Vražedkyně seniorů z Windsoru: Amy Archer-Gilligan vybudovala továrnu na smrt. Oběti si jed nakupovaly samy

Amy E. Duggan se narodila 31. října 1873 v Miltonu v Connecticutu jako osmá z deseti dětí. Její rodina byla poznamenaná duševními problémy. Její bratr skončil v blázinci a její sestra ochrnula poté, co skočila ze střechy jejich rodinného domu. Sama Amy později vyprávěla, že chodila na soukromou školu v New Milfordu, a že se dokonce vyučila zdravotní sestrou v newyorské nemocnici Bellevue. Jenže žádné záznamy o tom nikdy nikdo nenašel.

Domov pro starší a nemocné

V roce 1897 se Amy provdala za Jamese Archera a brzy nato přivedla na svět dceru Mary J. Rodina se nastěhovala k osamělému vdovci Johnu Seymourovi do Windsoru, o kterého se starali výměnou za střechu nad hlavou. Když Seymour v roce 1904 zemřel, jeho dědicové nechali manželům Archerovým dům k dispozici. Amy neváhala a přetvořila ho na své první zařízení pro seniory, honosně nazvané „Penzion pro seniory sestry Amy“.

Když pak v roce 1907 Seymourovi potomci dům prodali, Archerovi si z vlastních úspor pořídili jinou nemovitost ve Windsoru a otevřeli „Archerův domov pro starší a nemocné“, kde, jak uvádí web Windsor History Society, klienti buď platili 7 až 25 dolarů týdně, nebo složili jednorázový poplatek tisíc dolarů a měli zajištěnou péči až do smrti. Mnozí se navíc nechali přemluvit, aby Amy uvedli jako dědičku svého majetku – údajně proto, aby se po jejich smrti mohly finance snadněji spravovat.

Navenek byla Amy příkladnou občankou. Každý týden chodila do kostela, štědře přispívala katolické farnosti a v očích sousedů působila jako pilíř komunity.

VRAH

Ať žije Satan, řval u soudu Noční lovec Richard Ramirez: Zabil 14 lidí a v cele smrti si vzal novinářku

Životní pojistka na prvního manžela

První stín podezření padl na Amy Archer už v roce 1909, kdy rodina jednoho z obyvatel jejího penzionu žalovala manžele o 5000 dolarů. Tvrdili, že jejich příbuzný byl držen v otřesných, nehygienických podmínkách. Ve stejné době skončil jiný nespokojený obyvatel v blázinci, kam jej zapsala samozřejmě sama Amy.

O rok později, 10. února 1910, zemřel James Archer, přičemž jen pár týdnů před smrtí na něj jeho manželka uzavřela životní pojistku. Úředně byla příčinou Brightova choroba – tehdy univerzální nálepka pro ledvinová onemocnění. Ve skutečnosti mu ale nikdy žádná taková nemoc diagnostikována nebyla. Amy tak zůstala vdovou i bohatší ženou, připravenou rozjet svůj podnik sama.

Druhé manželství, druhá mrtvola

Tři roky po Archerově smrti si Amy našla novou oběť v podobě manžela číslo dvě. Michael W. Gilligan, dobře situovaný vdovec, který chtěl investovat do jejího penzionu, se stal dalším článkem v řetězci úmrtí. Vzali se v roce 1913 a už 20. února 1914 Gilligan náhle zemřel na těžké zažívací potíže. Závěť, kterou stihl během krátkého manželství sepsat, připisovala veškerý majetek Amy, přičemž jeho čtyři synové nedostali ani cent. Pozdější vyšetřování odhalilo, že závěť byla zfalšovaná.

VRAH

Vrah s foťákem: Zabiják osamělých srdcí Harvey Glatman modelky svazoval a vraždil

Epidemie smrti v penzionu

Po smrti obou manželů se situace v domově pro seniory stala ještě podezřelejší. Web Criminal Minds uvádí, že zatímco mezi lety 1907 a 1910 zemřelo jen 12 lidí, v následujících pěti letech přibylo hned 48 mrtvých.

Archer-Gilliganová vraždila s chladnou systematičností. Na své oběti uzavírala životní pojistky, falšovala závěti a pak jim do jídla či pití přimíchávala arzenik nebo strychnin. Často si pro jed nechávala posílat samotné obyvatele penzionu s tím, že se jim v domě množí krysy. Ti si tak domů donesli vlastní smrt.

Těla byla rychle odvážena, balzamována nebo pohřbívána, aby se předešlo otázkám ostatních. Pitevní zprávy vypracovával doktor Howard King, spojený přímo s domovem, takže podezřelé úmrtí nikdy neviděl. Amy navíc rodinám posílala květiny, kondolence a někdy i zaplatila pohřeb, čímž si budovala image laskavé a zbožné ženy.

Bublina praskla se smrtí Franklina R. Andrewse, jedenašedesátiletého zdravého muže, kterého sousedé viděli pracovat na zahradě jen pár hodin před smrtí. Oficiální zpráva mluvila o žaludečních vředech, ale Andrewsova rodina měla jasno. Amy ho chtěla připravit o peníze.

VRAH

Příběh bestiálního vraha Edmunda Kempera děsí i po letech. Vlastní matku ubil kladivem, pak ji zneužil

Vyšetřování a soud

Policie nakonec nechala exhumovat těla obou Amyiných manželů i několika pacientů. Všichni byli pozitivní na arzenik či strychnin. Lékárníci potvrdili, že Amy i její klienti nakupovali jed na hubení krys.

V červnu 1917 byla Amy Archer-Gilligan zatčena a obviněna z pěti vražd. Čtyři obžaloby byly nakonec staženy a porota ji odsoudila k trestu smrti pouze za vraždu Franklina Andrewse. Amy se ale odvolala a roku 1919 se konal nový proces. Tentokrát se prohlásila za nepříčetnou a verdikt byl zmírněn na doživotí.

V roce 1924 byla skutečně prohlášena za duševně chorou a převezena do ústavu v Middletownu, kde zůstala až do své smrti v roce 1962. Dožila se 89 let – mnohem více než většina jejích obětí.

Kulturní odkaz

Hrůzné zločiny Archer-Gilligan se staly inspirací pro slavnou černou komedii Arsenic and Old Lace z roku 1939, u nás hru známou pod názvem Jezinky a bezinky či Arsenik a staré tety. Zde byly její činy přetaveny do groteskní podoby, ale realita byla mnohem mrazivější.

Láska Jiřího Krampola o posledním rozloučení: Eva Svoboda chtěla uspořádat pohřeb, zabránila jí zásadní věc