Zásnuby kojenců, panenství jako přítěž a výběr partnera v rukou rodičů: Svatby našich předků nebyly vždy šťastnou událostí

V Evropě se monogamní manželství začalo uplatňovat ve středověku. V Čechách se o to zasloužil kníže Břetislav, který hovořil o tom, že manželství má patřičný společenský a mravní význam.

Panenství jako zápor i klad

Ještě v 10. století bylo v našich zemích běžnou praxí, že ženich odmítl nevěstu, která byla panna. Několik století nato se ale situace otočila a o ženskou „čistotu“ se dbalo tak pečlivě, že dívky musely podstupovat ponižující prohlídky, které měly jejich panenství potvrdit či vyvrátit. Pokud dívka neprošla, byla veřejně zostuzena, bičována či vyhnána z vesnice.

City až na posledním místě

Sňatek dříve nebyl vůbec spojován s citem – v panovnických kruzích šlo hlavně o politickou záležitost a jakákoliv náklonnost ke druhé osobě byla dokonce často považována za směšnou věc. Nevěsty byly mnohdy utěšovány slovy, že se láska teprve dostaví, což pochopitelně ve většině případů nebyla pravda. Na manželství jako na vyvrcholení lásky dvou osob se začalo pohlížet až v období mezi dvěma světovými válkami.

Věk snoubenců

Dnes se nám to může zdát neuvěřitelné, ale v dávné minulosti nebylo výjimkou (zejména v panovnických kruzích) zasnubování kojenců a uzavírání manželství v dětském věku. Co se týče aristokratických kruhů, muži se až do poloviny devatenáctého století ženili většinou poté, co dosáhli zletilosti, v kruzích měšťanských pak až kolem třicítky. U dívek byl za nejlepší věk ke sňatku považován dvacátý rok života. Ženy to tehdy neměly vůbec lehké – buď uzavřely manželství, nebo putovaly do kláštera.

Volba partnera v rukou rodičů

Z pohledu výběru budoucího partnera to máme dnes oproti dobám minulým hodně jednoduché. Dříve totiž měli hlavní slovo rodiče, kteří za své ratolesti rozhodovali. A o tom, že by se budoucí nevěsta nebo ženich před svatbou se svým protějškem blíže seznámili, si mohli nechat zdát.

Bylo celkem běžné, že mezi neprovdanými mladými ženami bylo více šlechtičen, které zůstaly raději svobodné. Důvod byl ten, že muž ženu společensky povznášel a ona tak automaticky přebrala jeho sociální status. Pokud by urozenou dámu čekal sňatek s méně urozeným mužem, společensky by klesla.

Rozlučka se svobodou trochu jinak

Snoubenci před svatbou podstupovali očistnou koupel - tzv. parení. Ženy nevěstě rozpletly vlasy, svlékly ji a umyly ji. Ženich byl zase svými blízkými oholen a ostříhán. V Čechách a na Moravě se den před svatbou vyhrávalo před domem ženicha a nevěsty, tančilo se a zpívalo.

Vývoj uzavření sňatku

Ve 12. století bylo manželství považováno za svátost, později jej zákon prohlásil za smlouvu. Od roku 1950 se u nás mohl sňatek uzavřít jen na národním výboru a do toho samého roku měli rodiče povinnost dát svému potomkovi přiměřené věno. Samotnému sňatku předcházely zásnuby, předsvatební smlouva a ohlášky. Jejich smyslem bylo, že kdokoli mohl pronést námitku vůči legalitě ohlašovaného manželství. Určité změny přišly až v roce 1950, kdy se přestaly praktikovat ohlášky a také se změnil status muže i ženy – manžel přestal být hlavou domácnosti a žena měla konečně stejná práva i povinnosti jako její protějšek.

Ještě v minulém století sloužilo manželství především k zaopatření a láska, nebo alespoň tolerance, se měla vyvinout až v průběhu let. Bez ní to ale nejde ani dnes.

+ Další 3 fotografie

Bartošová brala úspěchy jako samozřejmost, svou slávu ale neustála, tvrdí její první manažer. Showbyznys ji semlel