Zdravotní sestra z první linie: Rodina má strach, abych neskončila na ventilátoru
Pracujete na příjmové ambulanci infekčního oddělení, kde každý den přicházíte do kontaktu s covidovými pacienty. Nemáte strach, že se nakazíte?
Zprvu se bál každý, protože to byl nový vir, o kterém jsme nic nevěděli, včetně toho, jak k němu přistupovat nebo jestli je opravdu tak nebezpečný. Měli jsme z toho samozřejmě obavy.
Přetrvávají ony obavy?
Vzhledem k tomu, že už to trvá deset měsíců, tak jsme schopni postupovat rutinně. To znamená, že máme naučené postupy, víme, jak to s covidem chodí, máme mnohem víc informací a díky tomu jsme zkušenější. Jinými slovy se toho už tolik nebojíme, byť někde v koutě hlavy se tam ten strašák skrývá.
A co vaše rodina? Jak vnímá to, že pracujete v první linii?
Vzhledem k tomu, že kvůli vysokému tlaku patřím do rizikové skupiny, tak mají strach. Ale vidí, že za těch deset měsíců jsem se nenakazila, tak spoléhají na to, že vím, co dělám a jsem opatrná. Samozřejmě kdykoliv mi něco je, nebo mě něco bolí, tak mají hned obavy, abych nebyla jeden z těch, kdo skončí na ventilátoru.
Zmínila jste, že už to trvá deset měsíců. Jak se na vás za tu dobu projevila vaše náročná práce?
Projevuje se to dost špatně. Výrazně ubyla běžná práce infekční sestry a v současnosti se prakticky věnujeme jen lidem s covidem. K nám přijíždí pacienti, kteří jsou ve velmi špatném stavu, takže se o ně musíme maximálně starat, včetně toho, že je zvedáme, otáčíme, krmíme, myjeme, prostě všechno. Fyzicky je to náročné. A bohužel, část těchto pacientů zemře. Vzhledem k tomu, že jejich osudy po celou dobu sledujeme, tak je to pro nás těžší.
Dá se to nějak hodit za hlavu, nebo si to nosíte domů?
Bohužel to není tak jednoduché, a i když se snažíme být profesionály, tak si to stejně nosíme všichni domů.
Vybavíte si nějakého pacienta, jehož příběh vás zasáhl nejvíc?
Kdyby jen jeden, těch případů je několik. V podstatě všichni, co sem přivezou, vědí, že na tom nejsou dobře. Nám se pak svěřují se svými pocity, říkají nám své obavy, to, že se chtějí vrátit domů. Vlastně všechny obavy předávají nám a my o tom s nimi mluvíme. Například jsme tu měli pacienta, který nám říkal, že se chce vrátit domů, protože tam má tříměsíční pravnouče. Bohužel se už ale nevrátil.
Jak pacienty v takové situaci uklidňujete?
Uklidňujeme je tím, že jsme s nimi, vyslechneme je, třeba i pohladíme. Rozhodně to není tak, že bychom byli odtažití, právě naopak. Snažíme se s nimi komunikovat možná trochu víc než s pacienty, které máme běžně.
Pomáhá jim to?
Rozhodně. Kolikrát je rozveselíme tak, že se tu smějí. Pacienti jsou pak klidnější, když vidí, že je kolem nich někdo, kdo jim pomůže a zajímá se o ně. Nemyslí tolik na nejhorší.
Je naopak nějaký příklad, který vás potěšil?
Podobně jako u těch negativních případů je těch pozitivních víc než pouze jeden. Shrnula bych to tak, že mám radost pokaždé, co se kouknu do počítače a vidím, koho jsme propustili domů.
Vaše práce je náročná nejen psychicky, ale i fyzicky. Máte vůbec čas si odpočinout?
Toho volného času teď opravdu moc není. Všichni se ho ale snažíme trávit s rodinou. Platí to, že vás vždy podrží ti nejbližší. Pro mě je rozhodně největší vzpruha, když mě navštíví mé dvě odrostlé děti. Stejně tak mi pomáhá, když si v práci na sesterně povídáme mezi sebou, protože alespoň na chvilku můžeme zapomenout na nepříjemnou realitu.
Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní
Související články
Trávníček, Kaiser či Hložek s Kotvaldem. Slavní senioři, kteří také brali mastné dávky
Glosa k vakcinaci: Vojtěch i Babiš jsou očkovací pokrytci. A Fiala a Válek taky
Aplikaci Tečka si stáhlo téměř půl milionu lidí: K čemu slouží?
V sobotu přibylo skoro dvakrát víc případů než před týdnem
