Češka vzala děti a odjela žít do Kalábrie: Tamní toulavá zvířata jí lámou srdce. Rozjela projekt, který jim má pomoci

Na jih Itálie jezdila Tereza dříve na dovolenou a od prvního okamžiku ji nadchl. Nejen krásnou přírodou, ale i milými lidmi. Myšlenky na přestěhování z Čech ji napadaly během covidové pandemie. "Když jsme museli být všichni během covidu doma, tehdy jsem si říkala, že bych raději byla zavřená aspoň u moře, a už jsem tu myšlenku z hlavy nemohla dostat. I kvůli nemocnému synovi, jehož stav se při každé dovolené u moře velmi zlepšil. Jednoho dne jsem se prostě probudila a řekla si, ze život je příliš krátký na to nezkusit vystoupit ze své komfortní zóny, zabalila jsem auto až po střechu a odjela na jih," líčí pro eXtra.cz Tereza.

Kalábrii zvolila Tereza mimo jiné z toho důvodu, že je tam celoročně velmi teplo. Dále jsou tam také velmi nízké životní náklady, krásná příroda a podle jejích slov skvělí obyvatelé. Navíc je to stále v EU a do Česka je to v případě potřeby blízko. Sice žije v zahraničí teprve rok, ale pocity stesku po rodné zemi zatím necítí. "Ráda bych řekla, že mi Česko chybí, ale lhala bych. Třeba se to časem změní, ale aktuálně jediné, co postrádám, jsou utopenci," zasmála se.

Zákaz

Itálie zakázala v soutěžích krásy transgender osoby: Reaguje tak na Miss Nizozemsko

Záplava dobrot od sousedů

Vraťme se však k momentu, kdy dorazila do malé vesničky v Kalábrii spolu se svou dcerou a synkem, kteří se velmi rychle aklimatizovali. Tereza nám pověděla, že ji místní už od prvního dne přijali velmi dobře. "Italové zbožňují děti, takže nás sousedé neustále zásobují jídlem a sladkostmi. Jen přes zimu jsme dostávali každý týden několik kilo domácích mandarinek, pomerančů a citronů ze zahrádek," popisuje štědrost místních. Právě sousedi a kamarádi pomohli Tereze i v komunikaci s místními úřady.

Stejně hladce to šlo i s přihláškami na školu. Jak sama uvedla, stačilo vyplnit dva papíry. "Bylo mi řečeno, že absence jazyka není problém, že od toho je škola, aby je italštinu naučila. Zajímavostí je, že tady nefunguji speciální školy, tak jako v Čechách, takže i můj syn, který je nemluvící nízkofunkční autista, nastoupí poprvé do školy spolu se zdravými dětmi," ​vysvětluje. Tereza si zatím nedovede představit, jak tam bude fungovat, ale ředitel ji uklidnil, že tam měli daleko více postižené děti a všechno bylo v pořádku.

Nikdo se nezamyká a klíčky nechávají v autě

O Itálii a dalších jižanských státech se říká, že bezpečnost tam není na prvním místě. Tereza však tvrdí, že na místě, kde žije, se cítí jako samotná matka velmi bezpečně. Místní i nechávají klíčky v autech a domy zamyká málokdo. Co se týče měst, tam už se přece jen malé nebezpečí najde, ale spíše jde jen o drobné přestupky.

Nemohli jsme se půvabné brunetky nezeptat na rozdíly mezi Českem a Kalábrií. Kromě toho, že je tam podobná cena benzínu (pohybuje se mezi 1,7 až 1,9 eury), potravin i bydlení, místní si podle Terezy umějí lépe užívat života. "Italové se nestresuji maličkostmi, jsou velmi zaměření na rodinu, nic pro ně není problém. Celkové životní tempo je tady dost pomalé a klidné. Trvalo mi si zvyknout na fakt, ze tady absolutně nefunguje pojem o čase. Pokud vám například instalatér řekne, že přijde vodu opravit ráno, snadno se stane, že to bude v pět odpoledne," říká.

Muži jsou gentlemani, ženy musí vědět vše

Co se týče jižanských mužů, některé zažité stereotypy už jsou, zdá se, pasé. Představa, že půjdete po ulici a muži budou na dámy pískat, je mylná. Rozdíly mezi Italy a Čechy jsou však znát, a to zejména co se týče chování. "Italové jsou opravdu gentlemani. Například se nestane, že by vám při vstupu do obchodu cizí muž nepodržel dveře. Rozdíl vidím i v tom, a to se nechci Čechů dotknout, že Italové rozhodně více dbají na svou vizáž, a to i starší muži na venkově," tvrdí Tereza.

To však platí i o ženách. Pravá Italka se pilně stará o rodinu, zběsile uklízí, je velmi zvědavá, ale hlavně musí být vždy skvěle upravená. "V tomhle směru ještě dost zaostávám."

Pomoc toulavým zvířatům

Při tolika superlativech si člověk začne říkat, zda bylo nebo je něco, na co si stále nemůže Tereza zvyknout. "Pro mě osobně na obrovské množství toulavých psů a koček. Je hrozné vidět zmatené tvory kolem silnic a jak hledají jídlo v odpadcích. Zvířata bez domova také často končí pod koly aut. To je něco, co místní už snad ani nevnímají, ale já si na to nezvyknu nikdy," svěřila se Češka a prozradila, že právě pomoci toulavým zvířatům se bude týkat její projekt, na kterém nyní pracuje. Už teď bere nějaká zvířata i k sobě domů, kde je krmí a léčí.

"Státní útulky tady téměř nefungují a těch soukromých je zoufale málo a jsou tragicky přeplněné. Rozhodla jsem se tedy spolu s podporou místních a mých fanoušků vybrat prostřednictvím sbírky na Doniu peníze na stavbu malé záchranné stanice. Ta se bude primárně soustřeďovat na kastraci zvířat. Spousta z nich už je divoká a nebude možné je adoptovat. U těch, u kterých to bude možné, se budeme snažit pro ně vytvořit nový domov," vysvětlila Tereza a dodala, že se sbírka spustí za několik málo dnů.

+ Dalších 5 fotografií