Zita Kabátová se narodila 27. dubna 1913 na Malé Straně do rodiny památkáře, architekta a divadelního ochotníka Benno Kabáta a maminky Anny, taktéž ochotnice. Díky rodičům se herečka už jako malá dostávala na divadelní prkna – když ochotníci potřebovali nějaké dítě, půjčili si malou Zitu.

Vystudovala gymnázium, působila u ochotníků, ale její velkou touhou bylo hrát v Osvobozeném divadle a v Divadle Vlasty Buriana, pro které ale neměla dostatečné zkušenosti. Ty získala až v Divadle Oldřicha Nového.

První filmovou roli dostala v roce 1936 ve filmu Světlo jeho očí, v němž ztvárnila ošetřovatelku Světlu. Po úspěchu tohoto snímku nabyla značné popularity jak u diváků, tak u režisérů. Do paměti se zapsala jako Helena Horníková v komedii Muži nestárnou nebo jako malířka Helena ve filmu Život je krásný. Nezapomenutelná je také její role Julie Jelenové ve snímku Přednosta stanice, kde si zahrála po boku Vlasty Buriana.

Po roce 1945 se dostala na černou listinu, protože hrála pod pseudonymem Maria von Buchlow ve dvou německých filmech. Nesměla poté před kameru a bylo jí zakázáno účinkovat na veřejnosti. Kromě toho byla znárodněna vila v Dobříni, kterou postavil její otec. „Filmy to byly neškodné, ani stín politiky v nich nebyl. Přesto to po válce bylo chápáno jako velký škraloup a měla jsem zákaz hrát v pražských divadlech a točit filmy,“ uvedla ve své životopisné knize herečka.

Po válce se provdala za ředitele filmy Zeiss Ikon Jerryho Krále a chtěla se za ním odstěhovat do Bombaje. Zažádala proto o vízum, to ale nedostala. Když Krále přeložili do Londýna, žádala o vízum znovu, ale opět marně a jejich manželství skončilo rozvodem. Zita se ocitla bez peněz, ale pomohla jí přítelkyně, která ji zaměstnala ve svém fotoateliéru.

Hrát začala znovu až po roce 1950, kdy se dostala do Pražské estrády a poté vystupovala ve Vesnickém divadle. V roce 1955 se provdala za československého reprezentanta a olympionika Jiřího Zavřela, jemuž porodila syna Jiřího. Oba muži jejího života ale emigrovali do Ameriky – manžel v roce 1965 a syn ve druhé polovině 90. let.

V sedmdesátých letech herečka pracovala jako vedoucí několika kin v Praze a k filmu se vrátila v roce 1969 snímkem Hvězda. Za normalizace si jí diváci všimli asi nejvíce v roli paní Opatrné ve filmu Kulový blesk.

Po sametové revoluci na ni čekala řada filmů, jako je například Zapomenuté světlo, Král Ubu, Modré z nebe, Babí léto nebo Želary. Vrátila se i na divadelní prkna a její poslední rolí byla profesorka Heinová v komedii Pamětnice.

Kariéru Zity Kabátové ukončil až úraz v roce 2005, kvůli kterému skončila v léčebně dlouhodobě nemocných v Motole. Zemřela ve spánku 27. května 2012 v devěta­devadesáti letech.