Záhadná smrt Jana Masaryka: Vražda, sebevražda, nebo nešťastná náhoda?

Jan Masaryk byl synem našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka Celý život na něj proto byly kladeny ty nejvyšší nároky, kterým se on často vzpíral. Během první světové války bojoval na straně Rakouska-Uherska a po vzniku samostatného Československa nastoupil do diplomatických služeb. Mimo jiné byl v letech 1920 - 1925 osobním tajemníkem ministra zahraničí Edvarda Beneše Masaryk byl znám jako vynikající řečník a zábavný společník, který si dokázal života užívat naplno. Alkohol, ženy a drogy byly jeho pravidelnou zábavou, když působil ve Washingtonu jako chargé d'affaires.

Ministr Jan Masaryk

Po mnichovské dohodě v roce 1938 rezignoval na funkci vyslance v Londýně, kterou zastával od roku 1925. V Londýně však zůstal a působil zde jako ministr zahraničí Benešovy exilové vlády. Tato funkce mu zůstala až do jeho smrti o necelých deset let později.

Po skončení války a návratu z exilu doufal, že se Československo stane mostem mezi Sovětským svazem a Západem. Velmi rychle ale pochopil, že se republika dostala do spárů SSSR, ze kterých není úniku. Proto se alespoň snažil být loajální jak k Benešovi, tak k předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi, čímž se ale dostával do stále většího vnitřního rozporu.

Nevyjasněná smrt

Během únorového komunistického převratu byl Masaryk jedním ze tří ministrů, kteří nerezignovali na své funkce. Ostatní ministři doufali, že svou rezignací vyvolají nové volby. Díky kroku Masaryka a dalších dvou ministrů ale jen přišla rekonstrukce vlády, kde volná křesla zcela obsadili komunisté. Masaryk byl nejvýraznějším nekomunistickým představitelem této garnitury. Osudného 10. března byl však nalezen mrtvý na dlažbě před Černínským palácem, kde má ministerstvo zahraničí sídlo. Jeho smrt se doposud nepodařilo uspokojivě vysvětlit, ale existují tři teorie, které se pokouší jeho skon vysvětlit.

Vražda

První teorií je, že byl Masaryk vyhozen z okna. Obecně se předpokládá, že pokud tomu tak bylo, mohla za to komunistická strana. Ti, kteří zastávají tuto teorii, poukazují na škrábance od Masarykových nehtů na parapetu okna, stejně jako na jeho záměr odletět hned další den do Londýna. Ve své autobiografii History and Memory tuto teorii podpořil americký ambasador Charles W. Yost, který byl Masarykovým spolupracovníkem a přítelem. Yost napsal: "Komunisté ho využili, a když už ho nepotřebovali, vyhodili ho z okna." Teorii vraždy podporuje například i to, že jeho byt byl nalezen vzhůru nohama.

K Masarykově vraždě se v roce 1950 přiznal Jan Bydžovský, specialista na šifry a bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí. Své přiznání ale posléze odvolal a dodnes je považováno za vysoce nedůvěryhodné.

Sebevražda

Druhou hypotézou je, že se Masaryk, který se cítil podvedený komunisty, rozhodl ukončit svůj život sám. Tomuto scénáři věřili především lidé z jeho blízkého okolí, mezi nimi například osobní tajemník Antonín Sum, Masarykova sestra Alice nebo jeho bývalá manželka Frances Crane Leatherbee. Zde je ovšem záhada dopadu Masarykova těla, kdy se mnoho expertů snažilo vyvrátit, že by Masarykovo tělo mohlo dopadnout v tomto úhlu a tak daleko od oken Černínského paláce. Otázkou navíc je, proč by Masaryk páchal sebevraždu den před plánovým odletem do Londýna.

Nešťastná náhoda

Nejméně pravděpodobná hypotéza vylučuje možnost uklouznutí na římse, protože u něj chybí síla, která by Masarykovo tělo odhodila téměř tři metry od stěny paláce.

Vyšetřování

Už v den Masarykovy smrti oznámili komunisté, že šlo o sebevraždu, ačkoliv ještě ani neproběhla pitva. Tento rychlý závěr zavdal pochybnosti, zda nebyl skutečně zavražděn. Druhé vyšetřování během pražského jara v roce 1968 určilo jeho smrt jako nešťastnou náhodu, přičemž nebyla vyloučena ani vražda. Třetí vyšetřování na počátku devadesátých let ukázalo na pravděpodobnou vraždu, která vyloučila, aby Masarykovo tělo dopadlo tak daleko od okenní římsy. Ke stejnému závěru pak došlo vyšetřování v letech 2001-2003, kdy byly zapojeny také forenzní technologie.

Záhada pokračuje

Vyšetřovatelé znovu otevřeli případ v roce 2019, kdy se objevila padesát let stará zvuková nahrávka s výpovědí policisty Vilibalda Hofmanna, který byl na místě činu jako jeden z prvních. Hofmann na nahrávce konstatoval, že s Masarykovým tělem někdo hýbal. Tuto výpověď potvrdil i Jan Kalous, historik Muzea paměti 20. století. Ve stejné době navíc badatelé Jan Špička a Martin Čermák zkoumali mechanismus pádu Masarykova těla. Během zkoumání, zda byl z okna vyhozen nebo vyskočil sám, došli k závěru, že nebylo potřeba vnější síly, aby mohl spadnout na místě, na kterém byl nalezen.

Policie však ani tentokrát neobjevila nové důkazy, které by mohly vést k přesvědčivému závěru ohledně Masarykovy smrti. Byl zpracován znalecký posudek, ale uspokojivě nešlo vyloučit ani jednu ze tří teorií, tedy vraždu, sebevraždu nebo nešťastnou náhodu. Dva dny před 78. výročím jeho úmrtí byl tedy případ opět odložen. Smrt Jana Masaryka nadále zůstává jednou z největších záhad 20. století.

+ Další fotografie

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní