Andor Šándor o krizi a doutnajícím sudu prachu na Balkáně: Už jsou zase připraveni se zabíjet, varuje

Andor Šándor: Co se děje na Balkáně

V poslední době došlo podle webu Seznam Zprávy v Kosově k přepadení kláštera Srby, posléze srbská armáda začala směřovat k hranicím Kosova a nebýt důrazného zásahu Spojených států, které si při jednáních asi nebraly servítky, kdo ví, kde by jednotky byly nyní.

Proč k tomu dochází? Na to jsme se zeptali bezpečnostního poradce, generála Andora Šándora.

„Kdo si myslí, že různými opatřeními, která se na Balkáně realizovala v 90. letech a která možná byla paradoxně ukončena vyhlášením nezávislosti Kosova, se situace na místě a především ve státech jako jsou Bosna a Herzegovina a Kosovo zklidnila, tak kdo to sleduje, musí říct, že takový člověk je naivní,“ začal nejdříve.

A pak se snažil popsat situaci jednotlivých stran.

„Bosna a Hercegovina drží pouze silou mezinárodních institucí, které se snaží o to, čemu se říká kvardratura kruhu. Jinými slovy to, aby spolu žila tři čtyři etnika dohromady: Srbové, bosenští Srbové a Chorvaté a Bosňáci. Ukazuje se, že se to jakoby daří, ale je to velice problematické.

Především aktivity bosenských Srbů ukazují, že by měli nejblíže k tomu, aby se spojili se Srbskem. Chorvatsko by asi taky bylo aktivnější, ale protože je v mezinárodních západních institucích, je tak víc zdrženlivé než Srbsko, které není ani členem NATO, ani EU,“ popsal stranu, která je nyní spíš mimo zájem veřejnosti.

rozhovor

Konflikt s Čínou, boje na Ukrajině i neklidný Balkán: Expert prozradil, co nás čeká

Uznání Kosova klid nepřineslo

„Největší problém je v tuto chvíli Kosovo. Vidíme, že tím, že bylo uznáno, aniž by došlo k jakémukoli referendu, jinými slovy došlo tu k mezinárodnímu tlaku Spojených států, ke kterému se přidala řada zemí, a to i západního světa. Ale ne ty, které mají separatistické menšiny na svém vlastním území. Ne, že by Španělsku nebo Slovensku tolik ležel osud Srbska bez Kosova na srdci, ale mají svou baskickou a maďarskou menšinu,“ vysvětluje dál.

„Kosovo především původním obyvatelstvem v zásadě demokraticky přečíslilo srbskou populaci. Mluvíme tak o nich dnes ve třech okresech na severu, které jsou většinově srbské a mají zásadní problém uznat autoritu kosovského vedení. Velký incident, kdy kosovští Albánci najmenovali starosty srbských měst a obcí (viz Seznam Zprávy), protože se odmítli zúčastnit voleb svými zástupci, v květnu eskaloval v bouře. (Před pár dny situace přerostla v činy, které kosovské úřady označují za terorismus – psal například web ČT24),“ posunujeme se blíž v čase.

Srbsko a jeho bezradná pozice

„Byli jsme teď svědky přesunu srbské armády k hranicím Kosova. Srbsko nikdy neuzná jeho nezávislost. Kosovo a Metochie jsou totiž, z hlediska jejich vnímání historie, centrem srbského státu. Srbsko se odvolává na bitvu na Kosově poli, kterou paradoxně prohrálo. Ale vyvolává to základ jeho státnosti,“ míní generál.

„Je vidět, že příliš možností než ozbrojený konflikt Srbsko nemá, ani do něj se ale srbskému prezidentu Aleksandaru Vučićovi nechce. Pokud máme informace odpovídající realitě, tak po násilném diplomatickém nátlaku dal Vučić armádě zase pokyn, aby se stáhla,“ popisuje generál situaci, kdy podle serveru Novinky.cz k okamžitému stažení vojsk důrazně vyzvalo i NATO.

Spojenec Rusko nepomůže

„Situace pro Srbsko je složitá. Rusko je jeho velký spojenec, jednak z hlediska ortodoxní víry a snahy Ruska mít aspoň nějaký vliv na Balkáně.

Srbsko ale v tuto chvíli do nějakého zásadního konfliktu asi také těžko může jít, protože neví, čeho by se mohlo dočkat ze strany Ruska v rámci podpory. To, jak Rusko hodilo přes palubu Arménii, je natolik zastrašující příklad pro Bělehrad, než aby s Kosovem něco zkoušelo řešit vojenskou silou,“ ukazuje, jak se nedá věřit ani partnerům.

další válka?

Mezi Arménií a Ázerbajdžánem je křehké příměří, Náhornímu Karabachu stále hrozí genocida

Vyřešit to půjde těžko

Co se tedy dál stane?

„Ale ten problém je neřešený a takovým způsobem neřešitelný. Bude to stát velkou snahu mezinárodního úsilí. Teď je to vše jako by překryto válkou na Ukrajině. Ale kdyby na Balkáně opět vzplál konflikt, tak je třeba si připomenout, že na konci toho prvního v 90. letech bylo sto tisíc mrtvých. To není vůbec málo a je vidět, že ti lidé jsou zase ochotni se zabíjet,“ obává se někdejší šéf Vojenského zpravodajství.

„Část Balkánu tím, jak je přijata do západních struktur, ať to je Atlantická aliance nebo Evropská unie, nebo jim je přislíbena účast, se řekněme orientovala více na mírumilovné soužití a diplomatické řešení problému. Něco jiného jsou právě Bosna a Hercegovina a Srbsko, které stojí mimo tyto možnosti. A možná ani jejich ambice nejsou tak přesvědčivé, jako byly na straně Chorvatska,“ dumá dál Šándor.

„Doutná to. Mezinárodní správa Bosny a Hercegoviny trvá přes dvacet let a nevidíme tu žádný velký pokrok v soužití. Ano, neválčí se, to je pravda. Že by se ale vytvořila republika o třech etnikách, které budou opravdu spolupracovat, to se ukazuje jako iluzorní a stojí to řadu úsilí a námahy, aby se ten stát nerozpadl a nedošlo k dalšímu konfliktu,“ vidí problémy všude okolo.

Brzy nic nehrozí, ale…

Že by se konflikt naplno rozpoutal brzy, toho se momentálně nebojí.

„Na území jak Kosova, tak Bosny a Hercegoviny, jsou mezinárodní instituce včetně jednotek KFOR. Snaží se to nějak držet a evidentně zde fungují i páky mezinárodního společenství. Spíš čekám drobné rozmíšky, ale pro ty obyvatele na severu Kosova, tedy Srby, to není příjemná věc.

Důvody pro konflikty odstraněny nebyly. Jsou jen pokryty, překryty, je tu onen tlak mezinárodního společenství, aby k tomu konfliktu nedošlo. Otázka je, co může ve vývoji přinést vzdálenější budoucnost. V současné době bych se ale žádného velkého konfliktu neobával,“ dodal generál a bezpečnostní poradce Andor Šándor.

+ Další 3 fotografie