Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Horoskop Zábava Výměna manželek Kokain v Česku

Nejnovější kauzy

Zpověď placené společnice: Dělám to už 20 let a můj partner se to nikdy nedozví, tvrdí

Každá žena je prý svým způsobem prostitutka.
Být placená společnice, to může být někdy vzrušující, jindy děsivé. Pro mnoho lidí je toto téma pořád tabu, ale většina je zvědavých a zajímá je, jak na to může mít někdo žaludek. Sešli jsme se proto s Evou, která se jako společnice živí už více než 20 let. Poznala svět, muže a vydělala spousty peněz. Teď je podnikatelka, patří jí několik butiků a dvě kadeřnictví. I přesto, že ji podnikání baví a uživí, práce společnice se nevzdala.

Nad voňavou kávou, ke které si dala lehký stříček, nám začala vyprávět svůj příběh. „Začalo to vlastně náhodou. Hledala jsem přivýdělek při studiu a moje kamarádka průvodcovala pro dva hotely v Praze. V té době začal být o Prahu velký zájem, vyškolených průvodců byl nedostatek a hotely hledaly někoho s angličtinou, kdo věděl něco o památkách. Naučila jsem se pár informací, několikrát dělala doprovod kamarádce, a pak už jsem dostala svoji první malou skupinku. Později jsem v lobby u kávy čekala na další a přisedl si ke mně Angličan. Mávl na recepční, ta kývla a on mě požádal, jestli bych mu udělala soukromou prohlídku centra. Strávili jsme spolu fajn odpoledne v kavárně. Byl milý a vtipný. Vypadal, že často cestuje sám. Domluvili jsme se, že spolu půjdeme ještě ten den na večeři. Bylo mi dvacet, neměla jsem zrovna přítele, a tak jsem si řekla proč ne. Po večeři jsme se vrátili do hotelu na drink. Nakonec jsme skončili v jeho pokoji. Ráno mi pomohl nenápadně odejít z hotelu, ale před tím mi dal 500 dolarů. Nejdřív jsem se bránila, řekl mi, že se měl fajn a ať si udělám radost. Až venku mi došlo, že jsem se ten den stala vlastně prostitutkou.“

Jak jste se cítila?

"Z toho pocitu mi nebylo úplně nejlíp. Snažila jsem si to nějak omluvit sama před sebou a paradoxně mi v tom pomohly peníze. Došlo mi, že budu mít svobodu dělat si, co chci a studovat, jak dlouho chci. Vzpomněla jsem si na svoji starší sestru s dětmi, která spala s manželem i když neměla náladu, jen aby byl doma klid. Peníze za to nedostávala přímo, ale měla určitý komfort. Uvědomila jsem si, že my ženy se všechny tak nějak prodáváme, ať už za to dostáváme cokoliv.“

Jak to pokračovalo dál?

„Pak mi Robert (ten Angličan) řekl, že mě chce vzít na večeři s obchodními partnery, a že půjdeme i do kasina. Moc se mi nechtělo, ale díky tomu jsem se seznámila s děvčaty, které byly profesionálky. Žasla jsem nad tím, jak přesně vědí, kdy mlčet, kdy se smát, vypadalo to, že rozumí naprosto všemu. Musela jsem asi vypadat zoufale, protože se mě jedna z nich ujala a další den mi všechno vysvětlila. Dozvěděla jsem se, že pracují pro agenturu, ale i na doporučení od svých klientů. Sex není nikdy součástí nabídky, pouze vítaný a oceněný bonus (se kterým se ale tak nějak počítá). Důležité je ale neustále se vzdělávat, být dochvilná, pohotová a slušná (i v případech, kdy klient není). Dostala jsem spousty informací a tipů a dokonce jsme se potkaly i s manželským párem, který vedl agenturu. Domluvili jsme se na spolupráci a já začala se dvěma klienty měsíčně, pak někteří jezdili pravidelně několik let a k tomu přibyli noví. Většinou to byli obchodníci, kteří žili prací a neměli osobní život.“

Odehrávala se veškerá setkání v Praze?

„Ze začátku ano. Měla jsem větší pocit bezpečí. Abychom předešli problémům v hotelech, měla jsem vždy pokoj na své jméno. Spala jsem v nich ale minimálně. Později, když už jsem měla několik stálých klientů, létala jsem za nimi do Paříže nebo Říma a později i na dovolené. No dovolené…odpočívala jsem jen já. Oni telefonovali a pracovali na počítači na terase a pak jsme šli na večeři a nákupy.“

Nestalo se vám, že jste si jednoho spletla s druhým, nebo popletla jméno?

„Vlastně ne. Začala jsem si totiž vést záznamy – nic kontroverzního. Jen abych si to všechno nemusela pamatovat. Kromě základních věcí jsem si zaznamenávala oblíbené jídlo, hudbu, malé detaily z jeho života a naše společné výjimečné chvilky. Klienta vždycky potěšilo, když jsem na nějakou takovou přivedla večer u skleničky řeč. Přišli si pak nezapomenutelní.“

Chtěl vás někdy jeden z nich jen pro sebe, nebo o sobě věděli?

„Bylo jim jasné, že nemám jen je, ale nikdo z nich to nezjišťoval. Měla jsem ale jednoho klienta, který byl žárlivý. Řekla jsem si cenu a on ji zaplatil. Byli jsme spolu 3 roky. Pracoval pro ropnou společnost a z Houstonu ho přesunuli do Británie. Kontroloval pobočky v Čechách, VB a Irsku. Scházeli jsme se buď tady v hotelu nebo jsem za ním létala do Anglie.“

Stíhala jste i partnerský život?

„Ano, měla jsem krátkodobé známosti, ale pak jsem potkala jednoho muže, se kterým to začalo být vážné. Dokonce jsem si v práci udělala pauzu. Pronajali jsme si byt a já začala řešit klasické zaměstnání. I když jsem vystudovala dvě vysoké školy, neměla jsem žádnou praxi, takže to byl trochu problém. A nechtělo se mi pracovat někde za pár korun. No nakonec jsem to zkusila jako asistentka v advokátní kanceláři. Paradoxně se ke mně s větším respektem chovali mí klienti, než právníci, kterým jsem vařila kafe. Vztah mě neuspokojoval, ale možná to bylo i tím, že jsem musela předstírat, že mě baví normální život. Otevřela jsem si svůj první butik a díky jednomu ze svých exklientů začala dovážet zahraniční módu. Vrátila jsem se i k práci společnice, protože mě baví.“

Zmíníte některé zajímavé zážitky?

„Zážitků byla spousta, ale největší nervák asi byl, když jsem byla na dovolené s klientem a jeho přijela překvapit přítelkyně, která chtěla urovnat vztah. Klient v tu chvíli zestárnul o 10 let. Tak rychle sbalená jsem snad nikdy nebyla. Každopádně jsem se na jeho náklady přestěhovala do vedlejšího hotelu a užívala si zdarma luxusní dovolenou. Potkávali jsme se v restauracích a kavárnách, on zamračený a já vysmátá. Dost mě také překvapilo, že muži jsou vlastně stydliví tvorové. Tváří se sice jako frajeři, ale když stojí před ženou, která může srovnávat, jejich sebevědomí je pryč. Mnoho z nich touží po obdivu. Chtějí mít pocit, že jsou pro někoho jedineční. A protože můžu také porovnat, jací byli před lety a teď, musím říct, že jsou více uzavřenější a osamělejší. Přes textovky se dokážou lépe vyjádřit než tváří v tvář.“

Zažila jste v sexu něco, co vás překvapilo? Nějaký požadavek nebo úchylku?

„Myslím, že jsem měla docela štěstí, ale jednoho z mých klientů vzrušoval sex při telefonu. Tedy fakt, že někdo na druhé straně slyší, že to děláme. Takže chtěl, abych vždy někomu telefonovala. Neodvážila jsem se volat přátelům, tak jsem si volala na svůj druhý telefon (který byl pro tyto účely potichu), hovor jsem v kabelce nenápadně přijala, aby to vypadalo, že s někým mluvím. Další z mých klientů chtěl vyzkoušet známou scénu z filmu 9 a půl týdne, kdy se jídlem pokrývá tělo a z něj se vše konzumuje. Kombinace šlehačky, slaniny a ovoce mu ale opravdu neudělala dobře. A další to chtěl dělat na papírech z práce. Vůbec nechápu, jak je pak mohl v kanceláři dál používat. Když tak přemýšlím, tak jsem žádného sexuálního přeborníka nepotkala.“

Kolik jste měla klientů?

„Možná čekáte nějaké hrozivé číslo, ale bylo jich asi jen 70. Znám ženy, které jich měly víc, protože byly ve fázi “hledání“. Mnoho z klientů za mnou jezdilo pravidelně několik let.“

A jak žijete teď? Ví někdo, co děláte?

„Mám vztah, ale můj partner o tom, co jsem dělala a dělám, neví. Děti ode mě nechce, má dvě z prvního manželství. Rozšířila jsem své podnikání o další butiky a kadeřnictví a dvakrát měsíčně dělám společnici. Nebydlíme v Praze, což byl můj záměr. Kvůli podnikání sem ale často jezdím a musím tu i přespat. Mám takhle větší šanci se s klienty sejít a také, že se to partner nedozví. Je mi přes čtyřicet a už mě kolikrát napadlo, že skončím, ale zájem o mě je pořád. Mladá děvčata dnes bez selfíček nevydrží ani minutu, nemají přehled o světě a anglicky mluví jen ve zkratkách, které užívají na Facebooku. Jsou zvyklé být středem pozornosti, což není vždy žádoucí. Nikdo z mého okolí, přátel ani rodiny o tom, že dělám společnici, neví. A tak to taky zůstane.“

Mohlo by vás zajímat

Další články