V noci z 20. na 21. července 1969 se stala událost, která uvedla v úžas celý svět. Americký astronaut Neil Armstrong vystoupil z lunárního modulu Apolla 11 na Měsíc. Stalo se tak po čtyřech dnech letu, během nichž astronauti pracovali a odpočívali při hudbě. Armstrong si dokonce vyžádal dvě skladby – Novosvětskou symfonii Antonína Dvořáka a album Samuela Hoffmana Music out of the Moon. Cesta ovšem nebyla bez problémů a muži při ní zažili pár krušných chvil.

Motory modulu Eagle pracovaly déle, než měly, a stroj se tak vychýlil z plánované trasy. Nakonec se jim ale podařilo úspěšně přistát a Armstrong i jeho kolega Edwin Aldrin se mohli projít po měsíčním povrchu. Vše pečlivě zdokumentovali, sebrali vzorky a vztyčili americkou vlajku, která byla, stejně jako celá výprava, terčem mnoha konspiračních teoretiků.

Během prvních chvil na Měsíci měl Armstrong vyřknout slavnou větu o malém krůčku pro člověka, podle mnohých řekl však slova zcela odlišná, a to sice: “Hodně štěstí, pane Gorski!” Mnoho lidí z NASA se údajně domnívalo, že věta byla adresována jakémusi ruskému sokovi. Několik let poté měl sám Armstrong svá slova vysvětlit s tím, že si jako malý hrával s kamarádem na dvoře, a když běžel pro zakutálený míč k domu sousedů, slyšel jejich hádku. Paní Gorski měla tehdy křičet: “Orální sex? Tak ten budeš mít, až bude sousedovic kluk chodit po Měsíci!”

O pravdivosti této historky se ale mnohé zdroje rozcházejí. Podstatné každopádně je, že první stopu člověka na Měsíci nikdo nesmaže.