Vít Klusák k hororové srážce s kočárkem: Sám jsem jezdil rychle, kampaň mi ale otevřela oči, říká režisér
Vít Klusák (41) už si tak trochu zvykl, že jeho projekty vždy vyvolají ve společnosti velkou odezvu, ostatně to je i jeho záměr. Režisérovi dokumentu V síti se to povedlo i tentokrát, když natočil dopravní nehodu, během které auto srazilo kočárek, protože řidič vozu nepřizpůsobil rychlost. Tři dny po zveřejnění videa Klusák vysvětlil, že je vše hrané a že jde o součást kampaně "Zpomal, dokud není skutečně pozdě". Na kampani se mediálně podílel i portál eXtra.cz, jemuž poskytl Klusák rozhovor.
Co vás vedlo ke spolupráci na kampani "Zpomal, dokud není skutečně pozdě"?
Oslovila mě Česká asociace pojišťoven, zda mám nějaký nápad, jak kampaň natočit. Uvědomil jsem si, že bych se chtěl pokusit dostat co nejblíž k reálným viníkům fatálních nehod. Zajímalo mě, co to je za lidi, a chtěl jsem si ověřit, že to jsou nejspíš úplně normální lidi, tak jako my všichni. Ta myšlenka mě chytila, a tak jsem přišel s nápadem celovečerního filmu.
Proč jste si pro scénku nehody vybral právě miminko v kočárku?
Jednak jsme nemohli srazit chodce a druhým důvodem bylo to, že jsem tušil, že to bude generovat diskuzi. Zajímalo nás, do jaké míry lidem dojde, že klíčovým aspektem té nehody na videu je rychlost. Kočárek je pak trochu vějička, protože upoutá diváckou pozornost. Nás ale zajímalo, zda si diváci uvědomí, že řidiči měli v nepřehledném úseku zvolnit rychlost. Bohužel se v diskuzích ukazuje, že to mnohým vůbec nedochází.
Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že se v Česku dosud nerozpoutala diskuze o vztahu rychlosti k ostatním parametrům. Kdybychom dali lidem hádat, jak dlouho trvá, než auto zastaví od okamžiku, kdy dupnou na brzdu, málokdo to ví. Při osmdesátikilometrové rychlosti ujedete 45 metrů. Jenže to vám nikdo netipne. Jsou lidé, kteří vám řeknou, že je to maximálně 7 metrů, protože z pohledu řidiče je to zkreslené.
Říká se, že Češi jsou obecně mnohdy bezohlední řidiči. Bojíte se někdy na silnicích?
Přiznám se, že občas ano, ale zároveň se snažím jezdit tak, abych permanentně odhadoval, co udělají ostatní. Přemýšlím, kdo a odkud by mohl udělat nějakou chybu nebo mě mohl přehlédnout. Například když objíždím stojící dodávku, dávám pozor, aby její řidič náhle neotevřel dveře do silnice. Myslím, že způsob, jak předejít mnoha nehodám, je myslet za ostatní.
Stalo se vám, že jste někdy ve spěchu lehce přišlápl plyn a přidal rychlost?
I těžce. Častokrát jsem jel rychle. Teď si třeba vybavuji, když si jeden festival na poslední chvíli vzpomněl, že jsem získal nějakou cenu, takže jsem se řítil po D1 rychlostí asi 180 kilometrů. Zpětně jsem si pak říkal, že je to úplný nesmysl. Obzvlášť jsem si to uvědomil, když jsem se v rámci našeho projektu setkal s viníky nehod a viděl jsem, jak si to vyčítají pomalu i desítky let. Je to memento, které mě nabádá jet opatrněji. Celý filmový štáb začal na základě našeho filmu jezdit opatrněji. Doufám, že se to přenese i na diváky.
Byl jste někdy účastníkem nehody?
Zažil jsem jenom takové ťukance. Když jsem měl řidičák rok, nedal jsem přednost autu v místě, kde jsem to nečekal, a bylo to pro mě ponaučení. Jakmile člověk jednou zažije situaci, že střet už je neodvratný, je to velká zkušenost a řidič se poté chová za volantem úplně jinak. Bylo by ale dobré, aby se člověk choval zodpovědněji i bez této zkušenosti. Toho se snažíme naším filmem dosáhnout.
Související články
Autobus plný dětí se převrátil na bok: Čtyři z nich i s učitelkou skončily v nemocnici
Při nehodě autobusu na Slovensku zemřela nadějná zpěvačka i dcera primátora. Město, ze kterého pocházely, zahalil smutek
Oběti nehody autobusu: Zemřely tři dívky, mezi nimi Lucia a Sofie, čtvrtá bojuje o život
Strašná nehoda autobusu: Najel do lidí, dvě dívky nepřežily, nejméně 8 zraněných
