Zločiny komunistů: Františka (†32) zastřelili jako posledního člověka na hranicích. Umíral v lese dlouhé hodiny
Byl to jeden z největších československých mezinárodních skandálů osmdesátých let. Smutný příběh Jihočecha Františka Faktora, jenž byl posledním zastřeleným na zadrátovaných československých hranicích před sametovou revolucí, kterou si dnes připomínáme, je jasným důkazem, že komunistický režim byl schopen vraždit své vlastní lidi kvůli touze po svobodě. Ačkoli na to neměli právo, pohraničníci uprchlíka postřelili, už když byl v Rakousku, a nechali ho tam umírat dlouhé hodiny. Na místo tragédie se po letech vydal reportér redakce eXtra.cz.
Když přijíždíme do Českých Velenic, malého jihočeského městečka na samých hranicích s Rakouskem, je jasné, že za totality tu nebyl život jednoduchý. Přírodní hranice s Rakouskem tady prostě neexistuje. Půlka louky je v Česku, půlka v Rakousku a lidé tu odjakživa žili pospolu a hranici tak nějak nevnímali. Až do zavření hranic komunistickým režimem.
Vznikly tu vysoké ploty, dráty, a kdokoli chtěl byť jen navštívit své příbuzné blízko "čáry," jak se státní hranici říkalo, čekaly jej kontroly, výslechy a znovu kontroly, zda nemá zaječí úmysly a nechce utéci ze socialistického ráje do kapitalistického pekla. Alespoň tak to tehdejší úřady vysvětlovaly.
Příběh Františka Faktora
Lidé, kteří tu žili, věděli, jak to na hranicích chodí. František Faktor, smutný hrdina našeho příběhu, žil asi deset kilometrů od Českých Velenic ve vesnici Vyšné. Do Velenic dojížděl za prací, ve Vyšném bydlel se svou maminkou. Když se rozhodl opustit Československo, bylo mu třicet dva let. Protože žil životem samorosta, měl nějaké drobné problémy se zákonem. Vyráběl si třeba podomácku ze vzduchovky pušku, vždy jej ale chytili, píše Paměť národa, která život Františka Faktora velmi podrobně zmapovala.
František věděl, jak to na hranicích chodí, znal zvyklosti hlídek, a dokonce se znal s pohraničníky z Fischerových chalup, samoty, kde se nacházela vojenská rota s posádkou, která měla za úkol chránit hranice. "Někdy je provokoval třeba tím, že se schoval někde v příkopu, a když šla kolem jejich hlídka, vytáhl anténu tranzistorového rádia a volal do něj: tady orel, tady orel." Několik Františkových kamarádů dokonce vypovědělo, že jim sám říkal, že ví, jak hlídky obelstít a projít do svobodného Rakouska.
Dramatický útok
Když jsme na místo chalup přijeli, je znatelné, že se tu nic od dob sametové revoluce nezměnilo. Rota tu stále stojí, jen ploty zmizely.
Třicátého října 1984 se podivín František prostě cestou z práce rozhodl, že se domů nevrátí a uteče do Rakouska. Zde začíná jeden z nejdramatičtějších a nejsmutnějších útěků, které Československo za dob totality zažilo. Jeho rozhodnutí bylo spontánní. Překonal první překážku - třímetrový plot s pískem vyhrabaným kolem. Tady také udělal zásadní chybu - aktivoval poplašné zařízení, díky kterému vyrazily jeho plán překazit hlídky pohraničníků.
Další průběh je už spíše jen rekonstrukcí, kterou Paměť národa získala z historických materiálů. Když hlídka za Faktorem doběhla až k hraničnímu kameni, uviděla, že se mu už podařilo přejít do Rakouska. V tu chvíli měli před sebou jediné správné řešení - zanechat pronásledování. Na území cizího státu neměli žádné právo zasahovat. To však neudělali a Faktora pronásledovali dál na rakouské území, dokonce po něm stříleli.
V momentě, kdy od něj podle dobových spisů byli asi 200 metrů, podařilo se jim muže zasáhnout. V tu chvíli však střílející pohraničníky vyrušil zvuk rakouského traktoru a ve strachu z odhalení se stáhli zpět na naše území. Faktora viděli, jak klopýtá k blízkému lesu. Podařilo se mu uniknout, ale ne daleko.
Našli ho v lese
O šest dní později, 5. listopadu 1984, našel rakouský lesník z obce Wielands, která leží jen pár stovek metrů od hranic, v lese mrtvého Františka Faktora. Lékař konstatoval, že muž trpěl dlouhé hodiny a umíral několik dnů. Nakonec zemřel na následky ztráty krve poté, co ho jedna kulka trefila do hrudníku. Jeho život by se dal zachránit, kdyby mu někdo včas poskytl pomoc.
Po nálezu se rozjela doslova diplomatická bitva. Rakouský ministr zahraničí protestoval proti narušení nedotknutelnosti hranic, ale československé úřady hrály mrtvého brouka. V Československu se o vraždě neměl nikdo dozvědět, její dohra za výrazného přispění Františkovy matky se odehrála až v polovině 90. let. V roce 1994 odešli lidé, kteří Františka Faktora zastřelili, od táborského soudu s podmínkou. Skutečně odpovědní prý byli jejich nadřízení.
Podobné příběhy, které dost často skončily podobně tragicky a dokládají zrůdnosti, jichž se nejen na hranicích komunistický režim dopouštěl, sbírá a uveřejňuje portál Paměť národa. Podobných příběhů s oporou v dobových dokumentech tam najdete desítky. Smutným faktem však zůstává, že mnoho viníků zůstalo nepotrestaných.
Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad
Související články
Významné postavy 17. listopadu: Komunista Čalfa je jedním z lidí, díky nimž byla revoluce sametová
Významné postavy 17. listopadu: Drahomíra Dražská svou lží o mrtvém studentovi urychlila pád komunistů
17. listopad 1989 a jeho hrdinové: Kovář Petr Miller se stal miláčkem žen
Oslavy výročí sametové revoluce: Průvod jako v roce 89 a velký koncert na Václaváku
