Tummo znamená v sanskrtu doslova bohyni tepla. Divokou energii, která vše rozpaluje. V přeneseném slova smyslu se jedná o cvičení, kdy člověk dokáže pomocí náročných meditačních cviků rozproudit svou vnitřní energii a zvýšit teplotu svého těla.

Meditující mnich jednoduše řečeno soustředí své chaotické a rozptýlené myšlenky do jednoho energetického bodu, který začne ohřívat tělo. Žhnoucí bod pak rozpouští lidské ego a lpění na materiálním světě.

Pozor, takové cvičení není pro každého. Méně zkušený mnich (meditující člověk) nemusí nápor tepelné energie zvládnout a může se mu začít doslova přehřívat hlava i zbytek těla.

Mniši pomocí tepelné energie mohou přežít na sněhu nebo uprostřed chladné himalájské jeskyně. Méně zkušenému člověku ale při tummo meditaci může podle některých zdrojů hrozit efekt, který literatura popisuje jako samovznícení.

„V klášteře v severní Indii řídce odění tibetští mniši seděli klidně v chladné místnosti, kde je teplota kolem čtyř stupňů. S pomocí techniky Tummo vstoupili do stavu hluboké meditace. Jiní mniši namočili metr krát dva metry velké kusy látek do studené vody (9 °C) a položili je na ramena meditujících,“ popisuje pozorování vědců z Harvardské univerzity portál extrastory.cz. Vědci došli k závěru, že mozek meditujícího mnicha je v rovnováze mezi vnitřním a vnějším světem. Mnich vstoupí do harmonie s chladným okolím a jeho tělo se nebrání zimě. Naopak ji transformuje v teplo.