Buranské chování Petra Macinky: Psycholog varuje a mluví o sociopatii

Petr Macinka rád provokuje

Petr Macinka se do vlády i parlamentu velmi pravděpodobně dostal jen díky popularitě Filipa Turka, jeho samotného takřka nikdo neznal a donedávna málokdo uměl skloňovat jeho jméno.

Asi i proto se chce zapsat do paměti určité části obyvatel, pro kterou je neurvalé chování frajeřina. Jedni mu za jeho chování tleskají, drtivá většina lidí však ani Motoristy sobě nevolila a řada obyvatel si myslí, že je zkrátka „křupan“.

A i když se tetelil blahem, když ho pochválil i momentálně nejmocnější muž planety Donald Trump za jeho kontroverzní diskusi s Hillary Clinton, ti, co s ním nesouhlasí, dávají najevo, že uznání od homofobního a rasistického muže, jenž útočí na kde koho, je spíš pro ostudu.

politika

Macinka se vysmál demonstrantům. Protestující označil za hrozbu demokracie, shodil i Svěráka s Trojanem

Psycholog: Strategie i nevyzrálost

Co ale jeho chování skutečně znamená? Je to jen hra na primitivní pudy?

„Těžko říci, co u tohohle politika převažuje. Může to být jak nevyzrálost, tak taktika. I obojí. Přinejmenším ale ukazuje, že rozumí svému publiku a s tím také pracuje. Jeho fanoušci se kolem něj semknou a pomohou mu ochránit jejich vzájemný postoj tím, že on zesměšní někoho jiného a společně se tomu hurónsky zasmějí,“ domnívá se psycholog Jan Beer, kterého redakce eXtra.cz oslovila s prosbou, aby podle veřejných projevů zhodnotil osobnost současného ministra zahraničí.

Není ale nevyzrálost minimálně v tom, že dotyčný politik stojí o poněkud speciálně naladěné publikum, kterému imponuje, když někdo někomu ubližuje, ponižuje ho nebo se mu vysmívá?

„Můžeme si o tom myslet cokoli, ale každý produkt má svého kupce. A také prodejce,“ krčí rameny znalec lidských duší.

„I Tomio Okamura má své specifické publikum a i kdyby se rozkrájel, intelektuál za ním nepřijde. A kdo chce přitáhnout burany, ten je přitáhne,“ konstatuje Beer a v souvislosti s Macinkou také poznamenal, že buran také zůstane buranem.

drama

Ostrá hádka ve Sněmovně: Juchelka se pustil do poslankyně Svárovské, Macinka se smál a skandoval

„Takhle začínal fašismus“

„Zesměšňování oponenta je ve veřejném prostoru psychologicky jednoduchý a srozumitelný nástroj. Snižuje napětí a současně posiluje vlastní skupinu a zjednodušuje realitu. Také může nastavovat normu, která vede k dalšímu zhrubnutí veřejné debaty. Ale to už je spíš na politology a ne na psychology. Otázkou tedy zůstává dlouhodobý dopad na prostředí, ve kterém spolu jako společnost mluvíme,“ naznačuje dál Beer.

Těžko ho ale podezírat vyloženě z tolerance takového přístupu k politice.

„Je pravda, že fašismus v třicátých letech nastupoval také pozvolna a záleželo na tom, co byla společnost ochotná tolerovat a co se už později vymklo z rukou,“ přidává varovně.

Doporučené video: Petr Macinka v rozhovoru pro eXtra.cz

Sociopatie?

Dlouhodobě se nicméně říká, že kdo chce do vysoké politiky, musí být automaticky sociopat. Že normální, slušný člověk by něco takového nechtěl dělat.

„To je otázka, jak to chce kdo nazývat, ale rozhodně to chce vyšší míru odolnosti. Ti lidé musí mít trošinku hroší kůži, ale v zásadě mi ta prastará poučka přijde jako pravdivá,“ přisadil si závěrem povídání pro eXtra.cz odborník na psychologii Jan Beer.

Největší tajemství Survivoru odhaleno: Krézlová přiznala, jak získávala zakázané jídlo