Život jazzové zpěvačky Amy Winehouse ovlivňovaly psychické problémy, které pramenily z jejího dětství. Její otec totiž rodinu opustil, když jí bylo devět let, a sama matka byla na její výchovu krátká. Amy trpěla depresemi, které zmírňovala skládáním textů, zpěvem a také mnohdy ne zcela vhodným chováním.

Její písně byly plné emotivních prožitků a smutku, možná také proto oslovily takovou masu posluchačů. První skladby a následná smlouva s nahrávacím studiem ji okamžitě katapultovaly mezi nejhranější interprety. Ale sláva nebyla tím, o co Winehouse stála. Muzika pro ni byla osobní záležitostí, díky níž ventilovala své, z valné většiny negativní, emoce.

Ačkoliv ji svět bral zejména jako popovou zpěvačku, sama se viděla spíše v jazzu. Lépe než ve světlech reflektorů a na obřích pódiíchm se cítila v malých klubech. V jednom z nich také poznala budoucího manžela Blakea Fielder-Civila. S ním se údajně naučila žít život naplno, což v jejich případě znamenalo i užívání návykových látek.

Amy i Blake pocházeli z rozvrácených rodin a jejich vztah byl dost nestabilní. Pravidelně se rozcházeli a zase dávali dohromady, až se nakonec vzali. Pár měsíců po veselce se zpěvačka dostala do nemocnice – předávkovala se drogami a přežila prý jen zázrakem. Ačkoliv byla díky albu Back to Black na vrcholu kariéry, řítila se z kopce a nepomohla jí ani léčebna. Život bez drog si nedokázala představit.

Když se Blake poté, co zpěvačku napadl, dostal do vězení, odjela na ostrov Svatá Lucie. Tam údajně přežívala bez drog, alkohol si však neodpustila. Čistila si hlavu, odpočívala, ale manžel se rozhodl podat žádost o rozvod.

V roce 2011 to s Winehouse vypadalo nadějně: začala spolupracovat s jazzmanem Tonnym Bennettem a dokonce vydržela být chvíli čistá. Těšila se na comebackové turné, ze kterého ale nakonec sešlo – měla na něm zpívat songy z alba Back to Black, to se jí ale nezamlouvalo. Turné se nekonalo a Amy znovu propadla sebedestruktivním náladám, drogám a alkoholu. Toho jí našli v krvi v den, kdy zemřela, neskutečné 4 promile.