Životní dvojrole Karla Högera: Hajloval v Národním divadle, ve skutečnosti byl ale členem protinacistického odboje

Karel Höger se narodil jako poslední ze třinácti dětí. Když přišel na svět, jeho otci bylo 66 let, mamince 41 let. Na její prosbu se vzdal hereckého snu a vrhl se na dráhu učitele.

A přeci hercem

Hraní ale Höger miloval, a tak si jej přeci jen našlo. Během vojny se dal na studium herectví na brněnské konzervatoři. V roce 1932 přijal nabídku do brněnského Zemského divadla, kde až do roku 1940 ztvárnil na 120 rolí. Poté se přestěhoval do Prahy, kde získal angažmá v Národním divadle. Tam působil až do roku 1977. Větší filmovou rolí na sebe upozornil až po boku Lídy Baarové ve snímku Za tichých nocí.

Ztvárnil řadu vážných postav mužů z české historie, jako například Bedřicha Smetanu ve filmu Z mého života či Mikoláše Alše ve stejnojmenném snímku. Rovněž exceloval v roli stárnoucího muže v televizním filmu Romeo a Julie na konci listopadu a svůj sametový hlas propůjčil i mnoha rozhlasovým, televizním i filmovým nahrávkám. Nejraději ale četl dětem, možná i proto, že své vlastní neměl.

Protinacistický odboj

Za druhé světové války byl členem protinacistického odboje, kdy poskytoval finanční podporu několika rodinám, které měly příbuzné v koncentračních táborech, pomáhal nejmenovanému parašutistovi, který se ukrýval na Moravě a rovněž po celou dobu války uchovával majetek jisté židovské rodiny.

Vztyčená pravice

Po válce mu ale bylo vyčítáno, že v Národním divadle přísahal věrnost Třetí říši a k tomu byl zachycen na fotce, kdy zdravil nacistickým pozdravem se vztyčenou pravicí. Na manifestaci ale nebyl sám. Společně s ním tam přišla většina tehdejších hvězd, protože všichni věděli, že kdyby odmítli účast, putovali by do koncentračního tábora. Očištění se dočkal až díky důkazům o jeho odbojové činnosti proti Němcům.

V pozdějších letech Karel Höger pracoval jako učitel na konzervatoři, získal titul národního umělce a dva roky na to se stal vysokoškolským profesorem. Po roce 1968 ale přestal dostávat role v Národním divadle a po nuceném podpisu anticharty v roce 1977 podal v divadle výpověď na protest proti vyhazovu Vlasty Fabiánové. Během toho se tak rozlítil, že jej druhý den odvezli s infarktem do nemocnice, kde 4. května zemřel.

+ Další 2 fotografie

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní