Zemřela Blanka Bohdanová: Často hrála různě protivné, zlé a neurotické ženy

"Poslední rozloučení se na přání zesnulé uskuteční v rodinném kruhu," sdělil Staněk.

Herečka, malířka a výtvarnice a divadelní pedagožka Blanka Bohdanová se narodila 4. března v Plzni. Od dětství ji matka vedla k divadlu. Na jevišti se objevila již v pěti letech, prošla baletní průpravou a v Brně vystudovala JAMU. V roce 1966 nastoupila do stálého angažmá v Národním divadle. Hostovala také ve Viole. První příležitosti před filmovou kamerou dostala Bohdanová koncem 50. let. Jejím prvním filmem byl v roce 1958 Občan Brych, poté hrála například v dramatech Romeo, Julie a tma, Obžalovaný nebo Dita Saxová.

Zachránilo ji malování

Loni 4. března oslavila Bohdanová 90. narozeniny vernisáží svých obrazů. Malováním, kterému se věnuje od poloviny 70. let, kdy měla z politických důvodů hereckou práci omezenou, řešila podle svých slov tehdejší problémy. "Malování mě zachránilo, když mě odřízli od divadelní činnosti, a už jsem si ho nechala. Malování je něco úžasného a svobodného, i teď mě ochraňuje ve stáří," sdělila tehdy ČTK.

Vernisáž v žižkovské galerii Azeret považovala Bohdanová za oslavu svých devadesátin. "Já nerada slavím sebe, moje oslava bude na té vernisáži a její součástí je pro mě i pomoc mé rodiny," řekla matka známého fotografa Vlada Bohdana. Její snachou je publicistka Zuzana Maléřová.

silná žena

Hájská z My všichni školou povinní: Monika Foris Kvasničková prošla peklem, dnes vypadá skvěle

Národnímu divadlu byla věrná 45 let

Bohdanová se v roce 2010 rozloučila s Národním divadlem, jehož členkou byla od roku 1966. V témže roce uspořádala obsáhlou výstavu ke svým osmdesátinám na Novoměstské radnici v Praze. Později jako herečka působila v Činoherním klubu v Praze. "Člověk má odejít, když o něho ještě někdo stojí, a ne když někde překáží," uvedla později ke svému odchodu z Národního divadla držitelka dvou cen Thálie.

Do prvního angažmá po absolutoriu brněnské JAMU nastoupila plzeňská rodačka ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde během šesti sezon ztvárnila 15 velkých rolí. Od roku 1957 působila tři roky v Městských divadlech pražských. Dalších šest sezon strávila v někdejším Divadle E. F. Buriana a pak se stala členkou české první scény. V roce 1996 získala Cenu Františka Filipovského za dabing filmu Řidič slečny Daisy.

Pohnutý osud manželky Marka Ebena: Přišla o dítě, pak skončila na vozíčku

Omezována komunisty

V 50. a 60. letech měla slibně rozjetou kariéru, kvůli odsouzení okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 (byla přímo v odboji) a studijnímu pobytu ve Velké Británii se jí ale komunisté v sedmdesátých a osmdesátých letech začali mstít. Proto dostávala čím dál méně příležitostí, odpuštění přišlo až v roce 1983.

Diváci si ji tak mohou pamatovat hlavně ze seriálů My všichni školou povinní (1984, Iva Lamačová) nebo Třetí patro (1984, úřednice Šárka Slámová) a několika inscenací. Po revoluci si zahrála v pohádce Jak si zasloužit princeznu (1994, chůva) a v seriálech Život na zámku (1995, paní Moudrá), Zdivočelá země (1997, Edova babička), Hotel Herbich (1998, Ada) nebo Náves (2006, Blanka Křepelková). Její celková filmografie je obdivuhodná, zajímavé je, že její dominantou byly různě protivné, zlé, neurotické či jinak nesympatické ženy, což bylo s její skutečnou povahou v naprostém protikladu.

+ Dalších 8 fotografií

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní