Vítězka ČSMT 2018 Nikoleta Šurinová: Co si myslí o haterech a jaký vzkaz poslala novým účastníkům

Nikoleta Šurinová, vítězka 7. řady show Česko Slovensko má talent, téměř před dvěma lety okouzlila porotu i diváky. Sledovat v televizi její hru na bicí bylo až neuvěřitelné a jen málokdo nebyl přímo nadšený z toho, jak skvěle tehdy teprve jedenáctiletá dívenka bubnovala. Nikoleta nakonec soutěž vyhrála a nyní prozradila, co jí účast přinesla, jak se jí dnes daří a čeho si přeje v budoucnu dosáhnout.

Od tvé výhry v soutěži Česko Slovensko má talent uběhly už téměř dva roky. Jak vzpomínáš na casting?

Ten byl pro mě trochu stresující, ne proto, že bych měla trému z hraní, ale proto, že jsem nevěděla, co mě čeká. Nevěděla jsem, co se ode mě bude očekávat a jak bude celý ten natáčecí den probíhat. Ale nakonec bylo všechno fajn. Když jsem v závěru večera vystoupila a potom se všichni postavili, tleskali a porota mi řekla, že postupuji, měla jsem velkou radost a byl to velmi příjemný pocit. Byla jsem ráda, že jsem to zvládla a že se to divákům líbilo.

Čekala jsi, že se probojuješ až do finále?

Já ani nečekala, že se dostanu do semifinále. Opravdu jsem si myslela, že castingové kolo je mé první i poslední vystoupení v této soutěži. Přeci jen jsem hrála na bicí dva roky, neměla jsem žádné zkušenosti s vystupováním. Potom, když jsem se dozvěděla, že mě porota vybrala do semifinále, měla jsem radost. Přiznám se, že když už jsem byla v semifinále, tak jsem do finále zatoužila jít, ne kvůli výhře, ale proto, abych mohla znovu bubnovat. V semifinále jsem tu možnost neměla. A zažít světelnou show s krásnou projekcí touží asi každý, kdo chce stát na pódiu. A ještě víc jedenáctileté dítě. A finále? Šla jsem si pro jeden velký zážitek a chtěla jsem si to užít. Víc jsem od toho večera nečekala.

Konkurence byla veliká, panovala mezi soutěžícími rivalita, nebo jste se spíš přátelili a navzájem si fandili?

Vůbec jsem necítila žádnou rivalitu, všichni byli milí, příjemní a navzájem jsme se podporovali.

Stát na pódiu a slyšet své jméno při vyhlašování vítěze musel být velmi silný zážitek. Jak na tento moment vzpomínáš?

Byl to pro mě velký šok. Do poslední chvíle jsem nečekala, že uslyším své jméno, takže mě ani nenapadlo se na to připravit. Nevěděla jsem, co v tu chvíli říct. Vím, že jsem jen děkovala a plakala. Vzpomínám na to jako na jeden velký neuvěřitelný sen. To se nedalo vstřebat během krátké chvíle.

Vítězka Talentu

První kšeft vítězky Talentu Nikolety (11): Takhle řádila na obří párty!

Bohužel se mezi lidmi našli i takoví, kteří na tebe po výhře na internetu útočili. Jak jsi zvládala jejich komentáře?

Nijak. Já jsem o žádných útocích nevěděla, bylo mi 11. Rodiče spravovali mé sociální sítě a o články v časopisech nebo na internetu jsem se nezajímala. Rodiče mě nechali radovat se z toho, co jsem dokázala. Samozřejmě jsem věděla, že lidé rádi komentují a že se některým lidem mé bubnování líbí a některým ne. Ale to je v pořádku, i mně se něco líbí a nelíbí. Nemůže se nám všem líbit to samé. Je jen rozdíl v tom, zda lidé svůj čas využijí k tomu, že podporují a pomáhají, nebo jen závidí a ubližují. Já osobně, když se mi něco líbí, tak to pochválím, a když se mi něco nelíbí, tak se na to už nepodívám a nekomentuji to. Neztrácím čas ubližováním někomu, kdo se snaží něčeho dosáhnout, i když možná ještě není dobrý, nebo možná i je, ale mně se prostě líbí něco jiného. Nejvíc smutné asi je, že některá média ty komentáře šířila dál. Vždyť je psali dospělí lidé! Jakým příkladem pak jdou ostatním? Potom se nedivím, že hejtují už i děti.

Jaké příležitosti ti účast a výhra v Talentu přinesla?

Určitě mi to urychlilo cestu na hudební pódium. Vím, že by to trvalo déle se prosadit a dostat se na velká pódia a ještě k tomu, když jsem dítě. Dostala jsem možnost hostovat na koncertech známých hudebníků, mám za sebou řadu pěkných spoluprací s dalšími hudebníky a mám svá vlastní bubenická vystoupení. Každé vystoupení je pro mě velkým zážitkem a zároveň i velkou zkušeností, která mě posouvá vpřed. Není to jen o hraní na hudební nástroj, je to i spolupráce se zvukaři a techniky, různé rozhovory, komunikace s publikem, časté cestování. A na toto mě asi v žádné škole nepřipraví ani nenaučí. Dostala jsem i možnost studovat předčasně na konzervatoři. Mám individuální studium, takže se učím ještě víc, než kdybych byla ve škole. Přece jen je rozdíl, když učitelka učí ve třídě 28 dětí, nebo když učí jen jedno dítě. Nemám šanci se ulít. Opravdu si velmi vážím toho, jaké možnosti díky této soutěži mám.

Jaký je právě teď tvůj největší bubenický sen?

Jednou bych chtěla být součástí velké hudební show, kde budu hrát spolu s dalšími hudebníky, kteří budou hrát na různé hudební nástroje a bude nás doprovázet velký orchestr. Zda se mi toto přání splní, nevím, ale mít sny je potřeba.

+ Dalších 8 fotografií