Vzpěračka v maskáčích má stříbro z mistrovství světa. Armáda jí v tréninku pomáhá

„Mám stříbro,“ hlásila šťastně do telefonu ani ne hodinu po tom, co v kategorii nad 35 let vybojovala druhé místo. Před ní se dostala jen Američanka. „Hlídala jsem si hlavně Finku, kterou jsem měla za sebou, abych zvedala víc než ona. A vyšlo to!“ 

I když podává profesionální výkony (už v létě vyhrála mistrovství Evropy), považuje se sedmatřicetiletá kapitánka za amatérku. Dva dny po úspěchu na světovém šampionátu už byla zpět v práci. Na Oddělení zbrojní služby má na starosti dokumenty týkající se správného skladování, zásobování, konzervace nebo přerozdělování pozemních zbraní od tanků po pistole. 

Do armády přišla Kopicová v roce 2007 jako studentka Univerzity obrany. Od dětství sportovala, hrála vrcholově házenou, chodila na sportovní gymnázium. „Původně jsem chtěla pokračovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu, ale nebyla jsem dost dobrá v plavání. Pročítala jsem školy a zaujala mne Univerzita obrany. Chtěla jsem to zkusit spíš z hecu, ale zjistila jsem, že mne to baví,“ vzpomíná. 

Teď už by neměnila. „Armáda mi naprosto vyhovuje. Pro skloubení se sportem je to ideální. Už proto, že mohu k tréninku využívat hodiny, které má voják v pracovní době na služební tělocvik,“ vysvětluje. Týdně trénuje osmnáct hodin, zdaleka ne vše během služby. Armáda v ní má zdatného profíka, který plní každoroční fyzické i profesní přezkoušení hravě na jedničky. 

Možnost sportovat v práci je jedním z benefitů, na který má nárok každý voják z povolání. Může jít běhat, do posilovny, do bazénu. Pavla Kopicová věnuje tento čas kardiotréninku. „Vzpěračské tréninky mám až po práci, kdy mne už nehoní čas a mohu se víc soustředit,“ říká. Za využívání armádních sportovišť vojáci neplatí. Navíc jim řada firem nabízí slevy třeba na vybavení nebo na sportovní výživu. Podrobné informace najdete na webu doarmady.cz.