„Nemá cenu vinit ty ubohé maminky. Nemá cenu je soudit. Ony už prožívají to největší peklo, tak co chcete, sakra,“ začíná Jaroš status, který během pár dní na Facebooku získal přes osmnáct tisíc lajků a více než šest tisíc lidí jej sdílelo. Snaží se tak reagovat na komentáře, které osočují rodiče z nezodpovědnosti a nehlídání si vlastních potomků.

To je podle Jaroše problém generace, která sice bez dohledu rodičů vyrůstala celé dětství, ale nyní se svoje děti úzkostlivě hlídá a bez kontroly na telefonu je nepustí pomalu ani do školy. „Jejich maminky na to budou myslet každý den a každou minutu až do konce svých životů. Jakou povahu vůbec může mít člověk, který na ně ještě v internetových diskusích hází bláto?“ ptá se Martin Jaroš.

„Jsem si jistý, že ti lidé, kteří tam tykali těm Vietnamcům a chovali se tak necitlivě, jsou v soukromí třeba hrozně hodní dědečkové a babičky. My se v rámci své rodiny, svého okruhu přátel, svého ‚kmene‘ obvykle chováme strašně vřele,“ vysvětluje svůj názor na situaci, která u Lhoty nastala tím, že Češi jsou sice v soukromí naprostá zlatíčka, ale jakmile se dostane do úzkých někdo, kdo nezapadá do jejich představy o normálním člověku, stanou se z nich neochotní, odměření a někdy i dost zlí lidé – a to nejen v případech, kdy jde o život. Všichni to ostatně známe z úřadů, pošt a od dalších přepážek. „Bohaté země se poznají podle toho, že se k vám bude chovat krásně i úřednice, která vás nezná a které jste nestrčil obálku. To je celé,“ uzavírá Jaroš.

„Život v Česku je překvapivě plný drobných konfliktů, které vám berou náladu den za dnem,“ naráží Jaroš na problém, který se podle něj naplno projeví v situacích, jako byla tato tragédie. A řešení je podle něj nasnadě. Stačí, když Češi sami budou chtít ve své zemi změnit náladu: „Rozdávejte úsměvy a nezištnou pomoc – a zastavujte ty, kteří to ještě nedělají. Jen společným tlakem zdola se to může změnit. Když tohle neuděláme, tak u nás nebude nikdy spokojenost – ani když budeme bohatí jako Švýcarsko.“