtipu a používání logiky považují za loutku tu vlády, tu jeho vlastních poradců, mi jsou cizí.

Mě vlastně nejvíc vadí jeho „eeee“, hezitační zvuky, kterými prokládá svoje vyjádření. Ale to není nic, čeho by se po šedesátce snadno zbavoval.

Že podpořil zkrácení valorizace důchodů? Za mě zcela v pořádku. Že se setkal s Berndem Posseltem, mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení? Posselt byl dřív jako osina v pozadí, měl šokující vyjádření, ale to je už dávno minulost a prezident vysvětlil, že dnes už pomáhá k sbližování s Čechy. Proč bych mu tedy tohle měl vyčítat?

Že v Terezíně nemluvil o nacistických, ale našich chybách? Trochu jsem nad tím povytáhl obočí. Ale věřím, že muselo jít o nezkušenou řečnickou chybu: nemyslím si, že by chtěl vyloženě dávat na stejnou misku vah zvěrstva Hitlera a jeho následovníků s českým odsunem sudetských Němců.

prezident motorkářem

Prezident Petr Pavel jel do Bavorska na motorce: Frajer, tleskají jedni, druzí mají výhrady

Časté snahy některých lidí o jeho dehonestaci slovy Pávek nebo komunista jsou tak směšné, až mi je takových kritiků líto. Petr Pavel za 33 let po revoluci ukázal, pro koho věrně maká. A jeho vyjádření i po zvolení to jasně dokazují. Že byl v mládí prospěchář, oportunista, je sice charakterová vada, ale přes tři miliony voličů s tím bylo srozuměno a vadilo jim to mnohem méně než „estébáctví“ Andreje Babiše, jemuž se nálepku udavače a agenta zrůdné komunistické Státní bezpečnosti nepodařilo odstranit ani přes miliardy na účtech. A ani po více než deseti letech právních bitev.

Řečnění s papírem? Taky nevadí

Pavlovi nevyčítám ani to, že většinou nemluví spatra. To už mi připadá jako poslední výkřik zoufalosti, když jeho kritici už nevědí, co jiného mu vyčíst. Jistě, Zeman byl dobrý rétor, má načteno, chvástal se bonmoty, ale jeho ústa vypouštěla tolik nenávisti, zla a jedu, že budu mít na Hradě stokrát radši člověka, který čte projevy z papíru, ale nikoho u toho neuráží a snaží se dávat povzbuzení a naději.

Po 100 dnech v úřadu své voliče bezpečně utvrdil v tom, že jejich rozhodnutí bylo správně, stejně jako ty, kteří volili pro protikandidáta, že je dobře, že mu hlas nedali. Je konzistentní, nemění nálady a názory podle průzkumů veřejného mínění.

Po dvaceti letech většího či menšího zmaru podle mě máme na pomyslném stolci Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla zase důstojného zástupce lidu. Dokud neudělá skutečně nějakou zásadní botu, nebudu mít ani já důvod o něm mluvit negativně.

+ Dalších 9 fotografií