Zabiják jménem synthol aneb Jak mít falešné svaly a vypadat jako blbec

Synthol byl vyvinut počátkem devadesátých let minulého století německým bodybuilderem Christopherem T. Clarkem jako náhrada za esiclene. Nejde ovšem o nic jiného než obyčejný pózovací olej, který kulturisté používají pro vizuální úpravu svého těla na soutěže. Bohužel toto není jediná funkce, kterou mu postupem času lidé přiřadili. Ti největší blázni a hazardéři si ho pomocí injekční jehly aplikují přímo do svalů.

Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá, synthol se vstřebá mezi svalová vlákna a vytvoří cosi, co jeho uživatelé ve svém poblouznění považují za přitažlivý svalový objem Ve skutečnosti obvykle vypadá spíše jako velký, zanícený, hnisající nádor.

Jde o nevzhledně vypadající a beztvaré boule, které jsou ve skutečnosti pouze vizuální. Pak tedy dochází k tomu, že člověk, který vypadá, jako že hodiny dře v posilovně, nakonec neuzvedne víc než pár kilovou činku.

Tato látka je sice na seznamu nedovolených, ovšem test prozrazující její přítomnost v těle neexistuje, není to paradox? Samotná aplikace syntholu s sebou nese i velká rizika, přes 70 % látky zůstává ve svalu, kde se rozkládá velmi pomalu během tří až pěti let, a to není nic, co by se mělo přehlížet.

Při použití této látky hrozí napíchnutí nervů, a tím pádem může být způsobeno trvalé ochrnutí svalových vláken v této oblasti, a v nejhorším případě, pokud je aplikována přímo do žíly, může způsobit plicní embolie, infarkt myokardu, mrtvici, což jsou všechno smrtelné choroby.

Nejvíc alarmující je fakt, že dříve synthol užívali pouze kulturisté, kteří potřebovali čas od času lehce „přifouknout“ svaly, dnes jde o látku běžně užívanou mezi mladíky, kterým činky nic neříkají Jde jim pouze o vzhled „drsňáka“, který prezentují na diskotékách a jiných akcích. Následky ovšem ve většině případů končí tragicky. Bylo by tedy asi logické zamyslet se nad daní, kterou si perfektně vypadající tělo bere.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad