Nemálo lidí si vybere partnera podle svého rodiče. Syn vidí vzor ve své matce, dcera zase v otci. Ať už nám imponuje fyzická podoba, nebo vlastnosti, se kterými jsme se v dětství setkali u těch, kteří nám byli chtě nechtě nejblíže. Partnera si ale můžeme vybírat i podle jiných osob z našeho dětství, říká psycholog Jeroným Klimeš, odborník přes tuto problematiku. Jako vzor pro výběr partnera tedy v praxi slouží:

  • Rodiče, zejména opačného pohlaví
  • Sourozenci
  • Osoby, se kterými jsme měli v dětství největší problémy. (Například děda, trenér ap.)
  • Evoluční prototypy, což u žen představují sebevědomí svalnatí hezouni – prostě dominantní samec se sex-appealem, i když se nepodobá nikomu z rodiny. A co dalšího má na výběr partnera vliv?

1. Silná zamilovanost

Člověk může své různé partnery vybírat podle různých vzorů, ale ten hlavní vzor se projevuje nejsilnějším zamilováním. Nejčastější volbou sice stále zůstává výběr partnera podle rodiče opačného pohlaví, jak ho již dávno popsal Sigmund Freud, ale pokud má syn manipulativního otce, může inklinovat k ženám, co se chovají stejně. Pro takového kluka tedy nejsilnějším vzorem není matka, ale otec, tzn. nejproblémovější postava z dětství. Za předpokladu, že měl v dětství zásadní problém s babičkou – matkou rodu – možná zjistí, že ho nejvíce přitahují dívky až příliš nápadné panovačné babičce.

2. Ženy jsou na tom hůře

“Ženy jsou sice schopny si přesněji vybírat ty protějšky, které nejlépe odpovídají jejich podvědomým vzorům, ale problém nastává, když se zároveň s těmi muži, do kterých se nejsilněji zamilovávají, nedá žít. Řekněte sami – k čemu je dobrá dovednost umět si neomylně vybrat za partnera alkoholika?” táže se Klimeš. Je tu možnost sáhnout po jiném vzoru, ale zamilovanost je buď slabší nebo žádná. Buď dá tedy člověk přednost sebedestruktivnímu vztahu plnému lásky, nebo funkčnímu vztahu, který bude především rozumový.

3. Oběť kvůli dětem

„Žena, která si navzdory svým citům racionálně vybere model, který není podobný jejímu otci alkoholikovi, sice může prožít funkční vztah, ale často je to na úkor jejích citů. S hlavním vzorem se totiž pojí silná zamilovanost, která u vztahů z rozumu zpravidla nevzniká. Žena pak říká: "Mám ho ráda, ale nikdy jsem ho nemilovala,“ ale vztah funguje, což je hlavně pro děti lepší. Oproti tomu pokud si žena přesto vybere partnera podle špatného vzoru, bývá to pro ni často zničující," říká Klimeš.

4. Muži jsou méně vybíraví

Klimeš má o smýšlení mužů i žen jasno. “Muži jsou při své volbě méně vybíraví a dovedou se přizpůsobit partnerkám různého druhu. Tento jev popisuje pořekadlo: Ženy spí s tím, koho milují. Muži milují tu, se kterou spí. Pro muže totiž dvojnásob platí, že partnerská volba je hodně nahodilá a chaotická,” říká.

5. Jeden příběh za všechny

Jana B. měla otce alkoholika, a přesto, že o otcově problému de facto neměla tušení, přesto si našla obdobného partnera v dospělém věku. Problém sice společně překonali, ale nebylo to jednoduché.

Otcův alkoholismus jsem v dětství nevnímala, přesto jsem si našla alkoholika

„Můj otec byl alkoholik. Dlouho jsem o tom ani netušila. Otcův problém vnímala především moje matka. Ke mně se choval hezky. Nikdy na mě nezakřičel a neměla jsem s ním jediný konflikt. Věděla jsem, že trochu popíjí, ale byla jsem příliš malá na to, abych to věděla. Abych věděla, že otec je alkoholik,“ začíná svůj příběh Jana B.

„V dospívání jsem k veškerým omamným látkám přistupovala podobně jako moji vrstevníci. Experimentovala jsem, ale ničemu jsem nepropadla. K alkoholu jsem rozhodně netíhla nijak výrazně více než ostatní. Pro matku bylo ale otcovo pití neúnosné, zvláště potom, co jsem se odstěhovala. Rozvedla se s ním a otec pravděpodobně pije dodnes,“ pokračuje.

„Po škole jsem si našla svoji první vážnou známost. Pracoval v gastronomii a později se mi přiznal, že má problém s alkoholem, který jsme časem společně přestáli. Chci tím říct, že i když jsem otcovo pijanství nevnímala jako malá, stejně mě to v dospělosti ovlivnilo. Alkoholika jsem si rozhodně najít neplánovala. Vzoru v rodiči, i když třeba podvědomému, se zkrátka neubráníte,“ konstatuje Jana B.

Zdá se, že model, který v dětství dostaneme, je nám vštěpen tak silně, že se mu nelze ubránit, a pokud se nám to podaří, dříve nebo později sklouzneme opět ke vzoru, který jsme v útlém věku měli denně na očích. Jednoduše řečeno, toužíme po tom, na co jsme odjakživa zvyklí.